Nacionalismus jako každý lidský výtvor má protilehlé tváře. Jedna druhou zdánlivě vyvrací. To se dovídá čtenář z Přítomnosti 5. srpna 1926, padnuv jeho zrak na článek Nový nacionalismus autora, skrývajícího se pod zkratkou K.Ř. Podle autora „dokud (nacionalismus) stojí v odboji proti nadvládě, vyznačuje se rysy sympatickými“, tudíž „je tolerantní nábožensky a je zaujat sociálními problémy, protože národní útisk je sociální otázkou celku“, avšak „jakmile nabude moci, stává se nesnášenlivým, imperialistickým a antisociálním“.   Kdo neskáče, není Čech Znám především onu druhou, odvrácenou podobu nacionalismu. Citově zaangažovaný v poskakování v duchu „kdo neskáče, není Čech" snadno přehlédnu, že ze mě prýští agresivita, snaha okolí ovládnout, vnutit mu své vidění světa. Pomíjím tak otázku sociální, omezuje pojetí „údajné“ sociální potřebnosti jen