Poslední metry dokumentu Válečný zpravodaj jsou jako výstřel. I když ve skutečnosti z plátna znějí jen slova; jsou to ovšem slova výhružná, zlobná, vycházející navíc z vylhaného tvrzení. „Kdo by chtěl ohrozit naši zemi a náš lid, musí si být vědom, že odpověď Ruska bude mít pro vás takové následky, s jakými jste se ve svých dějinách ještě nikdy nesetkali,“ hrozí na konci filmu ruský diktátor Putin. Ale Rusko přece nikdo neohrožoval a neohrožuje, samo je agresorem.
Autoři snímku David Čálek a Benjamin Tuček zařadili Putinova slova mimo obraz na závěr filmu, aby připomněli, že nebezpečí z východu, které udeřilo plnou silou a pustoší Ukrajinu, stále trvá a je varováním pro Evropu i svět.
Filmaři sledovali déle než rok zpravodaje Českého rozhlasu na Ukrajině Martina Dorazína. Časosběrný snímek vypovídá o náročné práci novináře uprostřed válečného konfliktu. Jezdili s ním až k frontové linii, zaznamenávali nálety dronů a raket, zachytili ničivé následky bombardování. A stejně jako on byli pořád mezi místními: hovořili s vojáky, s obyvateli měst, jimž Rusové zničili dům, sdíleli smutek a zoufalství nad padlými a zabitými civilisty, rozváželi bochníky chleba a další humanitární pomoc.
Reportér Dorazín pracuje skoro pořád, chodí válečným územím s helmou na hlavě a v neprůstřelné vestě a denně vysílá. Ozývá se ze sklepního krytu i z relativního klidu hotelového pokoje; líčí život v rozbombardovaném městě a jeho mikrofon přitom zachycuje výbuchy dopadajících raket a dronů. Pro nerušenou relaci hledá aspoň trochu bezpečné místo za zdí polozbořeného domu; zaznamenává bezradné dialogy lidí, kteří netuší, co bude zítra, i výroky o bojové odhodlanosti; spolu s nimi se modlí a zpívá duchovní píseň, s truchlícími pohřbívá mrtvé.
Komentuje svou práci prostě, věcně, nicméně přesvědčivě. Je zkušený novinář a dokáže na kameru výstižně charakterizovat svůj život i dění kolem. Ale nemůže být natolik obroušený, aby nad tou totální zkázou občas nepodlehl emocím. Upřímně přiznává citově náročné momenty a vypráví, jak nemohl dál vysílat, protože se mu utopil hlas v slzách. Hovoří o technických problémech v zemi, kde agresoři soustavně ničí infrastrukturu a kde často nejde elektřina nebo není signál. Zamýšlí se nad údělem válečného reportéra a míní, že takovou práci může těžko dělat někdo s rodinou.
Tvůrci filmu to vše dlouhé týdny prožívali s ním. A neměli to o nic snazší než protagonista. Spolu s ním a se sympatickým pekařem a humanitárním aktivistou Olehem Tkačukem podstupovali obdobná nebezpečí, nepohodlí a patrně i strach o život. Však také kamera zachytila i řadu společně prožitých velmi napjatých okamžiků, kdy další cestu i natáčení přerušil nálet.
Podívejte, právě nad námi letí dron a vybírá si cíl, upozorňuje v jedné chvíli Martin. Buď nás nechá projet, nebo zaútočí… Šťastně projeli. Při líčení reportérových válečných dnů i sami filmaři museli prokázat značnou odvahu. (O tom ve filmu ovšem není řeč, proto to připomínám.)
Mimochodem výše zmíněný Oleh Tkačuk je pozoruhodná postava dokumentu; rozváží chléb do oblastí, kde už zbylo už jen málo obyvatel a kde nefunguje žádný obchod, pomáhá tam, kde potřebují podpořit, něco přivézt či zařídit. Je také věrným druhem a cenným místním pomocníkem válečného zpravodaje, proto se právem se stal i jedním z hrdinů dokumentu.
Snímek je silnou a přesvědčivou výpovědí o práci Martina Dorazína. „Hluboce mě oslovila koexistence humanismu a profesionality protagonisty našeho snímku. Bylo zajímavé a inspirativní sledovat, jak vysoce respektovaný novinář naplňuje své pracovní poslání a zároveň nezištně lidem pomáhá,” vystihl to producent Václav Flegl, který má na vzniku Válečného zpravodaje velkou zásluhu.
K tomu je třeba dodat i další velký přínos filmu: hodně vypovídá také o válce na Ukrajině, o závažnosti a nedozírném významu konfliktu, o utrpení Ukrajinců i jejich nezdolnosti. Autoři přitom dokázali vytvořit tak autentickou atmosféru, že nemáme pocit pouze sledujícího diváka, ale účastníka. Jako bychom byli při tom – u vzrušených rozhovorů, při rozvážení chleba, u večeře s místními, při modlitbách, v autě za jízdy po ostřelované silnici. Slyšíme zblízka střelbu a výbuchy dopadajících raket.
Však také doléhají až k nám, měli bychom je víc slyšet.
Dokument Válečný zpravodaj si odvezl letos v říjnu hlavní cenu za dokumentární film z Mezinárodního filmového festivalu ve Varšavě. Foto: Aerofilms.
publikováno: 4. 11. 2024
