Šikana na pracovišti. Kdo má to štěstí, že se s ní během svého života nikdy nesetkal? Existuje však oblast, kde může být pro tento sociálněpatologický jev větší předpoklad než u jiných zaměstnání – zdravotnictví. A právě o mobbingu a bossingu mezi pečovatelkami a zdravotními sestrami je kniha s názvem Pod rouškou šikany.
Autorka Blažena Hlasová zvolila poměrně zajímavý způsob zpracování. Po krátkém úvodu, v němž popsala svůj vlastní životní příběh, nabízí čtenářům téměř 30 autentických příběhů, které mají zpravidla velmi podobnou zápletku. Mladá zdravotní sestra nastupuje na nové pracoviště a čelí drsné šikaně ze strany služebně starších kolegyň, často vrchní sestry, která mnohdy zanedbává své povinnosti, pije kafe a brouzdá po internetu, zatímco hrdinka příběhu kmitá, aby zvládla sama obstarat desítky pacientů. Příběhy jsou anonymizované, takže si jejich pravost nemůžeme ověřit, nicméně jednotlivé osudy v kontextu podfinancovaného zdravotního sektoru v Česku dávají smysl.
Z jednotlivých příběhů zjišťujeme, že prostředí zdravotních sester je silně konkurenční a situace, kdy mazáci šikanují nováčky, silně připomíná mužské kolektivy na vojně, byť násilí je nikoli fyzické, ale psychické. Znovu se do popředí dostává palčivá otázka českého zdravotnického systému, který připomíná tikající bombu. Je paradoxní, že právě pečující a zdravotnické profese, které by měly být založeny na respektujícím přístupu, jsou v česku silně konkurenčním a extrémně stresujícím prostředím. V této souvislosti pak není až tak šokujícím zjištěním, že senioři či pacienti LDN jsou mnohdy vystaveni hrubému zacházení.
Autorka se v knize zhostila spíše editorské role, příběhy nechává tak, jak jsou, byť určitá stylizace je na nich znát. Nepřipojuje žádné odborné komentáře, neobjevují se žádné právní rady. Kniha je jakýmsi zdravotnickým MeeToo, jednotlivé sestry v ní spíše terapeuticky sdílejí své zkušenosti, než aby hledaly systémová řešení.
Z jednotlivých příběhů lze alespoň vysledovat jistý prototyp oběti – často jsou to cizinky, čerstvé absolventky škol či ženy studující vysokou školu, čímž by mohly ohrozit pozici vrchní či staniční sestry. Řada autorek příběhů popisuje sebe samu jako perfekcionistku s touhou plně pomáhat druhým, v některých příbězích je nastíněno i složité dětství provázené nepřijetím či zanedbáním. V prostředí plném manipulace je žena s kombinací těchto vlastností snadnou kořistí.
Vedení nemocnic by si knihu Blaženy Hlasové mělo pořídit na svá personální oddělení a aktivně ji používat při práci s týmem. Kvalita pracovního kolektivu se totiž vždy podepíše na kvalitě péče.
publikováno: 20. 5. 2024
