„Svaz národů … (asistuje) jako tribuna a pak jako archiv pro podepsané listiny: víc nic!“, tak si zahořekoval 10. září 1930 v Peroutkově Přítomnosti (Spojené státy evropské) pařížský dopisovatel Pavel Spiess.
Poválečný vynález versaillské konference Svaz národu (Společnost národů) měl napříště zabránit válkám a spory mezi národy měl řešit způsobem arbitrárním. Dohodou. Avšak stačilo pár let a toto dítko, mimochodem usilovně piplané ministrem zahraničí Edvardem Benešem, se měnilo v nemohoucí a těžkopádnou instituci. S hořkostí ne nepodobné té Spiessově můžeme dnes jen dodat, že v roce 1930 to nebylo naposledy, kdy nad nějakým ušlechtile míněným společenstvím národů zavládly obecné rozpaky.
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 3. 10. 2022
One comment on “Věčně přešlapující Evropa”
Comments are closed.