Inaugurace usvědčeného zločince, lháře, sexuálního násilníka a popírače demokratických voleb do nejmocnějšího postavení na planetě představuje milník v lidských dějinách. Občané nejmocnějšího národa na Zemi dali jasně najevo, že sliby změny jsou důležitější než morální hodnoty těch, kteří dostali důvěru lidu.
Dnešní svět je světem, v němž stále větší počet lidí pociťuje neklid a úzkost. Pryč jsou jistoty minulého století, kdy vládly mezilidské vztahy tvořené tváří v tvář, kdy obětavost, nasazení a uznání talentu a úspěchu převážily nad politickou korektností a nezaslouženými nároky. S Trumpovou inaugurací lidstvo otočilo list evolučně odvozených sociálních vztahů a interakcí a vstoupilo do éry, která se podobá tomu, co sociologové nazývají „anomie“ – kolektivní pocit, že společenská smlouva – normy, na které se spoléháme, abychom se orientovali v proměnlivosti společnosti, které nám dávají jistotu, relevantní pravdy, a důvěru v cizí lidi – už neexistují. Důvody tohoto zlomu nesouvisejí se skutečností, ale s vnímáním, že my jako moderní společnost, přestože se nacházíme uprostřed blaha, o kterém by se našim rodičům a prarodičům mohlo jen zdát, máme nárok na víc. Toto vnímání, spolu s neúprosnou ztrátou identity, kterou přináší globalizace a algoritmicky řízený svět vynucené digitalizace, je tím, co v rozsahu pouhých několika desetiletí vyvolalo současný strach. Strach ze ztráty identity, strach z imigrantů, strach z toho, že nebudeme moci mít víc. A právě takové klima vytváří kulturu, v níž jsou pro obyvatelstvo přijatelní narcističtí, autokratičtí a xenofobní vůdci. Jak ukázal nedávný průzkum New York Times, není to proto, že by voliči vůdce obdivovali, ale proto, že myšlenky, které vůdce propaguje, rezonují s celou populací. Ať už jde o Donalda Trumpa, Viktora Orbána, Tomia Okamuru, nebo Roberta Fica, společným znakem je totéž: návrat identity a osobního „já“, zahaleného do národní vlajky. To je důvod, proč jsou Trump a jemu podobní voleni ve stále větším počtu. To je důvod, proč demokracie, a s ní dialog, na celém světě prudce upadá.
V každé krizi se rýsuje potenciální katastrofa, ale také příležitost. Několik příštích měsíců prezidentství Donalda Trumpa ukáže, zda kyvadlo narazí na odpor a začne se vracet ke konstruktivnímu přenastavení a smíření základních hodnot, nebo zda představuje konečný výkyv sebestředné společnosti, která idealizuje technologické a virtuální hodnoty namísto skutečných. Tím bude pokračovat na cestě své vlastní destrukce.
publikováno: 21. 1. 2025
