Amerika stojí na rozumu a cti svých voličů, kteří by nikdy nevolili lidi nerozumné a bezectné, věřili američtí otcové zakladatelé. Případná druhá volba Trumpa by byla koncem rozumné Ameriky, a to rozhodně nebude legrace. I když, proč vlastně ne…?
„Druhé prezidenství Donalda Trumpa bude největší legrace, jakou Amerika zažila. Bude to parádní,“ napsal na svůj účet na své síti nejbohatší muž světa Elon Musk, který se po letech nenápadné podpory demokratů tentokrát spojil s republikánským kandidátem. Mimo jiné i proto, že demokratičtí progresivisté údajně ideologicky zničili Muskovu dceru, která se poté od otce odvrátila. Nejspíše to však bylo hlavně kvůli té legraci, kterou si Musk s Trumpem užívá, a přitom se koupe v globální mediální pozornosti s hlavní hvězdou letošních voleb.
Legrace byla i během volební kampaně. Trump šaškoval, kudy chodil, prodával v McDonaldu, lezl ve svítivé vestě do popelářského auta, aby obrátil spin Bidenova velmi nepovedeného samovolně vysloveného výroku, že Trumpa volí odpad. Celá Trumpova kampaň byla hlavně velká mediální show, zábava pro lid, který se ve víru emocionálního volebního cirkusu koupe ve slávě a gloriole kandidáta, jenž sám sebe velmi nápadně označuje za Spasitele, Vyvoleného, zkrátka toho nejlepšího muže (jistě že ne ženy), jakého kdy planeta Země nesla.
Trumpova kampaň, s níž kandidát na prezidenta objížděl jako politická pouť celou Ameriku, se táhla dlouhé měsíce. Během nich nabídl Spasitel a Osvoboditel („osvobodím okupovanou zemi“) program pro každého, kromě demokratických elitářů a prolhaných levicových médií (to jaksi automaticky převzali i čeští podporovatelé Trumpa z opozičního ANO, aniž by vůbec přemýšleli o tom, zda v Česku nějaké levicová média existují). Byla to kampaň ve stylu „všechno dovoleno“, pokud to podpoří show a přinese spoustu legrace, která přitáhne pozornost všech, kdo se smějí s námi, i těch, kdo křičí proti nám. Politická show nemá morální ani formální či obsahové limity, povoluje výmysly, lži, podpásové útoky, překrucování, politika se stává prostorem libovůle. A tam, kde se politické divadlo vymknulo jakékoliv sebekontrole, končí každá legrace.
Libovůle je totiž něco zcela jiného než svoboda, která se vždy zjevuje až s potřebou rozumového sebeomezení, a to z různých důvodů: například aby nebyla ničivá, destruktivní; nejčastěji však proto, aby nesmetla svobody ostatních, aby se mohla stát svobodou sdílenou. Trump naopak nakumuloval energii osobní jednotlivé libovůle, kterou neomezuje nic než vlastní pudy a touhy. Proto tolik strachu z toho, že tato nahuštěná síla může snadno vybuchnout a bořit, protože ve skutečnosti v sobě nemá nic tvořivě spojujícího. Libovůle je jistota, že všechny mé kroky, hodnoty a postupy jsou správné, normotvorné, jsou tedy i normální, protože přirozené, jako já sám. Trumpovo hnutí rámované heslem Make America Great Again (MAGA) je tak přitažlivé hlavně proto, že Amerika jsem vždy já. Jeden každý z těch, koho Trump oslovuje. MAGA neznamená nic jiného než „učinit velkým sebe sama“, platí to pro Trumpa stejně jako pro jeho podporovatele. Kdo z nás by nechtěl být významným a velikým člověkem, někým, kdo dává věci do pořádku, tedy kdo mění svět podle toho, jak ho chci vidět já. Trump učinil z této „utopie sebe“ centrum svého politického hnutí, s Trumpem můžete vyrůst, i když nakonec zůstanete zase jen malým bezvýznamným voličem někde uprostřed země nikoho. Když už americký sen nefunguje, protože všichni zkrátka nemohou být šťastní a bohatí, i když se snaží na sobě pracovat sebevíc, pak alespoň prožít tuto trumpovskou utopii coby simulaci amerického snu.
Politika jako karneval bez hranic je zábavná jen do chvíle, než se ve volbách rozhodne o vítězi. Pak už na show není čas, i když se, jak si většina lidí pamatuje z prvního Trumpova mandátu, tu a tam samovolně připomene. Obludnost MAGA se nakonec nejlépe demaskuje v běžném politickém provozu. Každodenní „nudou“ politiky. Vítězství Trumpa by mohla být skutečná legrace nanejvýš v tomto prozření – že celá ta báječná strhující hra na velké byla vlastně jen malým politickým trikem, jak z dospělých lidí udělat oběti vlastní libovůle, kteří se místo politického rozumu nechávají vést svou mediálně stimulovanou slastí.
Volba Trumpa by byla v jistém smyslu koncem Ameriky, jak ji vymezovali otcové zakladatelé, kteří doufali, že lidé budou míst dostatek morální výtečnosti a rozumu a budou volit lidi rozumné a ctnostné, nikoli podvodníky a lháře či karnevalové kouzelníky. Obrovská legrace, kterou Amerika neviděla, by pak spočívala především ve sledování procesu, jak se země z kocoviny po mejdanu libovůle dostává zpátky k sobě… Napětí tradice, jež je v centru letošních voleb, které jedině v tomto smyslu mohou být označovány za nejdůležitější v historii.
publikováno: 4. 11. 2024
