Britský premiér Keir Starmer se vydal na svou vůbec první bilaterální zahraniční cestu minulý týden do Berlína. Nebyla to volba náhodná. Ostrovní diplomacie považuje Německo za nejsilnějšího hráče Evropské unie. Hovoří-li tedy Londýn o novém startu ve vzájemných vztazích s Unií a chce-li dát zapomenout na nedůvěru, či dokonce nevraživost, které po sobě zanechala jednání o brexitu, musel ministerský předseda začít zdvořilým zaklepáním na dveře spolkového kancléře ještě během letních prázdnin.
Jako VIP host německé vlády se při své cestě patrně vyhnul pasové kontrole. Jinak by mu (stejně jako každému jinému Britovi) museli imigrační úředníci sečíst, zda za posledního půl roku náhodou nepřekročil devadesátidenní limit pobytu na půdě zemí Evropské unie.
Pokud snad premiérovi přichystala manželka Victorie na cestu Berlína svačinu, byl by udělal lépe, kdyby sendvič se šunkou či se sýrem dojedl dříve, než vládní letoun dosedl na berlínskou ranvej. Jinak mohl totiž skončit při celní kontrole (jako pro import do EU zakázaný produkt) v odpadkovém koši.
Vládní pocty bez obsahu
Starmerův několikahodinový pobyt v Berlíně přinesl kromě přivítání s nejvyššími státnickými poctami také deklaraci o chystané velkolepé a prakticky všeobjímající bilaterální smlouvě. Uzavřena by měla být během šesti měsíců. Pokrýt by měla prakticky vše: od zahraniční, obranné a bezpečnostní politiky přes společný přístup k imigraci a imigrantům až po zlepšení (či po brexitu obnovu) kontaktů mezi občany obou zemí.
Pozorovatele v Londýně i v Bruselu však ponechal grandiózní plán v rozpacích. Jednak proto, co lze za pouhý půl rok vlastně dojednat (a zda ta rychlost nesouvisí s možným brzkým koncem Olafa Scholze v úřadu). A pak (a hlavně) – jak moc může kancléř vyjít Britům vstříc v tom, co je pro ně ve vztahu k EU nejpalčivější; v obchodních vztazích poté, kdy Londýn k 1. únoru 2020 opustil společný trh i celní unii.
Právě kompetence stran vnějších obchodní vztahů totiž patří Bruselu. A bez přímého dialogu s Evropskou komisí, jen na základě exkluzívních jednání s Německem, nemůže počítat labouristická vláda s žádnými ústupky.
EFTA jako lék?
Londýnské Timesy, obvykle blízké vládě nebo alespoň ostrovnímu establishmentu, nabídly na svých stránkách (v rubrice čtenářů) jako řešení členství Británie v Evropské sdružení volného obchodu.
„Spíše než ,ostřelování‘ jednotlivých evropských lídrů sérií nekoordinovaných ,začátků od nuly‘ by bylo lepší využít osvědčené metody výhodné koexistence s Evropskou unií jako celkem,“ připomněl na stránkách Timesů vládě čtenář Michael Ollerenshaw.
Kompromisem by podle něj mohlo být členství Británie v EFTA, jejímiž členy jsou Norsko, Švýcarsko, Island a Lichtenštejnsko. „S těmito čtyřmi zeměmi máme v sociálních a ekonomických otázkách spoustu společného. Všechny čtyři si uchovaly dobré vztahy s Unií, aniž by musely přijmout povinnosti plného členství.“
Členství v EFTA by však pro Británii znamenalo otevřít znovu pracovní trh a přistoupit na volný pohyb pracovních sil. Labouristé přitom během předvolební kampaně opakovaně potvrdili, že právě tahle podmínka v případných dalších jednáních s evropskou sedmadvacítkou je pro ně červenou čarou a nepřekročitelnou hranicí.
Příliš drahá britská drůbež
Britský obchod s Evropskou unií po brexitu poklesl o deset procent, zatímco obchod EU se Spojenými státy, Kanadou a Japonskem vzrostl o pět procent. Na málokterém segmentu britského exportu je propad tak zřetelný jako ve vývozu masa (včetně ryb) a živočišné a rostlinné produkce.
Postavení „třetí země“ při vývozu živočišných a potravinových produktů znamenalo pro britské farmáře a vývozce zcela nový režim kontrol a osvědčení, na který odvětví nebylo zřejmě připraveno a nepočítalo s dodatečnými náklady. Nedávná studie, z které čerpala komise zastupující zájmy ostrovních obchodníků a podnikatelů, poukázala na extra náklady, kterými čelí například britští exportéři drůbeže a drůbežích výrobků do EU:
„Náš sektor momentálně odhaduje, že dodatečné náklady na jeden (plně naložený) nákladní vůz činí £700–£1000. A drůbežářské odvětví jako takové exportuje (do Evropy) kolem 400 kamionů týdně. Je to hodně peněz a ty musíme někde najít,“ posteskl si výkonný ředitel Britské drůbežářské rady Richard Griffiths, který varoval, že současná kombinace nedostatku veterinárních inspektorů a rostoucích nákladů na vývoz je trvale neudržitelná.
Brexit – normativní koridor
Ve vztahu k Evropské unii však nemusí být nová labouristická vláda jen v roli prosebníků. Brusel bude během příštích 24 měsíců vyjednávat nové kvóty pro rybolov v britských výsostných vodách. Londýn je může použít jako páku, přes kterou by se veterinární prohlídky staly administrativně méně náročnými a snad i méně nákladnými.
Další jednací kartou v rukou Londýna je návrh Bruselu zavést (recipročně) odlehčenou verzi volného pohybu pracovních sil mezi EU a Británií. Platil by pro věkovou kategorii osob do 30 let a omezen by byl na tři roky. Studentům z EU by umožnil navštěvovat britské univerzity za stejné školné, jaké platí domácí studenti.
Bezmála pět let poté, kdy Británie odešla z Evropské unie, se ukazuje, že dohoda, která provázela brexit, není jednorázový akt, kterým obě strany uspořádaly jednou provždy vzájemné vztahy. Je spíše jen rámcem a koridorem, v kterým se budou vyvíjet a proměňovat. A snad se i – ku vzájemnému prospěchu – ovlivňovat.
publikováno: 2. 9. 2024
