V České televizi momentálně paralelně běží dva seriály o normalizaci. Mnohokrát opakované Vyprávěj doběhlo do 70. let právě ve chvíli, kdy na obrazovku vyjela minisérie Volha, v níž se Matěj Hádek snaží projet a jinak pragmaticky probít stejnou dobou.
Také otec klanu Dvořákových, Josef, pracuje ve Vyprávěj v ČST. Ta ale není tak divoká a nespoutaná jako ve Volze, jakkoliv i tam se paří a všelijak dovádí, přestože divoké rychlosouložení na pracovišti si v primetimu scénárista ani režisér nedovolili. Tajní StB nejsou tak ostentativně drsní, zato se nezastaví a pracují systematicky a spolehlivě. Strach je všudypřítomný, dopady názorové perzekuce přesné a rázné, kupodivu se nepřehrává, i když ani až tak nehraje. Groteskní rozměr Volhy zcela mizí, i tak zůstává normalizační puch a deprese.
Náhodná dramaturgie nakonec vytvořila zajímavý historizující tandem, v němž se sentimentálně zabalené vzpomínání Vyprávěj mísí s normalizační groteskou Volhy, a najednou je uvěřitelnější a přijatelnější než při premiéře. Vyprávěj krát Volha děleno (či odmocněno) dvěma, a je tu obraz, na němž by se asi shodla většina, která v téhle době pracovala nebo vyrůstala.
Normalizační bahno v nových seriálech navždy zapečetěno, teď ještě to bahno současnosti, aby se příští generace měly čemu smát a čemu se divit.
publikováno: 17. 4. 2023
