První obavy z nadměrného růstu populace a přelidnění planety přišly s osvícenstvím už v 17. a 18. století. Koncem 18. století je za pomoci matematického modelu definoval anglický ekonom a akademik Thomas Robert Malthus (1766–1834). V době, kdy žila na Zemi (pouhá) miliarda obyvatel, varoval, že při exponenciálním růstu počtu obyvatel a (pouze) lineárním růstu zemědělské produkce uvízne lidstvo v pasti.
Malthus soudil, že tento vývoj povede k hladomoru, sociálním nepokojům, soupeření o stávající zdroje obživy a potažmo k válkám. Podle současných demografů však může planeta už brzy čelit poměrně dramatickému poklesu ekonomicky aktivní populace s podobně tíživými dopady. Celkový počet lidí na planetě se bude zvyšovat díky prodlužujícímu se věku současných příštích generací.
Pracovité ruce z Himalájí
Třiadvacetiletá Lakshmi z nepálské Pokhary, města se 400 000 obyvatel v himálajském podhůří, má ještě dnes noční můry ze své čtyřhodinové cesty letadlem do Dubaje a pak dalších sedmi hodin do chorvatského Záhřebu. „Mám strašný strach z létání a bez prášků na spaní bych tu cestu nezvládla,“ říká teď už s úsměvem a také pokorou v hlase, když obsluhuje zákazníky v jedné z restaurací lemujících Limský záliv na západním pobřeží Istrijského poloostrova.
Ptám se jí, jak rychle zvládla aklimatizaci a kolik slov stihla za těch pár prázdninových týdnů pochytit z chorvatštiny. Omluvně krčí rameny, prý jakžtakž pozdraví a poděkuje. Pak zase raději přejde do angličtiny. Do Chorvatska ji z krajiny na břehu rozlehlého jezera přivedla nabídka práce a snad i vyššího výdělku. A snad i strach ze zemětřesení.
Za poslední dva roky postihla tuto část Nepálu asi dvacítka silných otřesů půdy od tří do více než pěti stupňů Richterovy stupnice. I když ničivé nepálské zemětřesení o síle 7,8 stupně se Pokhaře v roce 2015 naštěstí téměř vyhnulo. Poškodilo několik budov a vyřadilo z provozu tamější banky.
Z letmého pohledu do statistik rekrutovaly chorvatské agentury v Nepálu nebo na Filipínách pět set, resp. tři sta padesát nových zaměstnanců, v sektorech, v nichž země trpí nedostatkem pracovních sil. I při letmé prázdninové návštěvě Istrijského poloostrova je zřejmé, že jsou místa, kde se Chorvatsko se 43 miliony turistů ročně bez pracovní síly ze zahraničí už teď neobjede.
V sedmnáctitisícové Poreči na západní pobřeží Istrije řídí autobusy městské dopravy, obsluhují lidi v kavárnách a restauracích. Starají se o pořádek na plážích, půjčují a pak zase uklízejí lehátka a slunečníky. Podle oficiálních statistik vydělávají 600–1200 eur měsíčně, což je až dvakrát více než doma.
Kolik dětí máš, tolikrát jsi člověkem…
Lze-li věřit demografickým studiím, je rostoucí počet pracovních víz pro pracovníky ze zahraničí v celém schengenském prostoru předzvěstí populačního trendu, možná i šoku, kterým projde rozvinutý a posléze i rozvojový svět v příštích desetiletích.
Známý politický analytik amerického listu New York Times Ezra Klein dokládá, že porodnost ve Spojených státech, ale také v tak lidnatých zemích, jako je Čína nebo Indie, nedosahuje prosté reprodukce současného počtu obyvatel. Japonsku nebo Jižní Koreji se zápornými populačním růstem hrozí podle demografů rapidní „pokles populace z generace na generaci“.
Americká politoložka a autorka knihy „8 miliard a sčítání pokračuje“ Jennifer D. Sciubbová upozorňuje, že současné celosvětové reprodukční číslo 2,2 novorozeněte na matku stačí na pouhou reprodukci současné populace. „Ta 0,2 procenta jdou na vrub dětí, které se nedožijí reprodukčního věku,“ vysvětluje.
Podle studie odborného magazínu Lancet bude v roce 2100 na světě jen šest zemí (Samoa, Somálsko, Tonga, Nigerie, Čad a Tádžikistán) s vyšším reprodukčním koeficientem než 2,1.
Bezdětná populace výrazem obav i špatné nálady
Sciubbová upozorňuje, že reprodukční míra a porodnost v té které zemi klesají úměrně v závislosti na rostoucím bohatství, finančním zajištění, vzdělanosti, gramotnosti a stále individualističtějším přístupu k světu.
„Lidé si cení svého volného času, dobrého jídla v restauraci, chvil strávených s přáteli, s partnerem. Váží si své pracovní kariéry,“ uvedla Sciubbová v nedávném rozhovoru pro New York Times. Zmíněné preference si podle ní navzájem konkurují a počet dětí, které se lidé rozhodnou přivést na svět, v hodnotovém žebříčku postupně klesá. Péče a čas, které děti vyžadují, soupeří s jinými prioritami.
Pokles počtu nově narozených dětí v rozvinutých zemích Sciubbová přičítá také špatné náladě a pesimismu, který má své kořeny například v obavách z klimatických změn a oteplování planety.
Statistiky monitorující demografický vývoj v Evropě dávají odborné veřejnosti za pravdu. Například v letech 2015–2020 ztratila Evropská unie 3,5 milionu lidí v ekonomicky produktivním věku.
V desítce evropských zemí, včetně Bulharska, Maďarska, Rumunska. Srbska, Ukrajiny nebo právě v Chorvatsku by počet obyvatel mohl poklesnout v polovině 21. století o více než patnáct procent. A mezi dvacítkou zemí s největším poklesem populace je jedenáct členských států Evropské unie.
Starý kontinent tak bude s největší pravděpodobností potřebovat populační infúzi mladé generace v produktivním věku, aby se měl o její sice materiálně dobře zajištěné, ale nezadržitelně stárnoucí generace už brzy kdo starat.
Politickými populisty živený strach z migrace či imigrace se tak v příštím čtvrtstoletí může celkem snadno proměnit v obavy a strach o to, kdo vlastně – a také odkud – zajistí stárnoucí Evropě její základní životní potřeby.
publikováno: 5. 8. 2024
