Nedávný kritický šleh konzervativního senátora Zdeňka Hraby (ODS, 49 let) na adresu orgánů šetřících v Británii historické případy sexuálního násilí vůči nezletilým dívkám by snad bylo možné připsat doznívající sváteční únavě či pohodlnému rozpoložení mysli autora. Kdyby nebyl symptomem toho, jak funguje kombinace společenských předsudků nafouknutých megafonem nemoderovaných a nepřesných zpráv a příspěvků na sociálních sítích.
V první den lednového pracovního týdne sdělil senátor čtenářům svých facebookových stránek z přítmí noci (šest minut po druhé hodině ranní), že Británií otřásá skandál hromadného znásilňování dětí gangy složenými (sic!) z migrantů. „Orgány státu zjevně tato zvěrstva nevyšetřovaly, aby nebyly nařknuty z ,rasismuʻ a nějaké ,fobieʻ. Klasika,“ povzdechl si senátor znovuzvolený loni do horní komory parlamentu v okrsku Benešov 15 547 hlasy. Parlamentní listy o den později napsaly, že v Británii vybuchuje skandál okolo znásilňovacích (sic!) gangů. A aktivista Tommy Robinson, který na problém upozorňuje, byl kvůli tomu vězněn. Robinson byl však loni na podzim odsouzen k 18 měsícům za pohrdání soudem.
Senátorovi s advokátskou praxí ušlo, že za zmíněnou (historickou) trestnou činnost, jíž se pachatelé dopouštěli (nejčastěji) od osmdesátých let minulého století do roku 2010, odsoudily (k lednu 2025) soudy v Anglii a ve Wales celkem pětašedesát obžalovaných k souhrnnému trestu několika set let vězení. Pachateli byli nikoliv imigranti, ale britští občané z britské pákistánské komunity. Jejich prapra- či prarodiče se v Británii usídlili jako přistěhovalci z Kašmíru a později z Pandžábu. Tisíce jich přišly po 2. světové válce, kdy země zoufale potřebovala levnou pracovní sílu na svou obnovu.
Sama britská média z úplného pravého kraje politického spektra o nich hovoří jako o Britech pákistánského původu. Generace přistěhovalců se usazovaly v oblasti střední (Midlands) a severní Anglie, kde jich bylo (jako levné pracovní síly) potřeba v tamějších textilkách a průmyslových závodech. Dnes jich žije ve Spojeném království zhruba 1,7 milionu. Jak na okraj vzrušené veřejné debaty připomněla Britům pákistánská vláda, „mimořádně velký počet převážně muslimských vojáků z dnešního Pákistánu sloužil během obou světových válek v britsko-indické armádě a položil v obou válkách své životy.“
Skandál, o kterém hovoří senátor Hraba, se tedy netýká migrantů ze současných migračních vln. Nicméně i díky investigaci novinářů vyšlo najevo, že při šetření trestné činnosti skupiny Britů pákistánského původu postupovaly místněpříslušné úřady sociální služby, policie a v některých případech i státní zastupitelství pomalu a liknavě ve stíhání pachatelů (krom jiného) také v obavách, že etnický profil pachatelů (či důraz na něj) by mohl vést v tamějších komunitách k výbuchům otevřeného pouličního násilí. A tak například jména řidičů taxislužby, kteří vyzvedávali dívky v ústavech sociální péče, dostaly policie a úřady už v roce 2001. První rozsudky padly až v roce 2010.
Britské úřady pak od roku 2013 do roku 2023 vedly celkem deset šetření, která se snažila identifikovat, co vedlo k selhání místních úřadů. Nejrozsáhlejší šetření, které vedl profesor Alexis Jay, došlo k závěru, že jen v letech 1997–2013 bylo v severoanglickém Rotherhamu sexuálně zneužito převážně britsko-pákistánskými muži 1400 mladistvých a dětí. Když se však před pár dny podíval na současná data londýnský nedělník Sunday Times, konstatoval: „Největší překvapení se týká etnických dat (pachatelů). Z trestných činů za rok 2023, o kterých víme, jich spáchali (v kategorii sexuálního zneužití) 83 procent lidé bílé pleti, což zhruba odpovídá složení populace. Asi dvou procent se dopustili pákistánští muži, což také odpovídá jejich podílu na populaci.“
Pro kontext a informovaný zájem o celou kauzu je třeba dodat, že podle současné legislativy platící v Anglii a Walesu (a také ve Skotsku) nebylo dosud samotné přehlížení a ignorace sexuálního násilí vůči mladistvým (či dětem) trestným činem. Policisté a také pracovníci sociálních služeb, kteří se v rámci dosavadních šetření zpovídali z přehlížení trestné činnosti, se často odvolávali na nespolehlivost (v některých případech) na drogách závislých svědků.
Porotní systém trestních soudů v Anglii a Walesu je pro přípravu soudních slyšení o poznání náročnější a složitější než kontinentální systém – policie a státní zastupitelství musí totiž o vině obžalovaného přesvědčit nikoliv samotného soudce a přísedící, ale také dvanáctičlennou laickou porotu. Porotní systém není dokonalý, ale nastavuje do určité míry represívní mašinérii státu mantinely či laťku. Odvrácenou stranou stejné mince je skutečnost, že pro orgány činné v trestním řízení je někdy – k újmě obětí a k újmě zdraví společnosti – snazší od stíhání upustit než riskovat, že odejdou ze soudní síně s nepořízenou a v roli poražených.
Nic z toho samozřejmě v žádném případě neomlouvá liknavost úřadů či jejich snahu zamést páchanou trestnou činnost pod koberec, nehledě na nezměrnou fyzickou a psychickou újmu a trauma obětí.
publikováno: 20. 1. 2025
