Británie přijala vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách navenek s porozuměním staršího bratrance, se kterým si prošla v minulosti společnými bitvami, a dokáže předstírat pochopení pro excentriky v širším rodinném kruhu. Premiér Keir Starmer si dal ve středu ráno záležet, aby byl mezi prvními, kdo znovuzvolenému prezidentovi popřál. Jsou-li zdroje Downing Street spolehlivé, byl také mezi prvními zahraničními státníky, kteří dostali Donalda Trumpa ještě během středy na telefon.
Podle průzkumů veřejného mínění si téměř dvě třetiny Britů přitom přály vítězství Kamaly Harissové. Jen osmnáct procent jich dávalo přednost Donaldu Trumpovi. Trumpovi britští příznivci se přitom rekrutují především z voličů a stoupenců britské Reform Party vedené populistou Nigelem Faragem. Hlasovala by pro něj více než většina jejích ostrovních voličů. Současně však přijali Britové Trumpovo vítězství s hlubokou pokorou vůči demokracii a výsledkům voleb. Média napříč politickým spektrem psala o jasné, přesvědčivé a nezpochybnitelné výhře, která zcela jasně vyjádřila vůli amerických voličů. Tón komentářů by se dal shrnout do paralely Churchillových slov o demokracii, která je „nejhorší formou vlády vyjma všech ostatních“. Výsledek voleb je pro liberální řád nejhorší možný, jakého jsme se mohli dočkat. Ale volby to byly svobodné a rovné. A verdikt je třeba bez výhrad respektovat.
Obchodní svět podle Trumpa: oko za oko, zub za zub
Za diplomatickou krasomluvou na britské straně se však současně skrývaly obavy, jak ovlivní Trumpova fiskální politika (daňové škrty a s nimi očekávaná inflace a vyšší než nutné úrokové sazby) globální i britskou ekonomiku. Vládní ekonomové spočítali, že Trumpovo ohlášené desetiprocentní clo na veškeré dovozy by snížilo britské HDP o 0,8 procenta a příjmy britské státní pokladny by poklesy zhruba o 20 miliard liber. Shodou okolností zhruba o stejnou částku, která chyběla ve státním rozpočtu na příští rok a pro kterou zvýšila ministryně financí Rachel Reevesová povinné sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců od příštího dubna na 15 % (ze současných 13,8 %). Emeritní profesor ekonomie ze Sussexské univerzity Alan Winters upozornil v Timesech, že vyšší tarify poškodí i samotnou americkou ekonomiku. Nejsou ale prý žádné náznaky, že by Trump bral tuhle hrozbu nějak vážně. „Musíte si uvědomit, že (jeho) primárním cílem je obnovit ve Spojených státech pracovní místa ve výrobním a zpracovatelském průmysl. A strach z následků a zkušeností z minula ho nebudou příliš zajímat. Největším nebezpečím pak bude globální celní válka oko za oko, zub za zub, při které si jednotlivé země budou chránit svá výrobní odvětví,“ upozorňuje profesor Winters.
Radost v Kremlu
Prakticky nikdo tedy na britském břehu Atlantiku nepochybuje, že příští rok promění historicky „speciální“ vztahy meze Londýnem a Washingtonem. Bývalý šéf britské zahraniční rozvědky MI6 sir Alex Younger upozornil v rozhovoru pro BBC také na to, že „Trump opovrhuje aliancemi“ a přistupuje k nim výhradně z pozice, jaký prospěch a co dobrého z nich mají Spojené státy. Ruský prezident Vladimir Putin je Trumpovým vítězstvím „bezpochyby velmi potěšen“, soudí bývalý šéf zahraniční zpravodajské služby. Putin podle něj dobře ví, že „je teď hodně ve hře“, nicméně i ruský prezident si musí být vědom Trumpovy „nepředvídatelnosti“.
Nová éra vztahů mezi US a UK
„Trumpovo přesvědčivé vítězství mohlo leckoho překvapit,“ napsal v komentáři k výsledku voleb Jordan Urban z londýnského Vládního institutu. „Ale Trump vystupoval doma vždy jako nativista a v zahraničí pohrdavý realista, pro kterého je Amerika vždy na prvním místě.“ Jak Urban připomíná, Spojené království se po celá desetiletí ukrývalo pod americkým bezpečnostním deštníkem a vstřícně sdílenými zpravodajskými informacemi včetně (společně s Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem) zpravodajské sítě Five Eyes. Obě země spojovalo hluboké institucionální partnerství a spolupráce v řadě citlivých oblastí. Nedávná Sunakova a Bidenova Atlantická deklarace ji rozšiřovala na výzkum kvantových technologií, biomedicínského inženýrství nebo testování hranic modelů umělé inteligence. „Trumpovo vítězství znamená že vztahy mezi oběma zeměmi se posunou do odlišné éry,“ upozorňuje Urban.
Na místě opatrnost a obezřetnost
Bývalý britský velvyslanec ve Spojených státech Nigel Sheinwald připsal Trumpovo vítězství v podcastu pro agenturu Bloomberg jeho úžasné schopnosti vést volební kampaň. Přispěl k němu ovšem i vývoj ve světě v posledních deseti, patnácti letech. „Sobectví a snahu se izolovat lze vystopovat v rozvinutých zemích na mnoha místech od recese (v letech 2007–2008), kterou umocnila pandemie covidu a rozdmýchala sociálních média. Je to jiné svět, než jsme znali, a ještě jsme si na něj nezvykli,“ uvedl bývalý britský diplomat, podle kterého by mělo být Trumpovo vítězství pro všechny, kdo se hlásí k demokratické politice, budíčkem. V odpovědi na otázku, jak by měli západoevropští státníci k prezidentu Trumpovi v jeho druhém volebním období přistupovat, odpověděl: „Lidé by měli být (vůči Trumpovi) opatrní a obezřetní.“ Největší kredit podle něj získala při jednáních s Trumpem (během jeho prvního volebního období) bývalá kancléřka Angela Merkelová. Nebyla otevřeně nepřátelská, ale stáhla se do pozadí a dala tak najevo, že nebude hrát jeho „dospělácké“ hry. Trumpovo vítězství a další čtyři roky americké administrativy pod jeho vedením by měly podle Sheinwalda vést britské politiky, aby byli ostražití a pracovali na svých vlastních zájmech. A pro Londýn by měla platit ještě jedna zásadní věc, dodává bývalý velvyslanec ve Spojených státech: obnova těsných vztahů s Evropskou unií, a to zvláště v obranné a bezpečností oblasti.
publikováno: 10. 11. 2024
