Josef se vrací domů v poněkud podroušeném stavu. Byl slavit narození syna. Ve dveřích zavrávoral a udeřil se čelem o jejich futro. Bolestí zakvílel: „Ježíšíkriste!“ Zevnitř z chlívku se ozval Mariin hlas: „To je jméno pro kluka! A ty pořád Hugo, Hugo…!“
Tato klasická židovská anekdota si rozhodně z křesťanů neutahuje, jak by se na první poslech mohl mnohý domnívat. Jen stahuje na zem ono křesťanské třeštění kolem narození Ježíše, jako by se znovu a znovu rodila nová naděje. Přisuzuje mu víc, než si ve skutečnosti zasluhuje. Každé nově narozené dítě s sebou nese naději a nemusí se nutně narodit na Štědrý večer. Sotva bychom totiž jinak děti přiváděli na svět. Ježíš proto nebyl výjimkou. Naděje s ním spojovaná v sobě obsahuje přespřílišná očekávání. Ani při své božské p
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 30. 12. 2024
