Jan Lipavský, obětovav stabilitě české zahraniční politiky a diplomacie své devítileté členství v Pirátské straně, označil při své listopadové návštěvě Londýna kapitálový vstup Českých energetických závodů do divize Rolls Royce SMR za významný milník česko-britských vztahů. Nejen pro tuto okolnost stojí za bližší pohled.
SMR je anglická zkratka pro small modular reactors, malé jaderné reaktory s kapacitou do 500 megawatt kompletované v továrně a instalované i s obslužným zařízením na ploše jednoho či dvou fotbalových hřišť. Krom jiných výhod mohou být instalovány na plochách vzniklých jako pozůstatek jiných energetických výrobních aktivit, například v areálech dosluhujících jaderných či teplených elektráren. Výši investice polostátní firmy ČEZ Fialův kabinet nezveřejnil s odkazem, že jde o částku v „jednotkách miliard korun“. Britské zdroje uvádějí, že tržní hodnota dceřiné firmy Rolls Royce SMR činí 1,6 miliardy liber. Pětina akcie by tedy mohla stát 320 milionu liber. Při současném kurzu české měny vůči britské libře tedy něco málo pod 10 miliard Kč. Podle vyjádření českých politiků jde o „strategickou investici“, což lze interpretovat také tak, že spolupráce s britskou firmou bude návratná nejspíše až v horizontu několika desetiletí – pokud vůbec. ČEZ a s nimi čeští daňoví poplatníci investovali totiž zatím jen do výzkumného a vývojového projektu. Rolls Royce (se specializací na výrobu leteckých motorů pro Airbus a Boeing) ho rozběhl v roce 2016 a během osmileté existence ho provázela nejedna potíž. Výzkumné centrum poblíž Sheffieldu zaměstnává téměř 600 lidí. Podle poslední účetní uzávěrky vykázalo za loňský krok ztrátu 78 milionů liber, asi dvě a půl miliardy korun. Po nástupu nového generálního ředitele mateřské firmy Tufana Erginbilgice loni v březnu se navíc zdál osud celého podniku nejistý. Rolls Royce SMR zmrazil nabírání nových pracovníků, neboť: „Na obzoru nebyly žádné vládní zakázky.“ Rolls Royce zatím nevyrobil a neprodal jediný modulární reaktor.
V jedné řadě s Google a Amazon
Sází-li česká vláda na technologii malých modulárních reaktorů, chová se mimochodem stejně jako technologičtí giganti Google nebo Amazon, kteří si tak chtějí zajistit energii pro obří datová centra umožňující nasazení a využití umělé inteligence. Instalovaný výkon českých elektráren teď činí zhruba 21 GW. Přehledná a i pro laiky srozumitelná zpráva pracovní skupiny pro uplatnitelnost malých a středních reaktorů vypracovaná pro Ministerstvo průmyslu a obchodu hovoří o tom, že SMR by mohly jako doplňkový zdroj elektřiny a tepla generovat 3 GW energie. Otázkou tedy není, zda a proč se Česká republika k malým reaktorům (s výkonem do 470 MW) obrací. Ale proč si vybrala za strategického partnera právě Rolls Royce SMR, když není například jisté, zda firma dostane zakázky od samotné britské vlády, která připravuje nasazení malých jaderných reaktorů jako součást svého úsilí dekarbonizovat ostrovní ekonomiku a přivést zemi do roku 2050 k uhlíkové neutralitě. Rozhodnost a jistý spěch, s kterými se ČEZ rozhodly koupit dvacetiprocentní podíl v dceři společnosti Rolls Royce, by mohly vést zlé jazyky k úvaze, že český management má exkluzivní informace stran probíhajícího britského vládního tendru a ví, že Starmerův kabinet nakonec Rolls Royce zakázku přiklepne. Zářijová smlouva a na ní navazující finanční transakce může být také součástí lobbystického tlaku donutit britský vládní kabinet, aby rozhodl co nejdříve a ve prospěch Rolls Royce. Další možnou spekulací je, že dcera Rolls Royce potřebovala na sklonku letošního léta nutně kapitálovou injekci, aby udržela celý projekt nad vodou.
Britské rozhodnutí: Až naprší a uschne
Kouzlem nechtěného dva dny poté, kdy ČEZ oznámily záměr koupit dvacet procent akcií Rolls Royce SMR, odložila britská vláda znovu důležité rozhodnutí, komu výrobu malých jaderných reaktorů zadat a komu ji svěřit. Ve výběrovém řízení jsou totiž kromě Rolls Royce SMR také GE Hitachi, Westinghouse a Holtec Britain. Francouzský energetický gigant EDF z výběrového řízení v posledních týdnech odstoupil a americká firma Nuscale z něj byla už v září vyřazena. Podle zprávy listu Daily Mail by teď britská vláda měla oznámit vítěze na jaře příštího roku. Rozhodnutí mělo padnout původně do konce roku 2024, na odklad prý ale měly vliv parlamentní volby a změna britské vlády. Strategické rozhodnutí, které má být „milníkem“ britského jaderného programu, nechtěla dělat vláda při odchodu z úřadu.
Dobře utajované jádro věci
Což do jisté míry obrací pozornost k tomu, jak vlastně probíhalo výběrové řízení „strategického partnera“ na české straně. Z dostupných veřejných zdrojů není například zřejmé, z jaké konkurence dodavatelů česká vláda vybírala. Nebo má-li Fialův kabinet (na rozdíl od vedení Rolls Royce) nějakou jistotu, že britská vláda firmě s českou kapitálovou účastí investici nakonec bez výhrad zadá. Mimochodem už zmíněna zpráva pracovní skupiny pro české ministerstvo analyzuje parametry šesti různých potenciálních dodavatelů: dvou ze Spojených států, po jednom z Japonska, Francie a Saúdské Arábie a už zmíněnou britskou firmu Rolls Royce. Výběrové řízení na české straně by si zasloužilo větší transparentnost ještě z jednoho důvodu. Půjde o obří finanční investici, která zaváže příští vlády a nejméně dvě další generace daňových poplatníků. Chce-li česká vláda „vyztužit“ instalovaný výkon o zmíněné 3GW a počítá-li s nákupem minireaktorů o kapacitě 470 megawatt, bude jich potřebovat postupně šest. Cena jednoho z nich se podle různých propočtů pohybuje od dvou do tří miliard dolarů nebo liber. Cena jednoho každého z nich by tedy mohla činit až 90 miliard českých korun. Vynásobeno šesti by pak smluvní dohoda s Rolls Royce mohla zavazovat budoucí české vlády k postupným investicím přes pět set miliard korun. Pro srovnání: výstavba dvou nových „klasických“ reaktorů v Dukovanech má stát asi 400 miliard korun.
A co odpad: Kam s ním?
V rámci větší transparentnosti by také vláda mohla či měla vysvětlil veřejnosti, jak se hodlá poprat s výzvami, které technologie SMR přináší: potenciálně vyšší náklady na jednotku vyrobené energie, logistiku likvidace paliva a budování úložišť jaderného odpadu, potenciálně vyšší nebezpečí teroristického útoku (na větší počet menších elektráren) a také nebezpečí šíření jádra k jiným účelům, než je výroba energie. Výčet potenciálních nástrah tím nekončí. Analytici energetického trhu poukazují nato, že tlak využit jádra bude krom energie generovat spory uvnitř Evropské unie, a to nejen ohledně bezpečnosti. Zemím, jako je Německo, Rakousko, Dánsko, Lucembursko a Portugalsko, vadí kromě konceptu výroby elektřiny z jádra také způsob jejího financování pomocí státních dotací. V EU bylo obtížné dosáhnout shody, zda jadernou energetiku zařadit do kategorie udržitelných zdrojů energie se zvláštním dotačním režimem. Členské země nebyly ještě loni zajedno v tom, zda by národní vlády měly smět nabízet kontrakty s pevnými cenami existujícím výrobcům elektřiny a zisk používat na dotace energetického sektoru. Francie stejně jako Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko nechtěly při jednáních přijít o možnost použít příjmy z výroby energie generované jádrem k dotování celého odvětví. „Naopak Německo a další země mají obavy, že takové dotace podkopou konkurenceschopnost jejich vlastního trhu s energiemi,“ poznamenává ve své analýze budoucnosti energie z jádra americká konzultační společnost RANE. Poslední bod může samozřejmě zajímat především experty na fungování společného evropského trhu v oblasti energie. Nicméně čeští daňoví poplatníci by si zasloužili větší otevřenost a transparentnost stran výběru strategických partnerů a souvisejících investic, z jejich pověření přece stát ČEZ spravuje a v jejich zastoupení činí závazná smluvní rozhodnutí.
publikováno: 25. 11. 2024
