Názory na současný stav lidstva lze rozdělit na realistické (varovné), pesimistické (vzbuzující strach) a optimistické (vzbuzující naději). Mitrofanův článek Středověk neskončil (Novinky, 6. 1.) je realistický, a tedy i varovný:  „Potenciální kompost nového světa povstal a další pohyb vpřed zarazil. Protože však nemá co nabídnout, požene to plnou parou vzad. Do středověku. Avantgardou, jako obvykle se vším špatným, je už v plné míře Rusko.“

Je to ovšem bohužel nejen Rusko, ale též Čína, s velkými otazníky USA a v menší nebo větší míře i řada ostatních zemí. Středověk potlačil nejlepší ideje starověku, prezentované Konfuciem (nedělat, co nechceš, aby jiní dělali tobě), Protagorem (budovat demokracii), Sokratem (myslet kriticky) a Ježíšem (milovat svého bližního jako sebe samého). Demokracie, jakou koncem starověku vytvořil judaismus v diasporách (samozřejmé přispívání chudým, aby mohli žít důstojný život a vzdělávat se), lidstvo dodnes nedosáhlo.

Mitrofanovo tvrzení (a není zdaleka sám), že kořeny dnešního úpadku světa tkví ve středověku, je opodstatněné. Je třeba je ovšem doplnit: hlavní kořeny tkví především v odvěké mentalitě člověka, dané jeho téměř neměnnou přírodní, de facto zvířecí podstatou.

Středověk byl vybudován a udržoval se autokracií a nekritickým myšlením. Renesance, reformace, osvícenství a modernismus sice přivodily značný pokrok, avšak nekritické myšlení a autokracii dostatečně nepotlačily.

V rámci střední Evropy na tom my Češi nejsme úplně špatně. Ačkoli je to už málo viditelné, drží nás dosud Masarykovy a Havlovy ideje. Hrozí nám však, že se prosadí Babišovo, Okamurovo a jim podobných nekritické, lépe řečeno nekriticko-nerealistické myšlení a jejich tažení k autokracii, tj. ke středověku.

publikováno: 10. 1. 2025