BBC jako státní nemocnice

Profilový obrázek

Ivan Kytka

český novinář, dlouholetý zahraniční zpravodaj ČTK, ČT či BBC

Právě skončený Mezinárodní televizní festival v Edinburghu vrátil do britské veřejné debaty (ovládané astronomicky rostoucími životními náklady) téma budoucnosti BBC. Stalo se tak řekněme zadními vrátky ve vystoupení bývalé moderátorky BBC Emily Mathlisové.

Do letošního odchodu uváděla publicistický program Newsnight považovaný za vlajkovou loď veřejné služby. V roce 2019 získala exkluzívní rozhovor s princem Andrewem.

Vedla ho s precizností vyšetřující soudkyně a usvědčila mladšího bratra následníka trůnu z blízkého vztahu se zesnulým americkým pedofilem Jeffreym Epsteinem. Následný skandál vedl ke konci Andrewovy vojenské kariéry a v podstatě k jeho vyobcování z užšího kruhu královské rodiny.

Respektovaná novinářka teď obvinila vedení BBC, že příliš snadno podléhá tlaku konzervativní vlády a nebrání nezávislost stanice. Tvrdí například, že konečným arbitrem nestrannosti BBC je teď ve správní radě korporace bývalý mluvčí konzervativní premiérky a zakladatel (neúspěšného) pravicového kanálu GB News.

Dlužno dodat že Maitlisová sama se ještě před odchodem z BBC dostala s BBC do sporu, když reportáž o flagrantním porušení covidové karantény ze strany Johnsonova hlavního poradce uvedla slovy: „Národ to vidí a je v šoku. Vláda nikoliv.”

Po intervenci mluvčího premiéra se BBC druhý den omluvila a záznam pořadu stáhla z internetové nabídky. Pro kontext: takový krok činí BBC jednou za deset či dvacet let.

 

Úkrokem doprava k záchraně koncese

Proti Maitlisové, a tedy za korporaci se postavili hned dva matadoři veřejnoprávního vysílání. Šéf zahraničních reportérů John Simpson (75) vzkázal populární moderátorce a jejím stoupencům, že úkolem BBC není lidem říkat, co si mají myslet. Rolí korporace je předložit jim poctivé argumenty, aby si mohli sami utvořit názor.

Respektovaný bývalý moderátor politických pořadů David Dimblebey zas označil představu, že BBC teď ovládá jakási klika konzervativců, za nesmysl.

Faktem je, že s novým generálním ředitelem Timem Daviem a Robbiem Gibbem ve správní radě dostali ve zpravodajství a publicistice častější zastoupení komentátoři konzervativních novin a týdeníků a zástupci pravicových think-tanků a nevládních organizací. Kvalita netrpí, šíře argumentů, na jejichž základě si posluchač může vytvořit informovaný názor, je pestřejší.

Úkrok doprava je zřejmě také snahou zachránit stávající model financování korporace. Odcházející kabinet premiéra Johnsona dal opakovaně najevo, že koncesionářský poplatek nepřežije rok 2028, kdy končí vysílací licence BBC.

Vzhledem k tomu, že i v nové vládě zasednou nejzarytější odpůrci korporace, je téměř jisté, že financování BBC a její budoucnost se vrátí na bitevní pole ostrovní politiky, a to v době, kdy si korporace (bez velkého halasu a oslav) připomíná sto let své existence.

Po sto letech přibývá Britů, kteří se ptají, proč mají platit za rozhlasové či televizní vysílání, které nesledují. Politici s jednoduchými odpověďmi na složité otázky teď nabízejí, že jařmo koncesionářských poplatků z voličů sejmou.

 

Solidarita jako záruka rovného přístupu k informacím

Se zajímavým příspěvkem do debaty přispěl shodou okolností minulý týden historik BBC a profesor mediálních studií na Sussexské univerzitě David Hendy. K existenci a k vysílání veřejné služby by podle něj měla společnost přistupovat jako k národnímu informačnímu a kulturnímu zdroji a bohatství, na které všichni přispívají a z kterého čerpá, kdo potřebuje.

„Vysílání veřejné služby je tak trochu jako systém státního zdravotnictví,” tvrdí Hendy. „V danou chvíli ho nemusí potřebovat každý, kdo ho platí. Univerzální platba ale přispívá k tomu, aby k němu měli přístup potřební. Přispívá ke kvalitě veřejné debaty, ke všeobecné úrovni znalostí a společně sdílené kultuře,” upozorňuje Hendy.

Skutečná hrozba pro BBC spočívá v tom, že ho nahradí předplatné. Sníží se tím zcela jistě počet platících a předplatné bude zákonitě vyšší. Kvalitní rozhlas a televize se stanou společensky exkluzívní. Pro zakladatele BBC měl přitom koncesionářský poplatek morální rozměr; znamenal kvalitní službu pro každého, a nikoliv pro vyvolené, kteří si ji budou moci zaplatit.

Hendy připomíná, že přes všechny excesy, kterými Británie za posledních sto let prošla, se jí podařilo umožnit vznik a dlouhé trvání unikátního modelu vysílání, který veřejnost vzdělával, bavil, informoval a zprostředkovával konverzaci na národní úrovni.

Chce se dodat, že šlo také o model, který sloužil v uplynulých sto letech jako vzor jiným zemím, včetně zemí zbavujících se koloniálních nebo totalitních režimů. Bylo by paradoxem, kdyby teď právě ve své kolébce také jako první odumřel.

publikováno: 5. 9. 2022

NEJNOVĚJŠÍ články


Česká nostalgie po majestátu

Pohřeb královny Alžběty II. měl v Česku tak mohutné mediální pokrytí a diváckou odezvu, až se mohlo …

Nezapomenout na Karabach!

Napětí mezi Arménií a Ázerbajdžánem, které trvá už od rozpadu Sovětského svazu v devadesátých letech, znovu vybuchlo. …

Čáry života

Možná se vám to také přihodí. Probudíte se uprostřed noci a vnímáte střípky doznívajícího snu. …

Ruské euroasijství aneb Proč nemají rádi Západ

Ačkoli Valerij Vilinskij, rodák z Oděsy a doživotní exulant euroasijství kategoricky odmítal a byl přesvědčen, že Rusko patří …

Na blahobyt připraven!

Ve fiktivním rozhovoru Petra V. Šulce popisuje šampión v pojídání (kdečeho), jaké úsilí ho stojí „příprava …

Alžběta II. – Královna televizního věku

V záplavě poct zesnulé britské panovnici tak trochu zapadlo, že institut královské rodiny a s ní spojená …

Na karnevalu demokracie

Volby jsou slavnost demokracie, říkáme si už více než třicet let od pádu komunismu. Zejména …

Dejte si bacha na úchylku aneb Bratři Itálie versus prasátko Peppa

„Itálie má nového nepřítele! Prasátko Peppu!“ napsal na Facebooku vůdce italské levice, poslanec Nicola Fratoianni. …