Smí být představitel demokraticky zvolené vlády stíhán za zločiny proti lidskosti? Může být stát, který se brání, souzen za dopouštění se masivních válečných zločinů? Může vojsko používat pro dosažení legitimních cílů útoky na civilisty a na základní prostředky k jejich přežití? Mají i lidé, jejichž představitelům připisujeme vinu za rozpoutání války, právo na bezpečí a život? Je více než zvláštní, že tyto otázky vůbec musíme klást. Z faktických i principiálních důvodů. Šokující a tragický fakt, že Izrael bude souzen za genocidu – přesněji zřejmě za selhání v zabránění genocidy – je symbolickým koncem liberálního 20. století. Konsensus kolem zásady „nikdy více“ se rozpadá. Tento konsensus neuměl zabránit genocidám ve Rwandě, v Bosně ani masovému zabíjení v Barmě a v Gaze,