Pokud bychom chtěli pochopit, proč se čeští sedláci v 50. letech minulého století tak tvrdošíjně bránili násilné komunistické kolektivizaci, měli bychom se začíst do textu historika a sociologa Jana Hertla. Ferdinand Peroutka jej uveřejnil v druhém listopadovém vydání Přítomnosti v roce 1930 (Sedláci a komunisti).   Sedláci se půdy nevzdali ani na šibenici Po roce 1945 se odehrály tři fáze znárodňování. Likvidace soukromého vlastnictví měla podle komunistické doktríny a přesvědčení marxisticky zastydlých sociálních demokratů národu přinést větší míru sociální spravedlnosti. V roce 1945 stát vyvlastnil velké průmyslové podniky, doly a banky. Za bezproblémovostí, s jakou toto znárodnění proběhlo, se skrývalo odcizení kapitálu (zpravidla akciového) a vlastního řízení podniků. Akcionáři sice nepřestali být vlastníky, avšak díky rozdrobenosti kapitálu ztratili ekonomickou moc.