Vydejme se po stopách argentinského Golema. Pražský Argentinec Juan Pablo Bertazza (*1983) ve svém literárním díle ústrojně propojuje latinskoamerický a středoevropský svět. Rodák z Buenos Aires, spisovatel, básník, esejista, rozhlasový a televizní moderátor naše hlavní město poprvé navštívil v roce 2015, v roce 2017 znovu díky stipendijnímu pobytu a od té doby se datuje jeho vřelý vztah k Praze a k české kultuře. V roce 2019 vydal svojí románovou prvotinu Pražský syndrom o záhadných číslech objevujících se na čelech postav, která předpovídají jejich smrt. Jako kdyby svým způsobem autor předpověděl pandemii koronaviru. V roce 2021 (český překlad Martiny Kutkové z roku 2023) vydal svůj druhý román Vysoko v nebi o další záhadě, přízračné existenci Golema, který prochází dějinami jako symbolický ochránce pražského ghetta. Tento příběh je prequelem Bertazzova prvního románu. Co potěší recenzenta více, než když uvidí v románu větu „Platíš mi pivo!“, kterou kdysi spisovateli sám poradil. Oproti Pražskému syndromu, který se zdál být spíše určený pro latinskoamerického čtenáře, má český čtenář u autorova posledního románu výhodu příběhu objevitelské cesty do Buenos Aires, jež si nezadá s jinými známějšími detektivními a špionážními příběhy světa popkultury. Sledujeme dobrodružství sličné agentky Katky s úkolem vypátrat a zneškodnit Golema, který z půdy Staronové synagogy v Praze zmizel neznámo kam.
Spisovatel roste se svým dílem a zde tomu není jinak, jsme v literární dílně a zdá se, jako by autor svým dílem pořád ještě čtenáře testoval a na své velké dílo ještě čekal. Pokud se Bertazza ve svém prvním románu poněkud nesměle rozhlíží po Praze, kterou zatím ještě objevuje, ve svém současném díle je už zkušeným pražským průvodcem, jehož zážitky a poznatky zdaleka přesahují běžnou orientaci zahraničního návštěvníka. Uvedené české a pražské reálie sice nejsou pro našeho čtenáře příliš objevné, budou ale zajímavé pro čtenáře latinskoamerického. A též naopak. Román je celkově velmi dobře vyladěn právě s ohledem na obojí čtenářskou obec, pro kterou je určen. Svěží dílo je vyprávěno na 156 stranách s důrazem na literární akci a epizodní příběhy, skoro až deníkovým či novinářským stylem, který zhušťuje podávanou informaci a zintenzivňuje čtenářský zážitek.
Agentka Katka prochází románem jako symbol svého světa: blonďatá a modrooká sexbomba, skutečný magnet letmých sexuálních dobrodružství, nezbytné součásti sebevědomé a krásné agentky, kde si přijde na své libido autora i čtenáře. Katka sice není moc kulturně sečtělá, ale je dostatečně vnímavá a zainteresovaná na to, aby se ve své misi brzy zorientovala a našla správnou cestu. Kolem ní se představují postavy, které každá svým způsobem přímo či nepřímo podtrhuje spojitosti mezi Prahou a Buenos Aires. Zde vidím největší přínos románu: jsme průkopníky, prvními účastníky uvědomělého a důkazy podloženého propojování obou vzdálených světů – je to působivé, originální a zajímavé. Ať už je to Katčina kamarádka Argentinka Delfina, která se snaží dopátrat na svých fotkách podobností obou měst; či Katčin milenec Octavio, který jako místní průvodce ji zasvěcuje do tajů Buenos Aires a s jistou dávkou synchronicity se jí zmíní o Gustavu Meyrinkovi a jeho Golemovi. V románu se odvíjí pestrá kulturní historie a čtenář si uvědomí skutečný význam tohoto tématu zejména pro skutečný svět. Golem byl v centru zájmu pražského židovstva a 15. března 1939, během nacistické okupace Československa, se rozhodlo o přemístění Golema za pomocí ezoterika doktora Jana Kefera do Jižní Ameriky. Celý děj se zasazen do historických souvislostí, které slouží jako odrazový můstek pro autorovu fantazii dotvářející románové prostředí a působící zcela věrohodně a organicky. Vnitřní architektura románu, obsažená znamení, náznaky a paralely velmi dobře fungují a promítají se ostatně i do konceptů „vysoko“ a „nebe“, které tvoří název díla. Kromě argentinské kultury zde ožívá i ta velká evropská, Dante Alighieri, italská architektura, Milan Kundera, Friedrich Nietzsche, Leoš Janáček, W. A. Mozart, J. S. Bach, ale třeba – a zejména – zvláštní svět Gustava Meyrinka: pověst o Golemovi, o Domu u poslední lucerny ve Zlaté uličce spolu s asijským bratrstvem Sad Bayů, které Prahu prý založilo, a další a další střípky do mozaiky.
Střípky a mozaika: objevné kulturní odkazy jsou originální, bizarní a velmi zajímavé. Někdy se ale mohou tradičnímu čtenáři zdát spíše zkratkovité. Jako kdyby román byl videohra a na stránce v díle by vyjela roletka s informacemi, kdy autorův výklad působí poněkud strojeně a školometsky. Občas román vyznívá jako vyprávění průvodce, jako kdyby hovořila encyklopedie. Toto zřejmě odpovídá přístupu v současné spisovatelské praxi, která z nějakého důvodu poněkud spěchá a nemá místo na jakékoliv hlubokomyslné sáhodlouhé pasáže nebo na zásadní a převratné myšlenky klasické literatury – pokud například srovnáme vyzrálé dílo jiného argentinského spisovatele Ernesta Sabata.
Při čtení mi vytanul na paměti Dan Brown, který umí najít na různých místech světa působivé historické a kulturní momenty použité pro základ svého vyprávění, které dotváří vlastní fantazií. Z literárních paralel bych uvedl Markétu Pilátovou a její zájem o latinskoamerické prostředí, zde v opačném gardu, než vidíme u Bertazzy, který se tématem zabývá obousměrně. Též zmiňme Pražský hřbitov Umberta Eca, ve kterém se rovněž promítají pražské židovské reálie do světového dění a mísí se historická skutečnost s románovou fikcí, i když u Eca se tak děje na jiné literární úrovni. Dovolte mi se ještě zmínit o autorově práci s tajemstvím. Pokud čtenář očekává již od prvopočátku románu, že bude spolu s hlavní hrdinkou hledat Golema v Jižní Americe, mám za to, že se tím do jisté míry otupuje finále románu, kdy se celý příběh propojuje do jednoho celku a konfrontujeme se přímo s Golemovou efemérní existencí. Rovněž tak spojitosti s následujícím románem Pražský syndrom jsou uvedeny zcela letmo a až na poslední chvíli závěrem celého díla, aby propojení zachránily.
Což ovšem neubírá nic živosti a zemitosti vyprávění, román se odehrává v reálných kulisách současného světa. Se vším, co tradičnímu čtenáři přináší a co mu i odepírá. Máme skutečně pocit, jako kdybychom procházeli ulicemi Prahy a Buenos Aires se všemi barvami, vůněmi, i těmi méně vábnými, větrem, zimou a sluncem, s očima otevřenýma a plně vnímaví. Juanu Pablu Bertazzovi patří velký dík za jeho lásku a obdiv k Praze a za to, že jako první uvádí do světa české literatury spojitosti obou zdánlivě vzdálených měst. Jedná se o originální velmi neotřelý přístup, který je velkým příslibem do budoucna od spisovatele s velkým potenciálem. Uvidíme, s čím přijde příště.
Juan Pablo Bertazza: Vysoko v nebi. Příběh o zmizelém Golemovi. Novela bohemica 2023.
publikováno: 9. 9. 2024