Politiky, ne Spasitele!

Profilový obrázek

Petr Fischer

Šéfredaktor Přítomnosti

První kolo prezidentských voleb bývá volbou z přesvědčení. Volíme toho, koho opravdu na Hradě chceme. Letošní volba bude komplikovanější: reálnou šanci na postup mají jen tři kandidáti, z nichž jeden neoplývá láskou k demokratickým hodnotám dobré politiky a věnuje se intenzivnímu populismu, pro nějž se vžil slogan, „všichni se dají koupit, záleží jen na ceně“.



Expremiér Andrej Babiš, o němž je přirozeně řeč, byl od počátku favoritem prvního kola prezidentské volby, a to i proto, že jeho hnutí v parlamentních i v nedávných místních volbách si udržuje stabilní přízeň voličů. Více než 25 % by tak Babiš měl mít jistých, a to by mělo stačit na postup, platilo ještě na začátku ostré kampaně. Dnes už to tak samozřejmé není. Ne že by kampaň ukázala Babiše jako slabého kandidáta, o jeho slabinách (minulost, podnikání na hraně zákona, aféry a soud o podvod na Čapím hnízdě) se přece dávno ví, ale Babišovi voliči je nikdy nepřijali jako relevantní námitky proti svému favoritovi. V kampani se naopak vynořili dva silní soupeři, kteří nabízejí překvapivě široce občansky přitažlivou variantu volby, takže Babišův postup dnes není vůbec jistý.

Nemá asi smysl přesvědčovat demokraticky smýšlející občany, kteří by chtěli politiku rozumnou a odpovědnou, přitom citlivou k sociálnímu a globálnímu dění, aby Babiše nevolili. K ničemu takovému nedojde. Mělo by však smysl uvažovat o tom, zda tentokrát přece jen nevolit v prvním kole takticky, aby Babiš vypadl už v první fázi boje, podobně jako se hlasovalo proti Babišovi v parlamentních volbách, přestože volené koalice i v těch, kteří pro ně nakonec hlasovali, vyvolávaly vážné pochybnosti. Ale může to být taktické hlasování i s ohledem na šance našich oblíbenců, kteří dlouhodobě nedosahují v průzkumech ani vzdáleně hranici postupu do druhého kola. Takový Pavel Fischer by byl jistě dobrý a výrazný prezident, ale jeho voličské limity jsou dány jeho pozdní a neviditelnou kampaní a také minulou zkušeností, kdy mu k postupu do 2. kola chybělo 800 tisíc hlasů. Tuto propast nepřízně už jednou poraženého nepřeskočí ani tentokrát, jakkoliv jeho zisk může být nakonec překvapivý, a tak se také jistě bude vykládat, navzdory tomu, že tak jako tak půjde o neúspěšnou kampaň.

Pro všechny, kteří nakonec vloží do svého přemýšlení o volbě taktickou úvahu, podpořenou dlouhodobými čísly v průzkumech preferencí, bude první kolo volby prezidenta rozhodováním mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou. První se dostal mezi volitelné možnosti dlouholetou prací na své kandidatuře, druhá přesvědčuje intenzivní promyšlenou kampaní v posledních osmi měsících. Názory obou se v hlavních otázkách – EU, NATO, prezident spojující společnost – prakticky neliší, takže i volba náhodná, třeba hodem korunou, by neměla nic zkazit. Prezidenta ale volíme tady a teď. Na pět příštích let, o jejichž profilu a naladění sice nemáme přesné informace, ale také se nedá říct, že vůbec nevíme, do čeho jdeme. Opak je pravdou: ta představa je dnes překvapivě konkrétní.

Svět bude dál trpět válkou na Ukrajině, rozháranou mezinárodní situací, hospodářskou deglobalizací, politicko-ekonomickými problémy Číny, která soupeří se Spojenými státy o místo první velmoci světa. Evropská unie, a Česko v ní, se dostává do pozice menšího vzadu, který bude muset obhájit svou sílu a podstatnou roli na geopolitické mapě světa. Do Evropy se vrací něco, co jsme si už dávno nedokázali představit: rozsáhlá válka a s ní životní, existenční a existenciální potřeba zajistit obranu masivním zbrojením. Jako by se svět po sinusoidě vracel do 80. let, kdy spojení „závody ve zbrojení“ patřilo k oblíbeným frázím západního i východního tisku.

Česko volí prezidenta, který jako reprezentant státu v zahraničí bude mít vliv na společný postup Evropy v této těžké situaci, neměl by v této roli být jen pozorovatelem, figurou do počtu, nýbrž někým, kdo vidí do věci a aktivně spoluurčuje další směřování Evropy. Kdo spolu s vládou spoluvytváří obrannou, zahraniční a hospodářskou politiku EU. Každý si jistě sám rozhodne, zda je k tomuto diplomaticky náročnému úkolu vhodnější zkušenost a osobnost Danuše Nerudové nebo Petra Pavla…

Hlava státu by neměla v tomto úkolu v žádném ohledu selhat, a už vůbec ne tak, jako se to „povedlo“ Miloši Zemanovi, který de facto zrazoval české národní zájmy a prodal sám sebe ruskému a čínskému velikášství, které snad mělo zvětšovat i význam samotného Zemana. Nová hlava státu nesmí sloužit ani jiným zemím, ani svému narcistnímu obrazu. Proto je tak důležité nevolit podle kvality a sofistikovanosti kampaně, které vytvářejí povrchní příjemnost a oblíbenost, nýbrž mnohem více pracovat s politickou imaginací, tedy s představou, jak volený kandidát/ka obstojí v souvislostech evropské a světové politiky, které bude určovat i dění v ČR.

Nová/ý prezident/ka nebude ani sociální pracovník/pracovnice, rozdávající dotace a příspěvky, ani pastýř/ka Boží, soucítící s každým trpícím, ba ani komentátor/ka či moderátor/ka veřejných debat. Bude to především politik/politička, tedy osoba, která bude dělat politiku. A jako k politické volbě, nikoli v úzce stranickém smyslu, bychom jako voliči měli k prezidentskému plebiscitu přistupovat.

Každý má právo volit, jak chce, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Demokraticky smýšlející člověk, tedy někdo, kdo považuje demokracii za důležitou udržitelnou hodnotu, by ale neměl přehlížet kontext volby ani to, že jde primárně o politickou, teprve potom o symbolicko-psychologickou volbu. Autority druhého typu přicházejí do politiky jen výjimečně. Někdy se to možná stane znovu, dnešní volba je jiná. Šťastnou ruku!

publikováno: 9. 1. 2023

NEJNOVĚJŠÍ články


Česko už potřebuje změnu

V prezidentské kampani padlo už mnoho velkých slov – zlo, obrana demokracie a západních hodnot. Dominujícím pojmem …

Slovenské ztráty a nálezy

Vracel jsem se na přelomu starého a nového roku na Slovensko, snad po dvaceti letech, s pocity, …

Andrej Babiš – psychologický profil deprivanta a jeho voličů

Dostat se na pozici vysoce postaveného politika vyžaduje velké úsilí. Jenže v případě mnoha politiků je …

Erasmus Maďarský – zkouška Orbánovy moci

Evropská unie přestala platit maďarsku výměnu studentů. Projekt Erasmus byl ale mladými lidmi velmi oblíbený, …

Obojakost nacionalismu

Nacionalismus jako každý lidský výtvor má protilehlé tváře. Jedna druhou zdánlivě vyvrací. To se dovídá …

Dva týdny hnusu

Pavel versus Babiš. Prezidentský souboj jde do finále. Bývalý premiér ihned po volbě začal na …

Libuše Palachová: „Věřím, že přece jen pravda zvítězí.“

Ve čtvrtek 19. ledna uplyne 54 let od tragické smrti studenta historie a politické ekonomie …

Warfakes – nová zbraň ruské propagandy

Ruská válka na Ukrajině probíhá nejen na fyzické frontě, ale také na virtuálním bojišti. Když …