Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Radkin Honzák

Psychiatr a vysokoškolský pedagog

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem „Poručíme větru, dešti, / kdy má pršet a kdy vát“ se medicína z oblasti léčení přesouvá, kamkoliv se jí zamane. Nestačí jí, že bez jejích razítek se člověk ani nesmí narodit, ani umřít, ale sápe se do jeho dalších, dost intimních, funkcí. Jedním z jejích hnusných zákroků je ovlivňování porodnosti.

9. května 1960 byla americkou vrcholnou kontrolní zdravotnickou institucí, FDA (Food and Drugs Administration) schválena první antikoncepční pilulka. A od té chvíle civilizace, které si s ní začaly, jdou dolů. Tam začal pád, nad nímž teď hořekují ekonomové (a ti především), protože není jasné, kdo bude za dvacet let vydělávat na důchody.

Demografický strom českého národa se podobá namísto zdravému stromu modelu hřbitovní (nikoliv volební) urny. A to 30 % dívek z „generace vloček“ ohlašuje, že chce žít single, aby nemusely zažívat trampoty manželských konfliktů a rozchodů.

Navzdory tomu, že za pár šupů si lze pořídit anti-baby-pill, uskuteční se v ČR něco do 1 000 potratů, tedy ukončení těhotenství, ročně. To je tak kolem tří potratů denně! Dítě se stává překážkou osobního rozvoje. Ženy chtějí pracovní kariéru, a zatímco antikoncepce stojí nějaké peníze, potrat je „na pokladnu“ zadarmo.

Poroučet větru, dešti a Přírodě se nevyplácí. Ona je tu déle než my. A přežije nás, zatímco my, Češi, patrně s porodností 1,8 na jednu ženu do pěti generací vyhynem.

publikováno: 20. 5. 2024

Datum publikace:
20. 5. 2024
Autor článku:
Radkin Honzák

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O Alexandru Dubčekovi objektivně a polemicky

Je to svým způsobem bolestné téma, podobně jako bolestně vnímáme mnohé kapitoly našich moderních dějin: Jaký byl Alexander Dubček? „Pro mě je za prvé symbol, za druhé vábivá, ale klamná …

Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …