V Česku padlo další politické tabu: hnutí ANO získalo osm senátních mandátů a poprvé proniklo do horní komory parlamentu s větším počtem mandátů. Volba proti lidem z Babišova hnutí přestává být pro voliče motivací jít k volbám. Antibabiš ztrácí reálnou sílu i jinde.
Video Andreje Babiše tancujícího s poslankyní za ANO Helenou Válkovou, která porazila Dominika Haška v boji o postup do 2. kola senátních voleb, rámovalo jako zábavná vložka konec krajských voleb a prvního kola voleb senátních. Válková nakonec tančila předčasně, do Senátu se nedostala. Zastavil ji obhajující senátor Zdeněk Hraba, který od STAN přeběhl k ODS, i když jen na její kandidátku jako nestraník.
Souboj Hraba/Válková není úplně typickou bitvou těchto voleb. Hraba se během svého šestiletého období proměnil v konzervativního kritika všech novot, které údajně ničí přirozený řád věcí a zaběhaný způsob běžného českého života. Volby by na Benešovsku vyhrál, i kdyby proti němu kandidoval kdokoliv, snad s výjimkou Andreje Babiše či „velké dvojky“ ANO Alena Schillerová/Karel Havlíček. „Konzervatismus“ hrabovského typu ve společnosti rezonuje čím dál víc a chystá se postupně dominovat i v parlamentních strukturách. Zejména pokud lidé opačného názoru nepřijdou k volbám.
V souboji Hraba vs. Válková to mělo svou logiku, nebylo se mezi kým rozhodovat či vybírat a volba Válkové jako menšího zla neměla tu přesvědčivost. Na jiných místech to ale smysl mělo, přesto se kandidáti ANO prosazovali snadněji než kdykoliv předtím. Tolerování lidí z Babišova hnutí postupně roste s tím, jak velkou dominanci hnutí na české politické scéně získává a jak během výkonu vlády Petra Fialy oslabuje pětikoaliční protibabišovská bariéra. ANO získalo ve volbách více senátorů než ODS, taková zpráva je česká politická novinka, která dost přesně dokresluje současnou situaci. Přehlížet se to už nedá.
To hlavní se ale děje jinde. Jednání o koalicích v krajích postupně naznačuje, jak pragmatická by mohla být politická volba po příštích velkých parlamentních volbách. V Olomouckém kraji se ANO dalo například dohromady s koalicí slepenou z SPD, Rajchlova PRO, Trikolory a Svobodných. Když to jde v krajích, proč ne jinde? Ani na celostátní úrovni není po volbách do Sněmovny něco podobného úplně vyloučeno, samozřejmě pokud to početně vyjde a dodá-li Okamurovo hnutí, posilované přáteli s antisystémového proudu, kteří by nepřekročili pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Sněmovny, řádné odborníky, o což se vedení SPD v posledním roce intenzivně snažilo.
S ANO povládne v Plzeňském kraji i vládní STAN, s hnutím Andreje Babiše jedná rovněž vítěz voleb v Libereckém kraji Martin Půta. Musí. Politická síla Babišova hnutí je natolik veliká, že se ustavení stabilní krajské vlády bez něj nedá provést. Starostové pro Liberecký kraj tvrdí, že jednání budou trvat dlouho, bude proto velmi zajímavé, jaké druhy ústupků a kompromisů bude nutné udělat, aby k dohodě nakonec došlo. Výsledek jednání v Liberci nabídne jisté vodítko pro další podobná jednání v budoucnosti, kterým se – jak se volebních preferencí zdá – už nedá jen tak vyhnout.
Krajské volby postupně zrychlují proces detabuizace ANO, který je podle politologů na regionální a lokální úrovni jednodušší, protože se lidi navzájem více znají, jsou si tudíž blíž a spojují je společné problémy, které mají okamžitý dopad i na život vyjednávajících. V nejvyšší politice je taková „blízkost“ zájmů a perspektiv mnohem vzácnější, není ale vyloučeno, že se to po těch letech „pobývání spolu“ nemůže změnit. Rozhodujícím hlediskem v regionech je politický pragmatismus, ohled praktický, který sice nemaže ideologické rozdíly, ale nechává na ně snadněji zapomenout. Ve velké globální aréně jsou tyto politické znaky mnohem důležitější, počítat mandáty a politickou sílu ale umí nakonec každý.
Rok před příštími parlamentními volbami, které rozhodnou o nástupcích Fialovy vlády, se možná více přibližujeme k prolomení ochranných bariér, které občanské politické strany postavily populárnímu hnutí shora Andreje Babiše. Je to dáno mimo jiné tím, že hnutí už dnes působí tak přesvědčivou silou zdola, že to prakticky není skoro možné. Českou politiku tak či onak čeká výraznější prostoupení obou ideologicky a mediálně oddělovaných světů. Strach z toho, že každý, kdo s ANO začne spolupracovat, se v hnutí nakonec rozpustí, je na místě. Je to riziko, ale jiné cesty asi nebude, je-li cesta druhá, spočívající v přebírání agendy, která zabírá ve voličské šíři, vyloučená jako ideologická a hodnotová zrada.
publikováno: 30. 9. 2024
