Poněvadž pravým historickým a společenským činitelem je člověk, každé sociologické pravidlo musí být vyvozeno zákony odvozovanými ze studia lidské přirozenosti. (T. G. Masaryk)

„Dopřejte dítěti dobrý porod a dobré první tři roky, zejména dobré první tři měsíce, a velká část práce na jeho výchově je hotova,“ napsal kdysi slavný americký hlubinný psycholog a psychoterapeut Arthur Janov. Je to platný a nadčasový výrok, je třeba k němu však dodat, že i v dalším vývoji mohou dítě natrvalo poznamenat traumata nebo okolnosti, které se do jeho psychiky vryly dlouhodobým působením. Jistou odolnost vůči nim si vypracuje až na prahu dospělosti, ale ani tehdy jeho vývoj ještě zdaleka není ukončen. Vnější vlivy se dál rozšiřují, postupně až na celou společnost, v níž žije, resp. se rozšiřují na dnes již celý globalizovaný svět.

Roli hrají též zděděné vlastnosti. Názory na velikost jejich podílu jsou dodnes neustálené, avšak je jisté, že podstatné je to, že člověk povstal ze zvířat a že dodnes podléhá jejich pudům, instinktům a vzorcům myšlení, pociťování a chování.

Hodně toho zdědil po skupinově žijících zvířatech. Panovala tam snášenlivost i rivalita, hlavně však přísné hierarchické uspořádání, ovládané alfasamci, někdy i alfasamicemi. Níže postavení jedinci se měli hůř než jedinci výše postavení, a ne vždy to dobře snášeli a přizpůsobovali se tomu. Ve zvířecích skupinách se proto mísil klid s neklidem a napětím. Mnozí jedinci se snažili své postavení zlepšit. Patřili mezi ně i ti, kteří sice neměli sílu být vůdci, ale také toužili po moci. Z nich se vyvinuli vůdci náboženští.

Je nasnadě, že to vše se i po tisíciletích lidského vývoje příliš nezměnilo. Téměř vždy vládli vůdci-autokraté. Demokracie se objevila až ve starověkém Řecku, byla značně nedokonalá a udržela se jen krátce. Byly a jsou to právě zvířecí-lidské vlastnosti, které ji potlačily a dodnes potlačují. Vysloveně lidská mentalita sice od starověku prošla obrovskými změnami k lepšímu, přišlo osvícenství a modernismus, rozvinula se filosofie a společenské obory, původní základy lidské mentality však zůstaly.

V druhé polovině devatenáctého století se rozvinula psychologie. O výklad lidské racionality-iracionality se pokusil anglický filosof a sociolog Herbert Spencer, který jako jeden z prvních tvrdil, že k pravdivé teorii společnosti se lze dopracovat jedině skrze lidskou psychiku. Pod vlivem Darwinova evolucionismu koncipoval tzv. organistický proud, vycházející z podobností, které má lidská společnost se zvířecími skupinami. Na rozdíl od tehdejších biologistů přitakávajících na lidský pudový primitivismus, šel opačným, pokrokovým směrem. Filosofem, který reagoval na „suchost“ empirismu a pozitivismu, byl Němec Wilhelm Dilthey, zakladatel filosofie života. Francouzský sociolog, antropolog a lékař Gustave Le Bon se do dějin společenských oborů zapsal zejména knihou Psychologie davu, ve které analyzoval chování lidí v malých i velkých skupinách a v níž dospěl k obecnému závěru, že ve skupině se nacházející člověk je zřetelně ovlivňován sugestivními silami, které na něj působí zvenčí. Za vypjatých situací, jakými jsou demonstrace a sociální nepokoje, kdy na povrch vystupují nižší složky lidské psychiky nejviditelněji a kdy se nejvíc probouzejí lidské instinkty a podvědomé vnitřní síly včetně agresivity, to má u naprosté většiny lidí za následek oslabení až ztrátu soudnosti a sebeovládání. Značný, krátkodobý i dlouhodobý vliv mohou mít zejména političtí vůdci, kteří umějí s davem manipulovat.

Ještě větším přínosem – byť dodnes ostatními společenskými obory nedostatečně doceněným – byla hlubinná psychologie, reprezentovaná jejími zakladateli Sigmundem Freudem, Carlem Gustavem Jungem a Alfredem Adlerem. Freud vyzdvihl úlohu lidského podvědomí a nepříznivých vlivů v raném věku dítěte, Jung úlohu lidského kolektivního nevědomí, Adler úlohu psychických komplexů, zejména komplexů méněcennosti. Jediný, kdo tyto autory – přes četné dílčí námitky vůči nim – plně pochopil a zařadil je do svého ideového systému, byl polyhistor a politik Tomáš Garrigue Masaryk.

V politice se význam hlubinné psychologie ukazuje snad nejočividněji. Mussolini a Hitler byli jako děti svými otci krutě biti a jako dospělí pak napáchali obrovské škody. Příkladů však lze uvést mnohem víc, téměř nekonečné množství. V dnešní době je to zejména „druhý Hitler“ Putin, americký prezident Trump, u nás Klaus, Zeman, Babiš a další. Týká se to ovšem i umělců, podnikatelů a novinářů, pro které mimo jiné platí Adlerovo „usilování o významnost, tento pocit touhy nám vždy ukazuje, že všechny psychologické jevy v sobě skrývají pohyb, který začal pocitem méněcennosti a pokračuje snahami dostat se nahoru“.

Nelze zjistit, kolik podobně poškozených lidí je všeobecně mezi politiky, je však zřejmé, že je jich tam neúnosné množství a že se prosazují i do nejvyšších míst. Zásadním způsobem ovlivňují veřejnost, a čím jsou inteligentnější, tím škodí víc. Platí nejen, že „jaký národ, takoví politici“, ale snad ještě víc, že „jací politici, takový národ“.

V současné době je typickým příkladem geniální psychopat, nejbohatší muž světa a Trumpův spřízněnec Elon Musk. Narodil se do nepříznivého prostředí a jeho rodiče se rozvedli, což velmi špatně nesl. Zůstal se svým otcem, kterého později označil za „hroznou lidskou bytost“. Mezi dětmi byl velmi neoblíbený, byli jimi bitý, jednou dokonce tak, že se musel podrobit operaci nosu. To jsou příznačné podmínky pro vznik vnitřního neurotického napětí, nezdravé přídatné energie, která deformuje rozum, city a chování.

V USA podle mého názoru už není demokracie, resp. je jen formální. Jak to předpověděl jeden z amerických Otců zakladatelů Thomas Jefferson, „konec demokracie a porážka americké revoluce přijde, když vláda padne do rukou bank a bohatých podniků“.

U nás je to na vážkách. Pokud v podzimních volbách vyhraje Babiš, staneme se autokracií (státem vedeným jako firma), se všemi negativními důsledky, které každá autokracie nutně vytváří.

publikováno: 22. 1. 2025