Soudy máme mimo jiné od toho, aby vyvažovaly politickou moc a praštily ji přes prsty, když má touhy přepisovat libovolně politický systém dle svých představ. Shoda na tom, že je to tak správně, protože jinak by byl s demokracií amen, se s nástupem alternativní pravice drolí. A útoky na soudní systém se stávají standardní politickou výbavou.
Odsouzení Marine Le Penové, dlouholeté lídryně francouzského Národního sdružení, za manipulace s veřejnými penězi ve prospěch vlastní strany bylo suverénním a legitimním rozhodnutím francouzského soudu. Skutek se evidentně stal, rozsudek byl podle zákona, včetně navrženého oddechového času pro kandidaturu na veřejné politické funkce. Le Penová jako favoritka prezidentských voleb podle komentátorů skončila, bude si muset počkat.
To ale vůbec není jisté. Volby budou až v roce 2027, odvolání může ještě leccos změnit. Alternativní pravice, vytvářející dnes už široké mezinárodní ideologické hnutí, pracující ve shodě na jednom projektu, ale už ví, že šlo o politickou manipulaci, tak jako o ni šlo údajně v Rumunsku, kde byla kandidatura znemožněna jiné pravicové populistické figuře, a půjde o ni kdykoliv, bude-li konfigurace stejná. Teorie spiknutí liberálů (libtardů, protože liberálně myslící a hlavně cítící lidé jsou dnes přece retardovaní) proti svobodě lidu je na světě, všechno to někdo řídí a platí, možná Soros, kdo ví, každopádně je na čase říct soudům, když rozhodují proti nám a našim politikům, rázné NE.
Americký prezident Donald Trump mluví o „honbě na čarodějnice“ (Marine Le Penová asi nebude za to pojmenování ráda) a vyzývá prezidenta Macrona, aby se styděl a pod vlivem morální výčitky Le Penovou omilostnil. Soudy přece nesmí nikomu bránit v omezování výkonu pasivního volebního práva, ostatně sám Trump je příkladem za všechny. To by nebyla demokracie. Rozhoduje lid, říká Trump i v svém případě, a ten dokonce přesahuje dosah soudní moci. Lídr svobodného světa, jak o Trumpovi mluví i čeští přívrženci této nové kulturní revoluce, přehlíží základní ústavní principy, neboť vyvažování soudní a politické moci je základním principem moderních demokratických systémů, i toho amerického. Soudy tu jsou jako pojistka a ochránce mimo jiné proto, aby korigovaly snahy ve jménu lidu předělat celý systém, a to přesto, že vůle lidu je v tomto konkrétním případě reprezentována necelou pětinou obyvatel Spojených států (77 milionů hlasů pro Trumpa, 75 milionů pro Kamalu Harris, je oněch 75 milionů vyřazeno z pojmu lid?).
Zajímavé je, že pasivní volební právo omezováno být nemá. Sama Marine Le Penová se naopak svého času zasazovala o to, aby politici, kteří se dopustí nějakých machinací s veřejnými penězi, už do politiky nesměli. Dnes ve vlastním případě vidí věci jinak. Podobně Trump rád mluví o zločinech a přestupcích jiných, které je třeba potrestat, jeho vlastní soudní rozsudky a pře se jaksi nepočítají. A vždy jsou výsledkem politických útoků, kampaně, spiknutí. Trump kandidoval jako obviněný i jako souzený a odsouzený, v ničem mu to nepřekáželo. Diskutovalo se dokonce o tom, že by kdokoliv mohl kandidovat i z vězení, protože nikde není napsáno, že se to vězňům zakazuje. Kromě veřejného tlaku, který by to odmítl, samozřejmě.
Je to zajímavý kontrast až paradox – ve Spojených státech lidé ve vězení nesmí volit, jsou dokonce státy, kde jsou odsouzení definitivně vyloučeni z možnosti rozhodovat ve volbách. Celkově jde o miliony lidí, kteří se nesmí účastnit veřejného života, kandidatury na nejdůležitější politický post v zemi, na funkci prezidenta se ale žádné omezení právního typu zřejmě netýká. Otcové zakladatelé totiž počítali s tím, že veřejnost bude natolik mravně citlivá a odpovědná, že by podobné omezování zákonem nemělo smysl, protože by takový člověk nemohl být nikdy zvolen, takže by ani o kandidaturu neusiloval. Ukázalo se, že šlo o chybnou úvahu a že v pozdně moderním světě, v němž je realita toliko tím, čemu jako realitě chceme uvěřit, to možné je.
Podstatnější je obecnější Trumpův tlak na to, aby se soudní systém stal součástí politické moci, tedy její kontrolní rukou. To už je zjevně autoritářský znak a zásadní posun k totalitnímu systému, který svobodu bere, nikoli posiluje. Je jedno, jestli mu budeme říkat fašistický korporativismus nebo konzervativní diktatura, a je jedno, jestli se správné rozsudky píší v centrále komunistické strany nebo na golfovém hřišti na Floridě. Všeobecnou politizací soudů (soudci by měli rozhodovat podle vůle lidu, lidem jsme jako jeho zástupci nyní my, ergo soudy by měly rozhodovat podle nás, vysvětluje Trumpův poradce Elon Musk) je faktické přepsání ústavy a změna politického systému. V současnosti jde právě o tento spor – stačí k faktickému přepsání společenské smlouvy (ústavy) pouhé volební vítězství alternativní pravice, toužící po propojení všech mocí v jednu kulturní megamoc, nebo je k tomu potřeba mnohem širší společenská shoda?
Oddělení soudní a výkonné moci (i té zákonodárné) je nutnou podmínkou zachování politické svobody, a jedině v jejich napětí se může udržet demokratická politika při životě. Pokud takový systém už opravdu drtivá většina lidí nechce, tedy vyjednejte novou dohodu a přepište ústavu. Vše ostatní je politická manipulace a perverze moci, falešná hra na spravedlnost a demokracii bez přívlastků.
publikováno: 7. 4. 2025
