Ruská federace si kromě Ukrajiny či její časti nárokuje také Moldavsko. Malá chudá země na východě Evropy, v první polovině 20. století součást Rumunska, po 2. světové válce ji připojil ke svému impériu Sovětský svaz. Samostatnost zažívá od 90. let minulého století a stále je politicky křehká. Petr Drbohlav z humanitární organizace Člověk v tísni se specializuje na státy postsovětského prostoru. V rozhovoru mluví o plánovaném státním převratu řízeném z Moskvy a celkovém vlivu války na Ukrajině v Moldavsku.
Jak před rokem pociťovali obyvatelé Moldavska ruský útok na Ukrajinu?
V Moldavsku zavládla panika, raketové útoky na Oděsu byly slyšet po celé zemi a nikdo si tehdy nebyl jistý, zda Rusko neplánuje zaútočit i dále na západ, směrem na Moldavsko. Zároveň je tato země strašně politicky nestabilní s poměrně velkou ruskojazyčnou menšinou odkázanou na ruskojazyčná média. Ta je masírována ruskou propagandou, proto se všichni obávali, že by mohlo dojít k násilnému převratu. Tehdy si Moldavané s rumunským pasem, kteří tvoří asi jednu třetinu obyvatelstva, začali balit kufry a byli připravení z Moldavska odjet do Rumunska. Situace se ale od té doby uklidnila tím, jak se ruská invaze zastavila a Rusku se nepodařilo dobýt ani Oděsu.
Nyní tedy v Moldavsku panuje větší klid?
Určitě větší než loni v únoru, přesto se situace dvakrát velmi vyhrotila. V dubnu došlo v Podněstří k výbuchům a spekulovalo se o tom, zda by to mohl být zárodek ruského útoku. Zároveň se diskutovalo o možnosti, že to mohla být ukrajinská akce na zničení ruského vysílače, kterým vysílají jejich propagandistická média. Dodnes se příčina nevyjasnila. Další chvílí, kdy zavládla lehká nervozita, byly poslední dny, kdy moldavská prezidentka Maja Sandu a pár dní před ní ukrajinský prezident Zelenský vystoupili s prohlášením, že Rusko plánovalo puč.
Jak obyvatelé reagovali na zprávu o chystaném převratu?
Šéf moldavské tajné služby o něm mluvil už před pár měsíci, ale veřejnost nebrala jeho varování příliš vážně. Nyní s tím přišla moldavská prezidentka a ukrajinský prezident, takže informace je důvěryhodnější a Moldavané nervóznější. Zároveň se lidé ptali, proč informace byla použitá právě v tuto chvíli. Řada lidí si myslela, že na sebe Moldavsko chce pouze upoutat pozornost světa. Země se ale aktuálně určitě nachází v ohrožení díky křehké politické stabilitě. Pokud ukrajinské a moldavské tajné služby tvrdí, že mají podložené informace o plánovaném puči, nemám důvod jim nevěřit. Rusko už podobný převrat chystalo před pár lety v Černé Hoře.
Pokud by byly zprávy a plánovaném puči v Moldavsku pravdivé, jak by takový převrat řízený Ruskem mohl vypadat?
Mluvilo se o tom, že by ho neprovedli přímo ruští občané, ale občané nějakých třetích zemí: Srbska, Černé Hory a Bulharska. Zároveň řada lidí v moldavských státních strukturách, v armádě a policii může mít k Rusku poměrně blízko a k puči by se mohli připojit. Pokud by někdo chtěl násilný převrat provést, šlo by to poměrně jednoduše.
Jestli v Moldavsku stále přetrvává proruský vliv, jakou má podporu mezi obyvateli současná proevropská prezidentka a vláda?
Maja Sandu je opravdu silně proevropsky orientovaná, vlastní také rumunský pas, za což ji kritizuje moldavská opozice. Ale je nutné připomenout, že post prezidenta v Moldavsku je podobně symbolický jako v Česku. Prezidentka nemůže rozhodovat o hlavním směřování politiky. Zároveň ale společně se současnou vládou vytváří obraz proevropsky smýšlejícího Moldavska. V otázce případného členství v Evropské unii mají poměrně silnou oporu v rumunsky mluvící části obyvatelstva. Ale podpora NATO je i zde mizivá.
V čem tkví rozdíl vnímání Evropské unie a NATO?
Moldavsko je stále postsovětskou zemí, která pořád považuje NATO za nepřítele, zatímco Evropskou unii vnímá spíše skrze ekonomické benefity a řada Moldavanů pracuje v členských zemích EU – v Itálii, Německu, Francii. Zároveň Moldavané vidí, jak členství pomohlo Rumunsku, a chtěli by se taky ekonomicky posunout.
Myslíte si, že pokud by se Ukrajině podařilo vyhrát válku, mohlo by Moldavsko těžit z případného ukrajinského vstupu do Evropské unie, o němž se nyní hlasitě diskutuje?
Moldavsko se už s Ukrajinou takříkajíc svezlo, a to tím, že se stalo kandidátskou zemí Evropské unie. Vděčí za to samozřejmě válce, bez toho by se to ještě nějakou dobu nestalo ani u Ukrajiny. A je otázka, jestli se tento kandidátský status někdy v členství opravdu přemění. Moldavsko musí provést řadu reforem, aby se mohlo stát členským státem Evropské unie, a zároveň ve sbližování s evropskou legislativou je na tom z těch tří zemí Východního partnerství s evropským směrováním (Ukrajina, Moldavsko a Gruzie, pozn. redakce) zatím nejhůře.
Co ho v tomto ohledu brzdí?
Jedná se celkově o správu věcí veřejných, vymahatelnost práva, reformu soudnictví a další věci. Kandidátský status Moldavsku zaručuje nějakou podporu ze strany Evropské unie a je možné, že se to i díky tomu povede.
Proevropsky orientovaná vláda premiérky Natalie Gavrilitsaové reformy slíbila, ale řada lidí byla s její politikou nespokojená, jelikož změny nebyly patrné. Lidi postihla ekonomická krize a hodně z nich zchudlo. Premiérka kvůli tomu podala před dvěma týdny demisi a nyní leží reformní proevropská očekávání na nové vládě. Ale zároveň je jasné, že kdyby zde proběhl nějaký násilný puč, Moldavsko se nikdy reforem nedočká a členskou zemí EU se nestane.
Rusko od 90. let udržuje na moldavském území v oblasti Podněstří zamrzlý konflikt. Byl by překážkou pro případný vstup do Evropské unie?
Byl a nebyl. Kypr také vstoupil do EU pouze jako jižní část ostrova. Na Kypru to vypadalo, že to pomůže k vyřešení konfliktu, třeba by to i v Moldavsku mohlo tento zamrzlý konflikt vyřešit. Ale také velmi záleží, jak dopadne válka na Ukrajině. Pokud by Rusko přece jen vyhrálo nebo neprohrálo nějak dramaticky, separatistické tendence v Podněstří ještě zvýší.
Moldavsko se od začátku ruské invaze potýkalo s velkým náporem ukrajinských uprchlíků. Jak to zvládlo?
Uprchlíků, kteří v Moldavsku zůstali, bylo v jednu chvíli asi 100 tisíc. Číslo 600–700 tisíc, které uváděla vláda, pravdivé není. Většina z Ukrajinců Moldavskem opravdu jen projela dále na západ. Řada z těch, kteří v Moldavsku zůstali, má na něj vazby, takže to nejsou uprchlíci, kteří by přišli do úplně cizí země. Způsob, jakým místní vláda reagovala na uprchlickou krizi, moc zvládnutý nebyl. Nechala kvůli nedostatku finančních prostředků řešení uprchlické krize na OSN a tento proces byl velmi zdlouhavý a nepraktický. Nyní se tato politika už změnila, vláda si uvědomila, že musí krizi začít řešit sama. Také dostává finanční podporu od Evropské unie, což procesu výrazně pomáhá.
Co si o uprchlících myslí Moldavané?
Neobjevují se úplně protiimigrační názory, ale lidé kritizují vládu, že uprchlíci dostávají více peněz než Moldavané. Moldavsko je nejchudší zemí Evropy a řada obyvatel si myslí, že by se měl stát postarat nejprve o ně. Zároveň Moldavané nevidí, jak Evropská unie a Německo vytvořily společně s Rozvojovým programem OSN fond na dotování energií, takže vlastně každý Moldavan dostává skrz tento fond hodně velkou podporu. Řada lidí díky tomu platí za energie ještě méně než před válkou.
Posouvá toto rozhořčení ohledně uprchlíků obyvatelstvo k proruskému smýšlení?
Rumunsky mluvící lidé na začátku přijímali uprchlíky kladně a snažili se jim pomoci. Řada rusky mluvících invazi v prvních dnech schvalovala a uprchlíci zde porozumění moc nenašli. Tohle se však do určité míry s postupem války mění. Lidé mají čím dál více pravdivých informací ohledně situace na Ukrajině a už se to dostává i mezi ruskojazyčné Moldavany, kteří začínají mít pro ukrajinské uprchlíky pochopení. Válka posunula smýšlení Moldavanů spíše k Západu a Evropské unii.
publikováno: 27. 2. 2023
