Zambie a čínská dluhová past

Novodobý termín „diplomacie dluhové pasti“ (dept-trap diplomacy) popisuje vztah kontroly jednoho státu nad jeho dlužníky. Využívá ČLR tuto strategii v afrických zemích a jiných místech světa? A jakým způsobem figuruje Čína v bezpečnosti afrických států?

V souvislosti s iniciativou Pás a stezka (BRI, 一带一路) se v posledních letech stále častěji zmiňuje termín diplomacie dluhové pasti (debt-trap diplomacy, označovaná někdy také jako debt-book diplomacy). Ta se definuje jako predátorský způsob užití ekonomických výhod, kdy čínská vláda podporuje projekty budující infrastrukturu ve strategicky položených rozvojových zemí. V důsledku platební neschopnosti se pak tyto státy mohou dostávat do dluhové pasti. Snáze pak podléhají čínskému vlivu a Číně to usnadňuje dosažení jejích geostrategických a geopolitických cílů.

Tato agresivní diplomacie se orientuje především na rozvojové chudé státy, jež půjčky přijímají ochotněji. Systém se také pojí se zmíněnou iniciativou Pás a stezka, protože jsou to právě státy na její pozemní i námořní trase, které Čína považuje za strategické a v nichž investuje nejčastěji. Jednou z těchto zemí je i Srí Lanka.

Srílanský přístav

Stavbu přístavu na Srí Lance Čína označila za jeden z prvních milníků iniciativy Pás a stezka. Zároveň však v souvislosti s tímto projektem sklidila silnou kritiku z celého světa. Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že Čína vybudovala přístav i přesto, že si byla vědoma neschopnosti srílanské vlády jeho výstavbu splatit. Následkem srílanské platební neschopnosti získala Čínská lidová republika přístav na 99 let do pronájmu, čímž tento malý ostrovní stát ztratil významný strategický bod.

Jiní odborníci, například profesorka Deborah Brautigamová, vedoucí organizace africko-čínských vztahů, však poukazují na komplikovanost celé problematiky. V situaci na Srí Lance hrály významnou roli také kanadská a dánská firma, jež uskutečnily studie proveditelnosti a projekt vyhodnotily jako přínosný. Teprve po odmítnutí výstavby západními firmami a kvůli nestálosti srílanské vlády projekt nakonec připadl čínské firmě China Harbour Engineering Company (CHEC), dceřiné společnosti čínské státní firmy CCCC.

Deborah Brautigamová a další pak v této souvislosti kritizují samotné používání termínu diplomacie dluhové pasti. Rozšíření tohoto pojmu podle některých expertů souvisí s novou studenou válkou, která podle tohoto úhlu pohledu probíhá mezi Čínou a Spojenými státy americkými. Diskurz diplomacie dluhové pasti podle nich slouží především jako polarizující rétorika, jež se nezakládá na realitě.

Navzdory této kritice je diskuze o diplomacii dluhové pasti důležitá, protože může vést k lepšímu pochopení mnoha situací po celém světě. Je však nutné zahrnout i postoje rozvojových států, kterých se toto téma dotýká především a na něž se často zapomíná. Příkladem takové země je africká Zambie.

Zaměřeno na Zambii

Zambie je stát s 18 miliony obyvatel v jižní části subsaharské Afriky. V roce 2021 se s hodnotou HDP 1120 dolarů na obyvatele řadila mezi chudší státy tohoto regionu. Na druhou stranu je ale díky rozsáhlé těžbě mědi považovaná za člena rozvinutější části Afriky. Těžba je také klíčová pro ekonomický stav Zambie, stabilitu měny kwacha a pro vztahy s Čínskou lidovou republikou.

Počátky těchto vztahů se datují do doby osamostatnění Zambie, které Čína, stejně jako u mnoha dalších afrických států, podporovala. Není proto překvapivé, že diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi byly uzavřeny po necelém týdnu existence samostatné Zambie. Kromě diplomacie se ale poměrně brzy začala rozvíjet i spolupráce v infrastruktuře, a to vybudováním dálkové železniční tratě mezi sousední Tanzánií a Lusakou, tedy hlavním městem Zambie. Západní státy tuto trať plánovaly dlouho před osamostatněním afrických zemí, nakonec se však stala symbolem vztahů Čínské lidové republiky a Afriky.

Dalším důležitým prvkem těchto vztahů je čínská strategie go-out, kdy se Čína mimo jiné snaží dostat se ke zdrojům nerostných surovin s cílem udržet ekonomický růst. Investování v Zambii, která je bohatá na měď, je proto logickým krokem. Motivace pro vybudování silných a stabilních ekonomických vztahů ovšem přichází i z druhé strany. Zambijská vláda, a především politická strana Vlastenecká fronta (Patriotic Front) vládnoucí v letech 2011 až 2021, si od Čínské lidové republiky nadměrně půjčovala. V roce 2021 činil dluh vůči Číně, největšímu bilaterálnímu věřiteli, 5 miliard dolarů, což je zhruba 30 % celkového zahraničního zambijského dluhu. Půjčky nejvíce směřovaly do dopravy, energií, obrany a informačních a komunikačních technologií.

Rok 2020 a doba poté

Zlom nastal v roce 2020. Na konci tohoto roku Zambie přestala být schopna splácet dluhy vůči svým věřitelům. K nepříznivé ekonomické situaci navíc přispěly i další faktory, jako je zvýšená míra korupce, zhoršení kvality demokracie a právního státu, nezákonné finanční toky mnoha aktérů či špatná ekonomická rozhodnutí motivovaná politickými výhodami, která se s vládou Vlastenecké fronty pojí.

Právě v té chvíli se projevila intenzita a zároveň netransparentnost vztahů s ČLR. Zambie má největší počet čínských věřitelů v celé Africe, dohromady má dluh u 18 čínských bank. Je dokonce jediným státem, který má více než deset poskytovatelů půjček z Číny. Mezi největší investory a plátce patří EXIM bank a Bank of China. Typické pro tyto půjčky je jejich neprůhlednost a nejistota, co se stane při jejich nesplácení. A co tedy nastane v obdobných situacích, v jaké se ocitla Zambie v roce 2020.

Pochybnosti zesiluje i fakt, že čínské půjčky směřují do bezpečnostního sektoru. Podle studie bezpečnostní analytičky Jyhjong Hwangové Čínská lidová republika mezi lety 2000 až 2017 půjčila africkým státům 1,5 miliardy dolarů na nákup armádního vybavení. Celkem 40 % z této částky přitom směřovalo do Zambie.

Stopy komunistické Číny v bezpečnosti Zambie

Kromě aktuálních půjček na výbavu armádního vybavení existuje také historická souvislost propojení bezpečnostního sektoru Zambie s Čínou. V 60. letech minulého století, v době, kdy se Zambie postupně osamostatňovala, cvičila čínská armáda nové vojáky Zambie. V současnosti je Čína bezkonkurenčně největším dodavatelem armádního vybavení, což vláda Zambie s vděkem přijímá. Vybavení je levné a dobře kombinovatelné se sovětskými produkty. Nebezpečí, které z tohoto obchodu plyne, ovšem představuje nízká diverzifikace dodavatelů. Přestože je pro Zambii logické podobné půjčky přijímat, vystavuje ji to hrozbě nadměrné závislosti.

Ta se projevuje mimo jiné i v působení policejních složek. V této oblasti Čínská lidová republika investuje především do budov policejních sborů. V roce 2016 se uskutečnila první fáze policejního plánu, během něhož čínská firma Avic International vybudovala 1454 budov pro policii Zambie. Více než samotná výstavba je problematická možnost získávání dat z těchto budov a odposlechů. Mohla by se opakovat podobná situace jako v roce 2017 v centru Africké Unie, kdy se zjistilo, že čínská vláda odposlouchává dění v tomto místě již několik let. Hrozbu navíc umocňují čínské dary pro Parlament Zambijské republiky, mezi něž patří počítače, tiskárny, faxy nebo mobilní telefony. Odposlech klíčových struktur Zambie proto pro firmy a orgány Čínské lidové republiky nemůže být jednodušší.

Pochybnosti vyvolává také přítomnost čínských soukromých bezpečnostních firem v Zambii. Ty mají za úkol především chránit infrastrukturu a iniciativu Pás a stezka a koordinovat ostatní ozbrojené složky. Problematické je v tomto případě jejich monitorování. To se všeobecně týká všech soukromých bezpečnostních firem. V případě čínských je ale potřeba zvláště zbystřit kvůli jejich napojení na čínskou vládu a způsobu, jakým čínské firmy fungují.

Vina informačních a komunikačních technologií

Dalším citlivým tématem jsou informační a komunikační technologie. Ty sice bezpečnostní sektor přímo netvoří, ale na jeho fungování a na bezpečnost celé země mají velký vliv. V tomto ohledu je důležitý projekt Smart cities z roku 2015, na němž se podílí zambijská firma Zamtel a kontroverzní čínská firma Huawei. V rámci tohoto programu se budují datová centra, digitalizují státní úřady a instalují kamerové systémy v ulicích.

Dá se tedy předpokládat, že čínská vláda disponuje významným množstvím informací o dění v Zambii. Ve chvíli, kdy budou v zambijských městech fungovat čínské kamery, může docházet nejen k přenosu dat, ale také ke zneužitelné kontrole občanů pomocí softwaru na rozpoznávání obličejů, který Čínská lidová republika vlastní. Podle některých zdrojů k tomu již dochází. Deník The Wall Street Journal uvedl, že čínská firma Huawei pomohla zambijské vládě k vystopování politických oponentů a blogerů přispívajících na proopoziční webové stránky.

Ke stejnému zneužití moci může docházet i pomocí kontroly internetu. Africké země mnohdy přejímají podobné vzorce, jaké fungují pro přístup k internetu v Číně. V případě Zambie se v roce 2014 internet změnil podle hodnocení Freedom House ze svobodného na částečně svobodný a od té doby se drží na podobné úrovni. Kontrola se zatím soustředí na menšiny a na omezování v období voleb a ani zdaleka nedosahuje míry kontroly internetu v Číně, je však třeba podobný vývoj sledovat.

Je tedy patrné, že Čína má snahu ovlivňovat bezpečnostní sektor Zambie. Zambijská vláda jí to však umožňuje, když kvůli vlastním prioritám přehlíží zjevné hrozby. Samotná Zambie je v každém případě důležitým aktérem, který na projektech spolupracuje, nebo je minimálně přijímá ve své zemi.

Čínská past?

Nejinak je tomu i v případě diplomacie dluhové pasti. Mluvit o pasti není přesné, protože africké vlády přijímají rizikové půjčky od čínských firem, přestože si hrozeb musí být vědomy. Pojem také nepracuje s domácími problémy afrických států, které k nestabilním ekonomickým situacím vedou.

Záznamy, které zveřejnila zambijská vláda, ukazují, že dluh vůči bilaterálnímu čínskému věřiteli tvoří 30 % zahraničního dluhu Zambie, tedy přibližně 5,05 miliardy dolarů. Částka nevypovídá o tom, že by situace byla neřešitelná. Od druhé poloviny roku 2022 také probíhají jednání o restrukturalizaci dluhu s Mezinárodním měnovým fondem a ČLR. Nedá se proto říct, že by se Zambie v současnosti nacházela v čínské dluhové pasti, situace se však může změnit.

Přetrvává nicméně obava, čím zambijská vláda ve smlouvách s věřiteli ručí. Především nyní, kdy pro Zambii není jednoduché dluhy splácet, je tato otázka velmi podstatná. Pokud by zambijská vláda byla ochotna ručit státním majetkem, je možné, že by pak Čínská lidová republika získala kontrolu nad jejími strategickými místy. To ale zambijská vláda odmítá. V roce 2018 ministryně financí Margaret Manakatwe uvedla, že vláda v žádném případě nenabídla věřiteli záruku v podobě státního majetku.

Perspektiva zambijské vlády

Zambijská vláda má vlastní různorodé motivace, proč se snaží pevné ekonomické vztahy s Čínou udržet. Kromě historických předpokladů a diplomatických vztahů je důležitým důvodem také cena projektů. Ve většině případů nabízejí čínské firmy nižší ceny než firmy ze západních států. To je způsobené tím, že Komunistická strana Číny své firmy v zahraničí nejen kontroluje a částečně řídí, ale také finančně podporuje v rámci strategie go-out.

Kromě toho se africké vlády při spolupráci s Čínou cítí být rovnocennějšími partnery. ČLR velmi ráda zdůrazňuje svou politiku nevměšování do vnitřních záležitostí. To mnohé africké státy oceňují, protože západní státy často komentují jejich demokratické či nedemokratické praktiky. Čína se od těchto témat z pohledu Afriky drží stranou.

K nevoli vůči Západu v Zambii přispěly také změny v 90. letech minulého století. Pod tlakem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu začala Zambie s rozsáhlým procesem privatizace. Výsledkem byla zvýšená míra korupce a politického nátlaku. Zambijská vláda a občané viní západní státy z této změny a je to jeden z důvodů, proč se přiklání ke spolupráci s Čínou.

V neposlední řadě je motivací netransparentnost uzavřených smluv. Na první pohled je podobné jednání velmi nebezpečné a rizikové, ale při podrobnějším zkoumání lze dojít k závěru, že mnohé africké vlády podobný přístup samy preferují. Nedostatek publikovaných informací umožňuje vládním představitelům zakrýt činy, jež by za normálních okolností neunikly pozornosti občanů. Příklady ze zambijského prostředí jsou dva. První je dálnice mezi Lusakou a Ndolou. Zde se, kvůli podezření z nadsazení ceny bývalou vládou Vlastenecké fronty a čínským státním podnikem China Jiangxi Corporation, nová vláda snaží vyjednat lepší podmínky. Druhou ukázkou je obchod se vzácným stromem mukula, jenž probíhá nehledě na regulace. Dochází při něm k významnému rozdílu mezi množstvím a cenou exportu vykazovaným Zambií a mezi množstvím a cenou importu, který zaznamenává Čína. Kam zbytek peněz uniká a jak velkou roli v tom hrají vlády obou zemí, není přesně jasné. Předpokládá se ale, že i toto je jeden z důvodů, proč se představitelé Zambie nebrání přítomnosti ČLR na svém území.

Nezapomenout na Zambii

Je pravděpodobné, že jsou vztahy mezi oběma zeměmi nastaveny nerovně a Čína z nich profituje více. Přesto je pro Zambii stále potřebné, aby se vzájemná kooperace udržela. Navzdory tomu, že z podobných aktivit vyplývají určité hrozby.

V oblasti bezpečnosti je to především již zmíněná nedostatečná diverzifikace dodavatelů a možnost zneužití informačních a komunikačních technologií, jež Čínská lidová republika Zambii poskytuje. V ekonomickém sektoru jsou kamenem úrazu netransparentní smlouvy spolu s nejistotou, která je obklopuje. Především je to pak nedostatek informací o tom, čím Zambijská republika čínským věřitelům ručí. Přesto ale není možné jednoznačně prohlásit, že by v Zambii docházelo k užití diplomacie dluhové pasti, protože výše dluhu ani jeho vznik tomu neodpovídá.

ČLR má tak jistě mnoho strategických důvodů, proč posilovat svou přítomnost v Zambii. Zambijská vláda má však také své vlastní motivace, jež za interakcí s Čínou stojí. Je velmi podstatné vnímat tyto vztahy také z pohledu Zambie. Je to právě ona, respektive její politická reprezentace, kdo podobné projekty spojené s infrastrukturou či obranou přijímá, a měla by si tak být vědoma i nevýhod a hrozeb, které to s sebou nese. Zambie je zde důležitý aktér, na něhož se často zapomíná.


Text Aleny Nagyové poskytl Přítomnosti exkluzivně server Sinopsis. Autorka je jeho spolupracovnicí.

publikováno: 7. 4. 2023

Datum publikace:
7. 4. 2023
Autor článku:
Alena Nagyová

NEJNOVĚJŠÍ články


Večírky s Přítomností XIV.

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exkluzivním Eccentric Clubu na Praze 1 v pondělí 27. …

Unesená Poslanecká sněmovna

Existuje patrně v poslaneckých hlavách jakási pomýlená představa, že kvalitu či hloubku parlamentní demokracie lze měřit …

Irena Kalhousová přece jen něco zamlčuje

Velmi si jí vážím, to však neznamená, že bezezbytku. Snaží se být objektivní, avšak cosi …

Zlí duchové a trosky raket

V životě a díle českého antropologa Luďka Brože (*1975) hraje sibiřská Altaj velmi významnou roli. Toto odlehlé …

Jak odpovídat na studentský hněv

Hněv studentů kvůli izraelskému útoku na Gazu se zaměřil na jejich vlastní univerzity, jejichž odmítnutí …

Islamisté a populisté jsou blíženci

Možná to někomu přijde za vlasy přitažené. Soudím, že islamisté a populisté jsou blíženci. Přivedli …

Skryté pouště a propasti v duši vraha

Určitě jste si taky všimli, že nás obklíčily kriminální seriály a filmy. Třeba v týdnu na přelomu dubna …

ANO na vibu „populismu okamžiku“

Politika je skutečnou politikou jen tehdy, když vidí za horizont přítomnosti. Když se v dnešku stará …