Umberto Eco v knize Poznámky na krabičkách od sirek uvádí nejen ze své praxe tento příklad – lidé, kteří věří, že Země je placatá, musí u zkoušek ve škole lhát o její kulatosti, protože ví, že kdyby nelhali, školu by nevystudovali. Podotýkám, že podle statistik jsou procenta lidí věřících v placatou Zemi vysoká! Velmi vysoká, dvojciferná. Kniha je to spíše rozmarná, odlehčená, a tak na tomto případu Eco ukazuje, kolik lidí, kteří lžou, říká pravdu, ale také to, jak lidé, kteří nelžou, pravdu neříkají a mimo jiné říkají úplné pitominy. Zkrátka, pravdomluvnost nemusí být zárukou ničeho nebo třeba jen naivitou, zatím co lež může být dosti hodnotná.
Nejsem filosof, a tak se předem omlouvám za svoji naivitu, přesto mi to nedá a pokusím se k tématu něco podotknout. Lež totiž může stát na straně dobra, nebo chcete-li „dobra“, jak je libo. Uvedu jiný, ne už rozmarný příklad. Kolika Židům byl během války zachráněn život lhaním těch, kteří je u sebe skrývali? Kolika politickým vězňům, pronásledovaným? Naopak třeba tragický životní osud Alana Turinga byl zpečetěn, když se rozhodl říct pravdu o tom, že je homosexuál. Pravda mu zničila život, jiným naopak lež život zachránila. Z jiného úhlu, opravdu celkem filosofického a psychologického, ukazuje sci-fi film Umění lhát, v jehož první polovině je umělecky přesvědčivě vidět, co se stane, když lidstvo přestane mít schopnost lhát. Svět se začíná rozkládat, propadat do chaosu, stále více se ocitá v neřešitelných situacích. Lži jako hodnoty v rámci kontextu si ale vážil i Nietzsche. Proč to vlastně píšu?
Narážím často na argumentaci (v reálném světě i na síti), že ten a ten je takový a makový, protože lže. Fuj, podvodník, on lže. Jenže – ono se jedná o argumentační klam. Lež jako taková – jak se snažím poukázat – není problém v absolutním smyslu, je to věc kontextu. Není tedy problém, že ten či onen lže, a proto je špatný a hoden odsouzení. Správnější by bylo uvádět kontext, a nejen kontext, ale bavit se přesně o tom, co vlastně říkal, proč to říkal, s jakým záměrem, a také se bavit o tom, že přesto, že nesplnil nic z toho, co říkal, neznamená, že lhal, ale prostě život šel jinudy, záměr nevyšel, byl neuskutečnitelný a podobně. Debata by pak měla větší smysl. Takový Eco by nám mohl ukázat, jak díky lži může vzniknout pravda a díky pravdomluvnosti pitomosti. Pravda může poslat člověka i na smrt, lež může být i velmi ušlechtilá. Ano, pro zdejší čtenáře říkám banality, leč od té doby, kdy téma lži vstoupilo do mé hlavy díky Ecovi, můžu ještě nerelativisticky říkat svým malým dětem, že lhát se nemá?
publikováno: 28. 4. 2025
