Přítomnost na cestách, tentokrát do Neapole

Píšu z Katánie, což je možná cestovatelsky ne až tolik známý kout Itálie. Historicky vzato, hlavní město Katánie – Neapol – kdysi soutěžila s Turínem o to, jaké z těchto dvou měst bude hlavním městem Itálie. Nakonec se však smál Řím.

Pojďme se však podívat do hloubi Neapole, města Garribaldiho, toho, kdo vypomohl vytvořit zárodek italského království v 19. století. Samotná Neapol je známá především fotbalem, jeden z nejslavnějších hráčů historie, Diego Maradona, je tu cítit jako bývalý hráč na každém rohu. Samotný stadion místního SSC je trochu architektonicky starší, ničím vás moc nenadchne, uvnitř atletická dráha, tribuny zachovalé, výhled na hřiště je velmi dobrý, avšak dojem kazí zrezlé části kovů. Žádná možnost občerstvení uvnitř ve stáncích, jako jsme tomu zvyklí na téměř každém, i malém stadiónu u nás. Pravidelně vám občerstvení nabízí během zápasu několik brigádníků, avšak výběr nijak široký není. Fotbalová Neapol je zvláštní tím, že jsou zde dva domácí kotle, proti sobě stojící, každý u jedné branky. Atmosféra na zápase typicky italská, člověk se na zápase cítí bezpečně a je vtažen do hry. Fotbalem žije a dýchá celé město…, s tím dýcháním to však úplně jednoduché není.

Centrum Neapole je jeden velký bordel. Odpadky jsou na každém rohu, při ranní procházce není problém potkat potkany, kam kdo co hodí, tam to je. Jedno, jestli před stanicí policie, u autobusového nádraží nebo u památek. Když potkáte v centru města za bílého dne močícího člověka, divit se nemůžete, patří to k životu. Úzké uličky vypadají nebezpečně, hlavně v noci, ve městě potkáte spoustu národností. Obchoduje se vesele se vším možným, kultura je zde velmi smíšená, nejvíce potkáte Afričanů, kteří mají město ve městě. Ani Asiatů není málo, Pákistán, Indie, Vietnam…, všichni mají své krámky. Domácím Italům jako by to nevadilo, v obchůdkách i restauracích jsou přátelští na kohokoliv. Obchody a obchůdky jsou na každém rohu, otevřené i o víkendech. Vyberete si cokoliv.

V Neapoli najdete i velké množství hradů, na své si přijdou příznivci renesance, gotiky i baroka. Najdeme zde však i jiné slohy. V Itálii si milovníci architektury přijdou na své, o tom není pochyb, nejinak tomu je i v Katánii. Historii tu lze vyčíst nespočetněkrát.

Z pohledu gastronomie je důležité zaznamenat, že v hlavním městě Katánie byla vynalezena Margherita, tedy královna všech pizz – Margherita, pojmenovaná na počest manželky krále Umberta I., jejíž jméno bylo Markéta. Pizzerie jsou zde pochopitelně jako v jiných částech Itálie velmi časté, pizza Margherita s trikolórou barev italské vlajky – zelená v podobě bazalky, bílá v podobě mozzarelly a červená na základě rajčatové omáčky – zde chutná opravdu královsky. Ceny ve městě jsou mimo sezónu pro Čecha celkem příznivé, platí to v podstatě pro cokoliv. Čeho se však Čech v centru Neapole nedočká, je pořádné pivo. Restaurací je sice hodně, ale hospůdka nebo bar je zde velmi zřídka.

Samostatnou kapitolou je doprava, Itálie je pověstná svou divokostí, v Neapoli to platí mnohonásobně více. Na ulicích si nemůžete být jisti ničím, na chodníku vás předjíždí kola, piaggia. Přednosti v jízdě či ohleduplnost pro chodce? Tady jsou vlastní pravidla. Nebo žádná? Pro cestovatele to znamená, každou sekundu tě může něco překvapit ze všech stran.

V centru je sice mnoho národností, ale potkáváte i karabiniéry, tedy policii. Hlavní vlakové nádraží je obestaveno muži v uniformách, kteří jsou i přátelští v případě dotazů. Vlaky jezdí velmi pravidelně, zpoždění však nejsou výjimkou. Někdy bývá složité se domluvit s průvodčími uvnitř vlaku anglicky či německy. Přesto při problémech přichází ze strany dopravce kompenzace.

Život v Neapoli jako by se nezastavil, noční město je plné Afričanů, kteří mají své skupinky a žijí si po svém. Někdy si připadáte jako v hlavním městě středoafrického státu. Policie však jako by měla vše pod kontrolou. Interně, jen pro Středoevropana to nese jakousi dávku prazvláštního přesvědčení či rezignace.

Nejznámější dvě dominanty okolí, sopka Vesuv a Pompeje, samozřejmě stojí za návštěvu. Ve zlomku vteřiny budete mít ten správný pocit, jak se může vše během chvilky změnit. Ale i úžas, jak město Pompeje bylo v době svého neštěstí tak hodně napřed.

Neapol je originální, nenapadá mě v Itálii město, které je „Novému městu“ – jak zní překlad z řečtiny, podobné. Možná by někoho napadlo porovnat tu změť nepořádku tak trochu i s Balkánem. Ale ne, to, co turisty přitahuje, je originalita.

Sluncem zalité město i na konci podzimu má více pozitiv než negativ, avšak musíte smýšlet trochu jinak než Středoevropan. Do Neapole, třetího největšího města Itálie, přijeďte připraveni na jiný druh života, i když jsou to vzdušnou čarou pouhé dvě hodinky letu.