Každodenní provoz běžné rodiny: Rodiče a tři dospívající děti spěchají ráno za svými povinnostmi, v pozdním odpoledni se věnují oblíbeným činnostem, u večeře společně probírají zážitky i problémy dne. Takové to je v rozlehlém vesnickém domě „od marca do mája“, tedy v jarním období, které zachycuje snímek slovenského režiséra Martina Pavla Repky. Natočil jej v české produkci na Slovensku a se slovenským herci. Debut absolventa FAMU líčí rodinu přece jen poněkud jinak, než s jakou se často setkáváme v hraných filmech. Příběh, který mladý autor nezval podle jarních měsíců Od marca do mája, se nese v duchu nevyřčených, ale hluboce procítěných vzájemných citových vazeb. Drobné konflikty řeší rodina společně, s těmi většími, s nimiž nechtějí obtěžovat ostatní, se snaží popasovat každý sám. Otec a matka, manželská dvojice ve zralém středním věku, se mají rádi a žijí v souladu; s tichým zalíbením sledují obě dcery a synka, jak si počínají, vnímají jejich přirozenou sounáležitost a vitalitu.
Do běžného života však najednou vstoupí nečekaná skutečnost: matka Romana je v jiném stavu. Ano, je to jisté překvapení, i když vzhledem k vztahu manželů zas až ne tak velké. Z nové skutečnosti mají opatrnou radost, ale zároveň ji považují i za problém: Jak to říct velkým dětem, které už nejsou děti? Patrně cítí trochu (zbytečného) studu – vždyť už nejsou nejmladší. Hledají a postupně najdou vhodný okamžik, u každého z mladých jiný, kdy jim oznámí, že budou mít sourozence. Ukáže se však, že se báli zbytečně, potomci to přijímají stejně přirozeně jako dosavadní rodinný život.
O nic víc, ale ani o nic méně ve filmu nejde. Je to určitě dost na to, aby dojem z Repkova filmu byl příjemně pozitivní. Nejen, pokud jde o kvalitu, ale také o pocit, že takové – řekněme bezkonfliktní – příběhy lze vyprávět, protože určitě existují i v životě. Ostatně Repka, který je i autorem scénáře, se netají, že se inspiroval zážitky z vlastní rodiny, v níž vyrůstal. A jistě není náhoda, že i ve své předchozí studentské tvorbě se věnoval „rodinným“ tématům.
Citlivě, s obdivuhodnou výrazovou čistotou ztvárnil přesně odpozorované, větší i drobné momenty rodinného života. Povýšil je na výsostnou hodnotu, kterou si možná v reálu rychlého životního tempa nestihneme uvědomit. Láskyplné buzení dětí každé ráno. Empatické sdílení znepokojivých myšlenek i starostí. Starostlivá instruktáž, když nejstarší dcera vyjíždí s čerstvým řidičákem z domovních vrat. Něžná chvilka u prvního snímku embrya. Řešení problému, že synek nechce zítra do školy kvůli písemce z matematiky. Nákup nových bot, což je pro skromně žijící rodinu téměř událost. Společné modlení, aby všechno dobře dopadlo… A další a další křehké, emotivní, lehce dramatické i jemně humorné situace, vesměs nekonfliktní, ale poutavé (i proto, že je známe „ze života“).
Citová nálož je tak akorát, nesklouzává k sentimentu ani ke kýči. Zato je tu hodně něhy, dávkované s disciplinovanou uměřeností.
Na pohodovém vyznění snímku má nespornou zásluhu poklidná, kreativní kamera Tomáše Šťastného, která souzní s celkovým laděním. Pro kameramana je to také debut v hraném filmu. Určitě zaujmou herecké výkony, zvláště přesvědčivě ztvárněná matka v podání slovenské herečky Zuzany Fialové, známé ze slovenských i českých filmů. Otce si zahrál Josef Abafi, v rolích dětí zaujala mladá herecká trojice: Natália Fašánková, Jana Markovičová a Damián Humaj.
Film Od marca do mája získal ocenění na letošním karlovarském festivalu a zvítězil na Finále Plzeň. Poroty patrně ocenily i to, že kromě jiných kvalit přináší navíc osvobozující poznatek: Lze natočit film který zaujme a potěší, i když v něm není napětí ani dramatický konflikt. V neklidné době toho máme i tak dost.
Záběry z filmu Od marca do mája. Foto: Perfilm
publikováno: 9. 12. 2024
