Donald Trump. To jsme my.

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti

Inaugurace usvědčeného zločince, lháře, sexuálního násilníka a popírače demokratických voleb do nejmocnějšího postavení na planetě představuje milník v lidských dějinách. Občané nejmocnějšího národa na Zemi dali jasně najevo, že sliby změny jsou důležitější než morální hodnoty těch, kteří dostali důvěru lidu.

Dnešní svět je světem, v němž stále větší počet lidí pociťuje neklid a úzkost. Pryč jsou jistoty minulého století, kdy vládly mezilidské vztahy tvořené tváří v tvář, kdy obětavost, nasazení a uznání talentu a úspěchu převážily nad politickou korektností a nezaslouženými nároky. S Trumpovou inaugurací lidstvo otočilo list evolučně odvozených sociálních vztahů a interakcí a vstoupilo do éry, která se podobá tomu, co sociologové nazývají „anomie“ – kolektivní pocit, že společenská smlouva – normy, na které se spoléháme, abychom se orientovali v proměnlivosti společnosti, které nám dávají jistotu, relevantní pravdy, a důvěru v cizí lidi – už neexistují. Důvody tohoto zlomu nesouvisejí se skutečností, ale s vnímáním, že my jako moderní společnost, přestože se nacházíme uprostřed blaha, o kterém by se našim rodičům a prarodičům mohlo jen zdát, máme nárok na víc. Toto vnímání, spolu s neúprosnou ztrátou identity, kterou přináší globalizace a algoritmicky řízený svět vynucené digitalizace, je tím, co v rozsahu pouhých několika desetiletí vyvolalo současný strach. Strach ze ztráty identity, strach z imigrantů, strach z toho, že nebudeme moci mít víc. A právě takové klima vytváří kulturu, v níž jsou pro obyvatelstvo přijatelní narcističtí, autokratičtí a xenofobní vůdci. Jak ukázal nedávný průzkum New York Times, není to proto, že by voliči vůdce obdivovali, ale proto, že myšlenky, které vůdce propaguje, rezonují s celou populací. Ať už jde o Donalda Trumpa, Viktora Orbána, Tomia Okamuru, nebo Roberta Fica, společným znakem je totéž: návrat identity a osobního „já“, zahaleného do národní vlajky. To je důvod, proč jsou Trump a jemu podobní voleni ve stále větším počtu. To je důvod, proč demokracie, a s ní dialog, na celém světě prudce upadá.

V každé krizi se rýsuje potenciální katastrofa, ale také příležitost. Několik příštích měsíců prezidentství Donalda Trumpa ukáže, zda kyvadlo narazí na odpor a začne se vracet ke konstruktivnímu přenastavení a smíření základních hodnot, nebo zda představuje konečný výkyv sebestředné společnosti, která idealizuje technologické a virtuální hodnoty namísto skutečných. Tím bude pokračovat na cestě své vlastní destrukce.

publikováno: 21. 1. 2025

Datum publikace:
21. 1. 2025
Autor článku:
Martin Jan Stránský

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Vzpomínka na Josefa Luxe

Je velmi dobře, že Česká televize odvysílala pořad o Josefu Luxovi, který je nyní již napůl zapomenutý, avšak jako jeden z nejlepších a nejlépe morálně integrovaných politiků naší polistopadové éry zapomenut být nesmí. …

První láska „po belgicku“

Belgický film Mladá srdce má už za sebou slušnou mezinárodní kariéru; z Berlinale si odvezl speciální uznání v sekci Generation Kplus, na loňském Zlín Film Festivalu získal první místo v kategorii filmů pro …

Proč svět ovládají patologičtí egocentrici

Poněvadž pravým historickým a společenským činitelem je člověk, každé sociologické pravidlo musí být vyvozeno zákony odvozovanými ze studia lidské přirozenosti. (T. G. Masaryk) „Dopřejte dítěti dobrý porod a dobré první tři roky, …

Donald Trump. To jsme my.

Inaugurace usvědčeného zločince, lháře, sexuálního násilníka a popírače demokratických voleb do nejmocnějšího postavení na planetě představuje milník v lidských dějinách. Občané nejmocnějšího národa na Zemi dali jasně najevo, že sliby změny jsou …

Rok 2025: Předpovědi, proroctví, vize

Nový rok, nové horizonty, nové sázky. Co se stane v roce 2025, s čím můžeme počítat jako téměř s jistým vývojem a co se naopak nestane? Rozevření nového času blízké budoucnosti vždy inspiruje …

Nad článkem Saši Mitrofanova o současném „středověku“

Názory na současný stav lidstva lze rozdělit na realistické (varovné), pesimistické (vzbuzující strach) a optimistické (vzbuzující naději). Mitrofanův článek Středověk neskončil (Novinky, 6. 1.) je realistický, a tedy i varovný:  …

Slovo roku 2024: STUPIDIFIKACE

Jsme stále hloupější, „stupidnější.“ Slovem roku by tak byla nejspíše STUPIDIFIKACE. Tento rok vyšly následující studie potvrzující tento poněkud děsivý trend: Nejmladší generace, která hledá práci (tzv. Gen. Z), je …

Ozvěny z Nového Dvora: Slavnost Ježíše Krista Krále 2024

Milí přátelé, blíží se Vánoce. Jistě od nás očekáváte slova „Naděje“ ve světě zmítaném tolika konflikty: válka ve Svaté zemi – kéž Bůh dá, aby bylo nastalé příměří trvalé –, …