Je lepší o raketě mlčet?

Záběry z filmu Raketa. Foto: Film Europe

Ve stínu (většinou zámořských) trháků tiše vstoupil do kin nenápadný film Raketa. Stojí za pozornost nejen proto, že s finskou kinematografií se u nás nesetkáváme právě často (díky za přehlídku severských filmů Scandy!), ale hlavně proto, o čem vypráví a jak to dělá.

V předvánočním čase roku 1984 zabloudil ve vzdušném prostoru nad Finskem „neidentifikovaný létající předmět“, o němž se po dopadu ukázalo, že jde o sovětskou raketu. Tato událost se skutečně stala, byl tehdy kolem ní ve své době politický i mediální ruch. Samozřejmě nikoliv u nás. Příhoda stará čtyři desítky let se stala pro finskou scenáristku a režisérku Miiu Tervo podnětem pro filmový příběh. Nazvala jej podle „doličného předmětu“, kolem nějž se točí děj, ale zdaleka tu nejde jen o něj.

Havarovaná raketa je ovšem ve filmu hybatelem děje, naruší poklidnou hladinu laponského městečka zvláště poté, když se nezpochybnitelně prokáže (byť zprvu utajuje) její původ. Není to znamení, že začala válka? Jak se k incidentu tu postavit? Protestovat a riskovat nevraživost mohutného souseda, s nímž je radno vycházet v dobrém? Co ve sdělovacích prostředcích prozradit, když se vlastně ještě skoro nic neví, co zamlčet, jak událost komentovat?

Paralelně s neklidem kolem rakety, sahajícím do nejvyšších pater státu, se ve filmu odvíjí příběh matky samoživitelky Niiny s rozměry napínavého sociálního dramatu. Mladá žena má závažné osobní problémy: Muže má ve vězení, musí se otáčet, aby uživila rodinu, navíc má na krku malou, ale nepříjemnou dopravní nehodu. Zároveň řeší, zda se má rozvést, protože uvězněný manžel je násilník, a až se vrátí, bude jí patrně ubližovat dál. Naštěstí se uchytí v redakcí místních novin, kde si původně odpracovává škodu, kterou způsobila svým autem redaktorovi periodika. Novinařina ji ovšem začíná bavit, zdá se, že se v tomto povolání našla. Jenže záhy narazí na limity profese, když se její zpravodajství o raketě stane nepohodlným.

Autorce se podařilo organicky propojit obě dějové linie. Životní peripetie začínající novinářky v podstatě souznějí s pnutím kolem rakety. Niina váhá, nejdřív nemá odvahu postavit se násilnickému manželovi, rovněž si neví rady, jak se vypořádat s cenzurními zásahy. Stejně tak finská veřejnost zatím neví, co si počít s kauzou „raketa“. Strach, místy až tichá panika má několik vrstev, jednu tvoří obavy z jaderné války, druhou nebezpečí, jež latentně hrozí ze sousedství s nevyzpytatelným a mocným sousedem.

(Mimochodem, Finsko s ním má vlastní nepříjemné zkušenosti. Ve filmu se to nezdůrazňuje, ale i průměrný znalec evropských dějin ví, že koncem třicátých let minulého století napadl Sovětský svaz Finsko, protože země nebyla ochotna mu přepustit kus vlastního území. Nepřistoupilo na argumentaci, že komunistický stát je nutně potřebuje pro svoji bezpečnost. Kvůli tomu posléze vypukla známá zimní válka (talvisota) – vojenské střetnutí mezi Finskem a Sovětským svazem. Začátkem zimy 1939 bez vyhlášení války napadl Sovětská svaz Finsko. Finové se statečně bránili. A co teď, v polovině osmdesátek?!)

Příležitost pro zkoušku charakterů i schopnost zdravého úsudku. Převáží panika? Opatrné zamlčování skutečnosti? Nebo hledání pravdy a svoboda informací ve veřejném prostoru? Střetávají se postoje i charaktery. A uprostřed všeho nezkušená, svým způsobem naivní novinářka Niina, jíž jde o pravdu. Dokáže čelit profesním omezením, útokům na svou práci a zároveň brutálnímu tlaku manžela?

Mladou ženu nakonec podpoří ji rodina i nový nadějný vztah, může to ustát.

Autorce se podařilo poutavě vyprávět i pokládat palčivé otázky v odlehčeném modu. Střídá dramatické momenty s lehce komediálními prvky, netlačí na pilu, ani nepřednáší historii. Důležitou roli pro věrohodnou atmosféru filmu sehrává laponská zima, která neoplývá radostnými barvami, zato akcentuje čas studené války osmdesátých let, kdy obavy z incidentu jsou docela pochopitelné a také dějinné zkušenosti Finů z někdejší zimní války můžou sehrát svou roli. K pozitivnímu vyznění Rakety výrazně přispívají herci výkony, především přesvědčivá Oona Airola v hlavní roli.

Film Raketa si určitě nezaslouží, abychom ho opominuli.