„Bye, bye” dokumenty ČT

Ivan Kytka

český novinář, dlouholetý zahraniční zpravodaj ČTK, ČT či BBC

Bude-li vláda a parlament dál tvrdohlavě odmítat zvýšení televizního poplatku (135 Kč měsíčně), za pár let z něj budou české domácnosti financovat maximálně platy osazenstva Kavčích hor, provoz budov a údržbu čerstvě instalovaných slunečních kolektorů na jejích střechách. Plus vysílání monoskopu. V závislosti na délce či intenzitě slunečního svitu barveného. Když zajde za mraky pouze černobílého.



Ministr kultury Martin Baxa (ODS) se loni nechal slyšet, že zvýšení koncesionářského poplatku by vyslalo občanům špatný signál. Za pár let však může být veřejné vysílání bez signálu úplně. Při započtení inflace od roku 2008 (poslední navýšení poplatku) by totiž loni měl činil 199 Kč. Letos možná i 230 korun.

Jednoduchou matematiku připomněla novinářům a informované veřejnosti poslední lednový čtvrtek prezentace nových původních dokumentárních filmů, které ČT připravila na rok 2023. Vysílat se ještě bude, vyrábět méně. Dvořákův tým z Kavčích hor seškrtal odhadovaný rozpočet na letošní výrobu dokumentů o celých 34 procent. „Projevují se přijatá úsporná opatření,” konstatují vysvětlivky k rozpočtu.

Pro obec českých dokumentaristů jde už o třetí nepříznivou zvěst v řadě – letošní rozpočet snížil Státní fond kinematografie. Už v polovině minulého roku přišla zpráva, že streamovací společnost HBO přestává – před chystaným sloučením s Discovery Channel – zadávat a financovat původní výrobu (i dokumentů) ve střední Evropě včetně České republiky.

Škrty na Kavčích horách dopadly na dokumentární filmy ze všech segmentů původní tvorby nejtvrději. Management se může bránit jejich nižší sledovaností. Popřel by tak však důvod existence televize veřejné služby: dávat prostor žánrům, které se komerční konkurenci nevyplácí, a plnit je obsahem, který veřejný zájem definují, vyvolávají o něm sofistikovanější debatu než „Máte slovo” Michaely Jílkové, a je-li třeba, dokáží veřejný zájem i bránit.

 

Chybějící sebevědomí i autonomie

Ne že by dosavadní stav v původní dokumentární tvorbě ČT byl nějak oslňující. Novinářský osud mi umožnil spolupracovat v Británii i v zahraničí na projektech dokumentaristů BBC i britských komerčních televizí. Příležitostně jsem pomáhal také českým štábům, které točily v Londýně na zakázku ČT. Vynechme rozpočty, které měly k dispozici, pro finální výsledek mohou, ale nemusejí být rozhodující.

Kardinální rozdíl spočíval v sebevědomí, se kterým ostrovní filmaři k projektům přistupují. A také v důvěře a v autonomii, kterou od zadavatelů programu dostanou. Transparentní hierarchie od vedoucího výrobní skupiny (commissioning editor) přes výkonného producenta (executive producer) po režiséra (director), který si najímá produkční tým, stanovuje a rozděluje přesně a zřetelně odpovědnost. Současně vylučuje jakýkoliv alibismus.

Skutečnost, že témata jednotlivých dokumentárních pořadů nebo seriálů schvaluje na Kavčích horách „na prvním stupni řízení” programová rada, tedy přímo generální ředitel, svědčí o tom, jak malá panuje ve vrchních patrech vzájemná důvěra, což je bohužel ta lepší varianta. Nebo také o tom, což je ta horší varianta, jak moc zůstává veřejnoprávní vysílání po bezmála 35 letech ve vleku domácích politiků, případně lobbistů, kterým politici za svůj úřad vděčí.

Tomu druhému žel nahrává fakt, jak usilovně a jak velkým obloukem se dramaturgie původních dokumentů vyhýbá aktuálním domácím i zahraničním politickým tématům. Jejich obcházením a mlčením o nich se vystavuje kritice, že management ČT je stejně, jak tomu bývalo kdysi, součástí a komplicem současného establishmentu.

 

Laciný bavič, nebo hledač pravdy?

Znalci českého mediálního prostředí dávají relativně malou sledovanost původních českých dokumentů do souvislosti se stereotypem, který si o nich jako žánru vytvořila veřejnost.

Podle jedněch se věnují odtažitým historickým či přírodopisným tématům. Podle jiných vyžadují dokumenty příliš velkou pozornost. Chtěly by vzdělávat, zatímco divák se chce u televize bavit.

BBC (a potažmo i britské komerční televize) mají v tomto ohledu výhodu. Když první generální ředitel korporace lord Reith před sto lety definoval roli veřejného vysílání, shrnul je do jednoduchého motta: informovat, vzdělávat a bavit. Za uplynulých sto let se nad vzdělávací rolí BBC (prostřednictvím unikátních dokumentů) nikdo nepohoršoval.

Spojuje-li část českých voličů (idealisticky) nadcházející změnu na postu hlavy státu s jakýmsi obrodným procesem, návratem k morálním hodnotám v politice a ve společenské rozpravě, veřejná služba televizní obrazovky by takové změně – i prostřednictvím původní dokumentární tvorby – mohla a měla pomáhat. Anebo talentovaným tvůrcům s invencí nestát v cestě byrokratickými mechanismy, za kterými se může schovávat přehnaná opatrnost či rovnou strach.

publikováno: 6. 2. 2023

Datum publikace:
6. 2. 2023
Autor článku:
Ivan Kytka

NEJNOVĚJŠÍ články


D-day 2024

80. výročí vylodění spojenců na plážích v Normandii si Evropa připomíná ve zvláštní době. Zatímco poslední …

Umíme ještě vyhrát válku?

Za posledních 50 let se Spojené státy zdokonalily v prohrávání válek. Co udělat, aby se to …

Bez levice má demokracie na mále

Nástup populismu se jeví jako nová a současně hrozivá skutečnost. Jeho sílu umocňuje fakt, že se …

Svět vzhůru nohama

Smí být představitel demokraticky zvolené vlády stíhán za zločiny proti lidskosti? Může být stát, který …

Amerika v problémech

Je to už rok, co jsem navštívil Ameriku, a jako rodilý Newyorčan jsem byl při své …

Ztráty Západu v informační válce s Ruskem

Západ prohrává informační válku s Ruskem i Čínou, kterým se daří přesvědčit ostatní svět, že historická pravda …

Máme státu pouštět žilou?

Před časem mě místopředseda parlamentu a ekonomický expert ODS Jan Skopeček poučil, chci-li se soustředit na …

O cestě k dorozumění, o naději a kráse obyčejného dne

Terapie od starých pánů nezklame Není se co divit, když v současném světě neklidu, napětí a špatných …