Pavel versus Babiš. Prezidentský souboj jde do finále. Bývalý premiér ihned po volbě začal na svého soupeře útočit. Udělal z něj agenta KGB, druhého Putina a prodlouženou ruku Fialovy vlády. Čeká nás čtrnáct dní bezohledné palby, v níž se má Petr Pavel stát nepřítelem lidu.
Andrej Babiš neunesl svou těsnou prohru v prvním kole. Důvodů je několik, ten hlavní ale je, že k volbám přišli snad už všichni, kdo se o „politiku pro lidi“ mohou alespoň trochu zajímat, a přesto to nebylo vítězství. Voličská mobilizace dosáhla svého vrcholu, 68 % lidí k volbám nepřišlo hodně dlouho. Počty jsou však nemilosrdné.
Babiš k vítězství potřebuje další statisíce hlasů, a dostat je k volbám bude velmi těžké. I proto v první vteřině začal dehonestovat Petra Pavla, aby podpořil pocit znechucení z toho, že na prezidenta kandiduje voják s komunistickou minulostí.
Strategie demobilizace soupeřových příznivců a šíření znechucení má šanci na úspěch jedině tehdy, když se Petr Pavel ukáže jako daleko horší kandidát než Andrej Babiš. Ale jak to udělat, u spolupracovníka StB, člověka, který z výhodné pozice v komunistickém podniku zahraničního obchodu dokázal snadno dosáhnout po privatizovaném majetku? V minulosti Babiš nezvítězí, musí se obrátit do současnosti, což také dělá.
Výpady vůči Pavlovi jako agentovi KGB podobajícímu se Putinovi vypadají směšně i proto, že ještě dva dny předtím se Babiš chlubil tím, že to byl on a prezident Zeman, komu Pavel vděčí za kariéru ve vedení NATO. Ale proč ho tam Babiš nominoval, když je putinovský kágébák? Smysl to nedává ani v systému střelby Babišových protipavlovských formací. Navíc velká část voličů, na které dnes Babiš míří, patří k „vlastenecké scéně“, která s Putinem nemá problém, ba dokonce věří vyprávění Kremlu o tom, že Rusko bylo k útoku na Ukrajinu dohnáno Západem, EU a NATO. Ne, v minulosti svůj boj Babiš nevybojuje.
Daleko důležitějším místem střetu je současnost. Babiš na Pavla v debatě na Nově vytáhnul neznalost ekonomie. Za velké dramaturgické pomoci televize, která 90 % prezidentských otázek věnovala ekonomice, mu vyčítal nulovou ekonomickou praxi. Babiš opakuje zemanovskou kampaň – „chcete, aby vám vládli profesionálové, nebo amatéři?“ – a bude v tom pokračovat i poslední dva týdny před 2. kolem. Z volby prezidenta Babiš za velké chtěné i nechtěné mediální pomoci vytváří volbu 2. premiéra, který bude svou paralelní politikou konkurovat současné vládě. Paralelním premiérem ale prezident nebude ani tehdy, když bude hodně napínat ústavu, jako to dělal Miloš Zeman.
Petr Pavel nevyhraje jen díky odporu vůči Babišovi, bude se také muset vymezit vůči představě, že prezident je druhým premiérem. Nabídnout prezidenta politicky aktivního, ale civilního, uměřeného, hlavu státu, která garantuje otevřenost politické diskuse, nikoli úspěšnost té či oné populistické strategie. Prezident může změnit naladění společnosti, ne její programové směřování v konkrétních politikách. Kdo slibuje, že přinese lidem z Hradu prosperitu, si jednoduše vymýšlí. Nepovedlo se to ani Zemanovi, kterého lidí přece volili právě proto, že jim slíbil pomoc s jejich těžkými životy. Neudělal ale pro ně – NIC.
Politický boj se nevede v rukavičkách, ani v tom největším ideologickém a politickém napětí bychom však neměli ze soupeřů vytvářet nepřátele na život a na smrt. Mohl by to někdo vzít doslova vážně. Česko potřebuje změnit konfrontační styl na Hradě, aby rozhádané politické společenství ještě vydrželo pohromadě, v podhradí ať se klidně dál politici ostře a fér perou o to, co je nejlepší pro stát, třeba jakou ekonomickou politiku dělat, aby se dobře žilo co nejvíce lidem. Babiš je ryze konfrontační typ, bez protivníka není ničím; Petr Pavel je pro změnu hradního stylu mnohem vhodnější kandidát, je sám sebou a s Babišem jako soupeřem může ještě vyrůst.
Pro to vše je třeba volit ve 2. kole Petra Pavla. Dva týdny hustého babišovského hnusu se snad ještě dají přežít.
publikováno: 16. 1. 2023
