Co by na to řekl Ježíš z Nazaretu?

Profilový obrázek

Ivan Kytka

český novinář, dlouholetý zahraniční zpravodaj ČTK, ČT či BBC

Poselství o příchodu Ježíše Krista na svět v čase vánočním je patrně tou nejodolnější falešnou zprávou, která s námi přežila dvě tisíciletí. Bez sociálních sítí, trollů a dezinformátorů. Přiznává to jedna z nejvýznamnějších autorit na počátky křesťanství a také na Ježíšův život, profesorka Joan Taylorová z londýnské King’s College, jinak také autorka knihy Jak Ježíš vypadal?.

V předvánočním podcastu pro televizní kanál History TV připomněla, že spojení Ježíše Krista s časem vánočním se objevilo, až když se křesťanství stalo koncem 4. století oficiálním náboženstvím starého Říma. „Oslava Vánoc se váže spíše ke znovuzrození a návratu Slunce. Křesťanství samo vznikalo jako židovská náboženská sekta a přebralo lecjaké zvyky z jiných kultů, prostě jen symbolicky spojilo narození mesiáše s obrodou Slunce,” říká akademička.

Taylorová, která se ve své akademické práci opírá o pečlivé studium Starého zákona a apoštolských spisů, přitom nemá o existenci Ježíše jako skutečné osoby žádných pochyb. Římané ho prý považovali za nechvalně známého potížistu, dnes bychom prý možná řekli dokonce teroristu, který se stavěl proti establishmentu.

Své okolí testoval podle jednoduchého receptu: Na svých cestách zaklepal neohlášen u příbytku některé z vesnic v Galileji a požádal o střechu nad hlavou. „Zajímalo ho, zda ho lidé přijmou. To bylo pro něho skutečnou zkouškou lidského charakteru, pohostinnosti a soucitu.”

 

Mimořádná linka Gatwick–Kigali

Vzpomněl jsem si na slova profesorky Taylorové z King’s College, když ve stejném předvánočním týdnu jásala britská ministryně vnitra Suella Bravermanová v parlamentu nad dárkem, který jí jaksi mimoděk seslal Nejvyšší soud.

Posvětil vládní plán na relokaci odmítnutých žadatelů o azyl do 10 000 kilometrů vzdálené Rwandy. Jednosměrná letenka z Gatwicku do Kigali vyjde daňové poplatníky na zhruba 330 000 Kč.

„Relokace do Rwandy není trestem, ale inovativním  způsobem, jak řešit vážný problém a jak napravit rovnováhu mezi nelegálními a legálními migračními cestami. Zajistí také, že těm, kterým je třeba mezinárodní ochrany, se jí dostane ve Rwandě,” obhajovala Braveremenová plán, s kterým přišel ještě kabinet Borise Johnsona.

Za svá slova na parlamentní půdě sklidila opovržení z úst opozičních poslanců. Úšklebky sloupkařů liberálních novin. A pár stanic metra od Westminsteru směrem na severozápad také údiv mé sousedky přes ulici Caroline Bournové (51).

 

Lidské osudy na okraji londýnské orbitály

Zatímco Suella Bravermanová vyjmenovávala v parlamentu seznam výhod, které uprchlíkům odsun do Rwandy přinese, Caroline procházela svůj vlastní soupis. Obsahoval nejnutnější životní potřeby od londýnských dárců. Chystala se, že je pár dní před Vánoci odveze do azylantského centra v Colindale na severozápadě Londýna. „Dětské pleny, vlhčené ubrousky, zimní dětské boty a ošacení,” počítá na prstech nejžádanější sortiment.

Jedno z center, které má jako dobrovolnice charitativní organizace Care4Calais na starosti, je v hotelu Holiday Inn v sousedství londýnské vnitřní orbitály A406. Druhé je v upravené studentské ubytovně. V hotelu mají uprchlíci zajištěnu třikrát denně teplou stravu, v ubytovně mají společné kuchyňky, v kterých si můžou vařit.

Caroline přivedl k dobrovolnictví zájem o příběhy lidí na útěku. Mezi uprchlíky, které potkala, je čtyřicetiletý Iráčan. Jako tlumočník pomáhal kdysi britským jednotkám dislokovaným v Iráku. Po jejich odchodu se stal nejdříve obětí únosu a vlastní země se mu pak stala nebezpečnou.

Legálně se do Británie nemohl dostat, a tak hledal alternativu. „Nejspíš přeplul na nafukovacím člunu z Calais,” říká Caroline tichým hlasem, jako by se bála, že nás někdo uslyší.

Nechápavě kroutí hlavou, proč lidé jako on musí čekat na povolení k pobytu v Británii i několik let.

„Vakuum, v kterém se ocitají, je demotivující. Podle zákona nesmějí pracovat. Jedinou povinností rodičů je vypravit a doprovodit děti do anglické školy. A odpoledne je zase vyzvednout,” vysvětluje Caroline, která se jako nepraktikující věřící hlásí k židovskému vyznání. 

Suella Bravermanová je na rozdíl od Caroline praktikující věřící a hlásí se k buddhismu. Podle buddhistického žurnálu na Internetu patří k základním hodnotám veřících tohoto vyznání moudrost a soucit, které je vedou k tomu, abychom utrpení uprchlíků nejen dokázali spatřit a uznat, ale nabídli jim také řešení dle vlastních sil a možností.

Nejsem si jist, zda Caroline zná buddhistickou víru lépe než její ministryně vnitra, která prý sní o tom, až se na titulních stranách novin objeví velká fotografie letadla s uprchlíky deportovanými z Británie do Rwandy. 

Když vidím Caroline z okna, jak s plně naloženou Škodou Roomster vyráží za lidskými dušemi na londýnskou orbitálu, nemám pochyb o tom, kde by našel Ježíš z Nazaretu, kdyby se dnes v naší ulici objevil, střechu nad hlavou.

 

publikováno: 26. 12. 2022

NEJNOVĚJŠÍ články


Copak všichni zešíleli? Proč volí lidé Babiše.

Šílená lživá kampaň. Šíření strachu z války a ekonomické krize. Přesto Andreji Babišovi v prezidentských volbách dalo hlas …

„Bye, bye” dokumenty ČT

Bude-li vláda a parlament dál tvrdohlavě odmítat zvýšení televizního poplatku (135 Kč měsíčně), za pár let …

Trump se vrací – extrémnější než dřív

Donald Trump šíří na své síti bludy hnutí Qanon a další polopravdy a lži. Nyní …

Pozvánka: Večírky s Přítomností

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exklusivním Eccentric clubu na Praze 1, každou poslední středu v …

Demokracie, postmodernismus a Nový světový řád

Posokratovské rozpolcení na zdravé a nezdravé ideové proudy filosofie dodnes dostatečně nepřekonala. Problém většiny významných filosofů …

Civilní prezident

Volební fiesta skončila, začíná obyčejná každodenní práce. Co vlastně může a nemůže změnit nová hlava státu? …

Kultura strachu

Strach, krize, apokalypsa, úzkost. Média a politici podněcují obavy, které narůstají tím více, čím lépe se …

Proč se u nás nepíší povídky?

V září roku 1936 se obrátil týdeník Přítomnost na několik českých spisovatelů s otázkou, proč se u nás …