Ještě nikdy Češi neslavili vítězství cizího politika ve volbách jako výhru Donalda Trumpa v americkém prezidentském klání. Divná situace. Vládní politici nejen z ODS i opoziční od ANO přes SPD po Stačilo mluví o revolučním zlomu, který otočí kolem dějin k jakémusi lidskému normálu. A Česko má být zase na správné straně dějin. Amerika najednou představuje politické světlo, které ozařuje i Česko, a nese naději konzervativní změny. Amerika náš vzor. K čemu a proč?
Pozoruhodný obrat je to zejména u komunistů, kteří vzývají amerického miliardáře, jenž býval v jejich představách tlustým zlým mužem, vydřiduchem a podvodníkem ponižujícím ostatní. Donald Trump to splňuje svými byznysovými propadáky i útoky na kdekoho, přesto mu komunisté tleskají, protože je to on, kdo staví tu nejvyšší a nejpevnější zeď modernímu emancipačnímu proudu, který prý otočil na hlavu desetiletí zaběhaný „přirozený“ způsob života, v němž bylo lidem vždy tak dobře. Komunisté proti emancipaci, proti osvobozování lidí, tedy proti základnímu pohybu vlastní ideologie…?!
Stejně tak je nepochopitelné, jak je možné, že ani řadě vládních politiků, kteří by volili Trumpa a kteří tak rádi hovoří o hodnotách a ochraně demokracie, nevadí Trumpovy fauly proti pravidlům, jež ve vášnivém vyhecovaném útoku na Kapitolu stály pět lidí život?! Jeho soudní spory, rozsudky, výmysly. Nic z toho není argumentem, protože lidé ho přece chtějí… Vítězství bylo drtivé, politický válec, komentují situaci nadšení konzervativní komentátoři; Amerika se pohnula doprava, Amerika je už definitivně jiná. Děje se tak přesto, že Trump nezískal proti předchozím volbám prakticky ani hlas navíc, a vyhrál o 3,8 milionu hlasů. Jeho minulý soupeř Joe Biden dnešního vítěze porazil o sedm milionů hlasů, přesto nikdo tehdy nemluvil o zlomu, natož o dějinném vítězství normality nad politickým šílenstvím. 74 milionů Američanů tehdy v roce 2020 volilo Trumpa, a přesně tolik lidí Bidena také nepodpořilo. Dnes je takových, kdo nepodpořili Trumpa, skoro 71 milionů. I to jsou lidé, kterým bude nový prezident vládnout, a o mnoho vrstev plánované „nové normality“, který bude dle vyjádření vítěze voleb „zlatou érou Ameriky“, nestojí. Rozpolcený lid promluvil matematicky jasně, ale zůstal rozpolcený, a demokracie také není a nikdy nebyla matematikou většiny, jak to vypadá z dnešních trumpovských oslav v Česku.
Zajímavý obrat lze sledovat i ve vyhraněných konzervativních médiích. Zatímco předchozí soudní tahanice Andreje Babiše a jeho trucovité působení v politice bylo považováno za ostudu republiky, dnes je podobný bezohledný styl oslavován, protože americký vítěz poráží nenáviděné progresivisty symbolicky po celém světě. Miloš Zeman měl pravdu: nepřítel mého nepřítele je často můj přítel. U Donalda Trumpa to šlo snadno, půjde to i u Andreje Babiše, který změnil rétoriku svého hnutí a věrně kopíruje antiválečnou propagandu s bojem proti migraci, zelené politice a dalším výmyslům, které prý ničí normální (českou) společnost? Jaký je pak rozdíl mezi Babišem a Trumpem? Je vlastně obrovský: Babiš nebyl odsouzen, nezpochybňoval volby a není politicky spoluodpovědný za smrt pěti lidí.
České nadšení z Trumpa nedává smysl i z jiných důvodů. Trumpova strategie America first, odkazující na americký válečný izolacionismus, nepřinese Česku nic dobrého. Třeba kvůli slibovaným clům, která by dopadla i na evropské zboží, a vzhledem k očekávaným recipročním opatřením by vedla k celkovému zvyšování cen po celém světě. Mluví o tom s velkými obavami Britové nebo Němci, Češi mají téměř dětskou radost, že velký Otec za Velkou louží slavně zvítězil i za nás. Žádnou výhodu nepřináší Trump ani v otázce bezpečnosti. „Toto není americká, nýbrž evropská válka,“ říká Trump a jeho lidé o Putinově ruském ničení Ukrajiny. Stejným jazykem a tón jako ve 40. letech minulého století odpůrci vstupu USA do války s Hitlerem. Evropa si musí poradit sama, více zbrojit. Česko ale nemá jen tak stovky miliard na rozvoj svého obranného systému napojeného na NATO, které kvůli Trumpově odtažitosti bude muset posílit své bojové a logistické síly. A i kdyby tyto peníze mělo, všeobecný politický populismus, který bude mít příští většinu v parlamentu, už dávno hraje protiválečnou mírovou hru, protože peníze jsou přece potřeba jinde – místo na zbraně, na důchody a všemožné další podpory všem.
Když Donald Trump volal po volbách svému příteli Viktoru Orbánovi, dal maďarský premiér na sít X post, v němž sliboval, že spolu vykonají velké věci. I sebevědomý a hrdý Orbán se dostává do geopolitického vleku trumpismu a chce díky němu posílit pozici svou i své země. Česká opozice zase visí na Orbánovi a všichni chtějí posilovat svou sílu tím, že budou spojeni s někým, kdo posiluje svou zemi ze všech nejvíc. Nadšení patrioti Evropy rostou z patriotů Ameriky jako z politického slunce, a Češi zase kopírují svéráznou a velmi originální maďarskou kopii. Až religiózní opojení trumpismem, závislost mentální, myšlenková, daleko silnější než kdykoliv předtím.
publikováno: 10. 11. 2024
