To, že je třeba zpomalit, je dnes jakousi mantrou. Strach z rychlého světa a planety ale představuje poměrně starý společenský sentiment. Vždy vycházel z postulátu zrychlujícího se světa. Nově působící typy rychlosti jsou však vždy performativní a sloužily jako interpretační zarámování, téměř jako pevná východiska, na jejichž pozadí lze vytvářet nové rozmanité způsoby boje proti pocitu uhranutosti změnou. V současných debatách se zároveň vyskytuje řada knih věnovaných tomu, jak naše životy zpomalit, jak uniknout tlakům a spěchu a obecně zrychlení pracovních a soukromých životů. Hlavní vzkaz těchto iniciativ je docela atraktivní, možná ale až příliš líbivý: nástrahy a politický technosvět, ve kterém žijeme, jsou v současnosti příliš rychlé, nezvladatelné, pro potřebu přežít je nutné okamžitě a urychleně (!) zpomalit naše