Sociologové veřejných průzkumů tvrdí, že vládní koalice prohrála krajské volby, protože její voliči zůstali na protest proti vlastní vládě doma. Jsou to hezká těšínská jablíčka, realita ale bude trochu jiná, jak dokládají dva kraje, kde koaliční strany vyhrály.
Volební účast v krajských volbách byla zhruba o pět procentních bodů nižší než ve volbách minulých. Vládní koalice prohrála boj o krajské mandáty o více než 300 tisíc hlasů. ANO jich získalo 842 tisíc, Pětikoalice necelých půl milionu. Těžko si představit, že tak velká masa voličů zůstala doma, aby vytrestala vládní strany za špatnou celostátní politiku, protože zkrátka jsou uraženi tím, co poslední tři roky sledují. Platí-li předpoklad, že voliči vládních stran používají při hlasování rozum, nikoli emoce, a jsou tedy ve většině tím, čemu se říkávalo „informovaní voliči“, bylo by na místě spíše přijít a znovu zabránit světle modré vlně Babišova hnutí ANO.
Informovaný volič navíc volí do krajských zastupitelstev, volí přece svou reprezentaci, zajímá se tedy o ty, koho volí, a o jejich program. Na rozdíl od velké části voličů ANO, kteří zkrátka volí značku, ať za hnutí kandiduje kdokoliv, ať už slibují cokoliv, stačí, že mají dres ANO. Kdyby tito voliči opravdu nepřišli k volbám, znamenalo by to, že rozumem vyhodnotili slabost nabídky, a to by – pokud to tak je – byla pro strany 5K naprostá katastrofa.
Proti vysvětlení „nepřišli“ hovoří i příklad jižních Čech a jižní Moravy, kde suverénně vyhráli hejtmani – Martin Kuba (ODS) a Jan Grolich (KDU-ČSL). V obou krajích byla menší volební účast než v minulých volbách, přesto oba hejtmani posilovali. Martin Kuba dokonce získal absolutní většinu a bude vládnout sám. Kuba, který byl už před volbami velmi přesně sociologicky poučen o tom, co republiku čeká, totiž že se blíží „bleděmodrá cunami“, to řekl velmi jasně: „Volili nás i lidé, kteří nás nikdy nevolili.“ Neplatilo tedy, že voliči ODS nepřišli, ale naopak přišli i jiní lidé, kteří tuto „Kubovu ODS“ volili. Ukázalo se, že volba může být nejen emocionální, ale i ryze pragmatická, že může ohodnocovat prováděnou politiku, že zkrátka nemusí být ideologická, nýbrž praktická. Tam, kde 5K v krajských volbách získávala hodně hlasů – kromě jihu Čech a Moravy i liberecký sever – šlo výslovně o hodnocení praktického politického výkonu, práce, která dopadá na život lidí, nevolilo se tu podle pravo/levých či jiných idejí.
Ani volba ANO není ryze fanaticky sektářská, tedy volím spasitele, nezajímám se o to, co dělá. Voliči ANO ve většině hodnotí praktický výkon politiky, nepoužívají přitom samozřejmě žádná významná vědecká data, ale jen svůj rozum a jakýsi svůj vnitřní „cit pro spravedlnost“, většinou související se vztahem k vlastnímu já, které posuzuje politiku podle toho, jak dobře se mám. Když se mám dnes trochu hůř (cítím to, vidím, nemusí mě nikdo přesvědčovat a nic mi vykládat), musí to přece být tím, že ti kdo vládnou dnes, to dělají hůře než ti, kdo vládli předtím.
„Nepřišli“ je lákavé, ale nebezpečně iluzorní vysvětlení, přesnější výklad spočívá v tom, že 5K přestala dělat politiku, která míří na všechny, nikoli jen na ty, kteří jsou „naši“. V boji proti „sektářské“ politice ANO vznikla zase „sektářská“, nikoli všeobecná politika mířící na každého občana, kterého je třeba přesvědčit, aby volil lepší správce společnosti. ANO možná přitahuje lidi, kteří touží po starostlivé pastýřské moci, jež se postará o vše, proto ten sektářský dojem, ale nebojí se mířit na všechny a mluvit o politice jako o praktické činnosti, která se lidí dotýká velmi konkrétně, i když se řeči o tom, jak anoisté makají, dají těžko poslouchat, ba vystát.
Pětikoalice dostala na frak zejména v této disciplíně – ve vztahu k voličům, ke všem voličům, nikoli jen těm, co mají stejný dres jako my. Byla to lekce v pojetí politiky. Ta je – zdá se i z příkladů na jihu Česka a Moravy – opravdu jinde než v rigidním pravo/levém a vyprávění o hodnotách, které spojují a rozdělují různé politické kmeny, jež pak přirozeně tančí se svými náčelníky jen kolem svých totemů a zpívají své písně. Pětikoalice by potřebovala praktickou a celoplošnou politiku, nikoli jen plány pro vlastní kmen, který to už, jak tvrdí sociologové, vlastně vůbec nebaví, protože cítí, že to není realita…
Bude těžké tento stereotyp do velkých parlamentních voleb změnit, ale pokud se to stranám 5K nepovede, vyhraje ANO se stejným náskokem i příští sněmovní volby. Nakonec o konečná čísla zase tak nejde, běží o pochopení, co je či má být politika a jak se k ní mají vztahovat politici i voliči. Když se za rok změní alespoň tohle, nemusí sekta rétorických praktiků a pragmatiků vyhrát tak suverénně, jak se to dnes jeví pro krajských volbách.
publikováno: 23. 9. 2024
