Týdenní drama, zda Londýn a Washington povolí Ukrajincům použít britské rakety dlouhého doletu k útokům na ruský týl, skončilo nejasně. Prezident Joe Biden i premiér Keir Starmer se po páteční devadesátiminutové schůzce v Bílém domě vyhnuli přímé odpovědi.
Starmer na krátkém briefingu pro britské novináře řekl, že obě země se k tématu vrátí za dva týdny během Valného shromáždění OSN. Nejen vojenští experti však soudí, že svět se o případném rozhodnutí dozví stejně až tehdy, kdy některý typ rakety s doletem kolem 250 kilometrů dopadne na ruský vojenský cíl ve vnitrozemí.
Z letmého pohledu na palcové titulky zpravodajských serverů v pátek 13. září se přitom mohlo snadno zdát, že napětí ve vztazích s Moskvou dosáhlo vrcholu srovnatelného s kubánskou krizí před dvaašedesáti lety.
Ruský prezident Putin ještě před Starmerovou cestou do Washingtonu vzkázal Západu, že když Kyjev nasadí dalekonosné střely poskytnuté Brity či Američany, zapojí se tím společně se svými evropskými spojenci přímo do konfliktu.
Britská agentura PA současně hlásila, že Královské námořnictvo monitoruje v Lamanšském kanálu trasu ruské útočné ponorky Novorossijsk doprovázené korvetou Stojka a tankerem. Královské letectvo mezitím vzlétlo ke dvěma blíže neurčeným ruským letounům, zřejmě mířícím do b“ritského vzdušného prostoru.
Snad aby Kreml podpořil dojem hluboké mezinárodní krize, sáhl do příručky z dob studené války a obvinil v pátek odpoledne šest britských diplomatů na ambasádě v Moskvě ze špionáže a označil je za nežádoucí osoby. „Neopodstatněný nesmysl,“ reagovala britská diplomacie.
Bezpočet odstínů červené
BBC psala o tom, že Putin „nalajnoval“ pro západní podporu Ukrajině novou červenou čáru, „nepřekročitelnou hranici” pro střely, které by mohly zasáhnout logistické cíle uvnitř Ruska. Faktem však je, že Ukrajinci už v dubnu použili americké střely ATACMS k útokům na Krym, který Kreml považuje od roku 2014 za své svrchované území. Moskva tehdy hrozila USA blíže nespecifikovanou odvetou.
V málo známé epizodě, o níž se v médiích téměř nemluvilo, zaútočili Ukrajinci koncem května svými drony na ruské radary protivzdušné obrany u Armaviru a u Orska. Oba jsou součástí ruského systému včasného varování strategické obrany. V případě nutnosti by měly detekovat jaderný úder.
Armavir je od ukrajinsko-ruské hranice vzdálen nějakých 300–400 kilometrů, Orsk na hranicích s Kazachstánem několikanásobně dál. Ruská média tehdy o útocích prakticky mlčela, z nějakého důvodu se jim nedostalo publicity ani na Západě.
Analytik společnosti RANE Matthew Orr, který se věnuje Rusku a vztahům mezi Ruskem a Západem déle než deset let, soudí, že Putinovo varování a nebezpečí eskalace konfliktu je třeba brát s rezervou. „Myslím, že se to s Putinovými nepřekročitelnými hranice hodně přehání,“ uvedl Orr v e-mailové korespondenci pro Přítomnost. Bílý dům dá podle něj stejně dříve či později souhlas k tomu, aby Ukrajinci britské rakety Storm Shadows použili. Samy Spojené státy však s rozhodnutím týkajícím se jejich vlastních zbraní počkají až do výsledku listopadových prezidentských voleb.
„I při případném použití raket dlouhého doletu však nebude mít Rusko k eskalaci žádné vážné důvody, protože (přímý efekt) bude na bojišti výrazně omezený,“ soudí Orr.
Teherán – ruský „bratr ve zbrani“
Také moskevský korespondent BBC Steve Rosenberg poukázal na to, že Putinovo nejnovější varování neobsahuje mnoho nového. „Rusko mělo svá nepřekročitelná ultimáta i v minulosti. A zažilo, jak byla porušena,“ uvedl Rosenberg. Zpravodaj BBC také připomněl Putinova slova z letošního června. Při setkání s šéfy zahraničních tiskových agentur uvedl, že v případě raket dlouhého doletu by Moskva mohla zvážit dodávky podobných zbraní zemím, které vystupují nepřátelsky vůči Spojeným státům či Británii. „Jinými slovy Moskva zvažuje vyzbrojení protivníků Západu tak, aby mohli udeřit vůči jejich cílům v zahraničí,“ soudí ve své analýze korespondent BBC v Moskvě Rosenberg.
Za pravdu mu dává poplach, který o víkendu způsobila zpravodajská informace, že Moskva sdílí s Teheránem expertizu potřebnou k výrobě jaderné pumy.
Tyrani na evropských planinách
Podle Hamishe de Bretton-Gordona, který během své třiadvacetileté vojenské kariéry vedl krom jiného také společný prapor rychlé reakce Severoatlantické aliance, by nasazení britských raket dlouhého doletu pomohlo vytlačit střely ruského nepřítele z dosahu ukrajinských civilních cílů. „Skutečnost, že by navíc znemožnily Putinovi použít proti Ukrajině taktickou jadernou pumu, by měl odstranit z těchhle úvah Západu jakékoliv dilema.“
„Nestačí tvrdit, že budeme podporovat Ukrajinu tak dlouho, dokud bude potřeba, a pak to neudělat. Putin není naprostý idiot, jak si někteří lidé ve Westminsteru podle všeho myslí. Když se podíval v únoru 2022 směrem na západ, neměl na očích žádnou odstrašující konvenční sílu, která by jeho útok zastavila. Když se podívá směrem na západ dnes, vidí jen váhání a nic, co by ho donutilo uvolnit sevření, v němž Ukrajinu drží,“ poznamenává Bretton-Gordon a pokračuje:
„Ruskou armádu je mnohem snazší porazit v Rusku než na evropských planinách a v evropských městech. Nová labouristická vláda by patrně potřebovala speciálního poradce pro historii, který by jí připomněl, co se stalo naposledy, když jistý tyran zaútočil na západní Evropu (a namířil si to) směrem k Britským ostrovům. Možná že potom by už labouristická vláda nepovažovala nasazení britských raket proti ruským vojenským silám za tak choulostivou věc,“ uzavírá svůj komentář v Daily Telegraphu Bretton-Gordon.
publikováno: 16. 9. 2024
