Nová studie zjistila, že fotbalové týmy se pohybují, jako by byly jedna osoba, což nabízí nové pohledy na kolektivní chování.
Začněme u matematiky: Rychlé pohyby totiž nepodléhají Gaussovu rozdělení, na samém konci jeho křivky se objevuje takzvaný Lévyho pohyb vyznačující se rychlými chaotickými pohyby na blízkém místě následovanými větším odskokem. Pomocí tohoto modelu byla vysvětlena řada fyzikálních dějů, nicméně je aplikovatelný i pro živé bytosti, počínaje rojením bakterií a konče lovem smečky, kdy se její členové pohybují tímto způsobem.
Jak praví klasik: Pro živé organismy je to optimální strategie pro vyvážení využívání blízkých zdrojů s průzkumem nových příležitostí, když je distribuce zdrojů řídká a neznámá. Sledování fotbalových hráčů a jejich následné matematické zpracování ukazuje, že jejich taktika je stejná jako taktika živočichů hledajících nebo lovících potravu.
Výzkumníci Okinawa Institute of Science and Technology (OIST) použili data ze zápasu v nejvyšší japonské fotbalové lize J-League, která zahrnovala přesnou polohu každého hráče a míče s přesností na centimetry v průběhu celého zápasu. „Statistickými testy jsme zjistili, že hráči vykazovali Lévyho chůzi při lovu míče – podobně jako zvířata shánějící potravu. Jakmile získali míč, odchýlili se od Lévyho chůze, pravděpodobně kvůli omezením při interakci s míčem. Stejné chování jsme viděli i v centru týmu – průměrné pozici všech hráčů –, což naznačuje, že týmy jednají jako individuální agenti při snaze získat míč,“ vysvětluje Ivan Shpurov, první autor studie.
Míč je pro fotbalistu ekvivalentní nedostatkové potravě nebo štvané zvěři – je jen jeden a je žádoucí ho vlastnit, nicméně pro tento úkol se musí tým sjednotit stejně jako smečka. Zjištěním, že nejen jednotliví fotbalisté, ale i celé týmy optimalizují rovnováhu mezi průzkumem a využíváním, výzkumníci prokázali vysvětlovací schopnost Lévyho procházek a poskytli vhled do toho, jak my – a další zvířata lovící smečky – spolupracujeme na dosažení společných cílů.
„I když jsme dosud nezkoumali základní mechanismy týmové koherence, předchozí výzkum naznačil, že behaviorální spolupráce ve dvojicích je často spojena se zvýšenou mezimozkovou synchronií – zjištěním, že dva lidé mohou v podstatě spojit své mysli a vykonávat sdílenou činnost,“ říká jeden z autorů studie.
Nové zjištění, že také skupina jednotlivců se může spojit a kolektivně předvádět Lévyho chůzi, je důkazem takové synchronie a potenciálně naznačuje, že můžeme promítnout naše poznání za naše bezprostřední já do kolektivního já, které se může chovat jako jediný, integrovaný činitel. Jak říká profesor Froese: „Fotbalisté nejednají všichni přesně stejným způsobem, protože by to byla vysoce neefektivní taktika. Místo toho se jejich individuální akce vzájemně doplňují v reakci na hru, přičemž chování týmu se vynořuje z individuálního chování spoluhráčů.“
Tato kolektivní akce by také mohla naznačit, proč jsou týmové sporty tak populární. Vzhledem k univerzálnosti Lévyho procházek, která byla pozorována v 50 milionů let starých zkamenělých stopách mořských ježků stejně jako v pohybových vzorcích současných lovců a sběračů, je možné, že naše fascinace hrami, jako je fotbal, pramení z jejich ztvárnění velmi starých vzorců hledání potravy. Schopnost jednotlivců koordinovat a přizpůsobovat své chování tak, aby jednali jako jednotný činitel při sledování sdíleného cíle, by také mohla naznačovat, že základní principy spolupráce a efektivity s námi rezonují na primární úrovni.
Fotbal jako rituál primitivního lovu – to nezní špatně.
Zdroj: Ivan Shpurov, Tom Froese, Takashi Ikegami. Football as Foraging? Movements by Individual Players and Whole Teams Exhibit Lévy Walk Dynamics. Complexity, 2024; 2024 (1) DOI: 10.1155/cplx/3196780
publikováno: 7. 4. 2025
