Přes třicet let se Břetislav Tureček věnuje dění na Blízkém východě, píše o něm do novin, a nakonec i přednáší na univerzitě. Není to popis od agenturního či akademického stolu, ale psaní se silnou zkušeností z místa, od Íránu přes Afghánistán po Libanon, Izrael, pásmo Gazy a Egypt.
Jde o mimořádně třaskavý prostor, který kumuluje staré etnické konflikty, jež jsou dodnes zdrojem politického napětí v celém světě.
Knižní rozhovor s Přemyslem Houdou, nazvaný Svět je složitější, než se zdá, nabízí zajímavý vhled do toho, jak se na začátku 90. letech rodil jeden z českých zahraničních zpravodajů, kterého do světa hnala touha po poznání jiných kultur, o nichž si do té doby mohl číst leda v cestopisech a dobrodružných knihách. Dobrodružství postupně nahrazuje vhled do událostí, k nimž je dnes těžké zachovávat pozorovatelský odstup a jakýsi novinářský nadhled. Vždyť i izraelsko-palestinský konflikt, který Tureček ve svém psaní i rozhlasové práci reflektoval asi nejvíce, je už dávno především soubojem propagand, což je závoj, přes nějž se téměř nedá vidět, co se děje. Nutí totiž aktéry i pozorovatele, aby stáli buď na jedné, nebo druhé straně, a každý pokus stát na linii konfliktu, jako na paradoxní spojnici obou pohledů, je více či méně považován za zradu jednoho z táborů a zradu novinářské povinnosti svědčit. Po novinářích se žádá aktivismus ve prospěch jedné z bojujících stan, identifikace s jedním pohledem, který všechny ostatní vylučuje jako manipulaci nepřítele.
Velká část rozhovoru s Břetislavem Turečkem je věnována tomuto „dilematu zpravodaje“, který odmítá aktivistické splynutí s jednou stranou sporu, a boj za ni na mediálních barikádách, neboť budou nakonec vždy chápany jako propaganda. Chce být jen „pěšákem v poli“, nikoli vlivnou televizní hvězdou usměrňující názory ostatních, jak říká sám novinář, „ale v poli, které snad už docela dobře znám“, dodává na jednom místě Tureček. Jak ale potom zjistit, že se svědek nemýlí, že se dívá s odstupem a bez zaujetí pro jednu stranu? Nejlepší potvrzením je kritika obou stran, jako by na ni dokonce Tureček spoléhal: když vás za svědectví v médiích kritizují obě strany sporu, je to nejčastěji znamení, že to děláte dobře, že nestraníte nikomu. Stojíte mezi, snažíte vidět obě strany, jejich motivace, strategie, ale i osobní historie, emoce, i jejich osudové nekonečné propletení. Tomu také přesně odpovídá název knihy Svět je složitější, než se zdá. Ale chceme dnes takový svět vidět, když je mnohem jednodušší mít jen jeden pohled na věc?
Nejčastější námitkou proti Turečkově snaze vidět v kontextu obě strany sporu je věta: „Tak si sem pojďte bydlet.“ Realita je na bojišti, v místě střetu, úplně jiná. Válka, která probíhá, skoro vylučuje empatii k druhým, to ale neznamená, že by měla zmizet, protože jedině pochopení, že utrpení je oboustranné, nejen z jedné strany, je cestou k relativnímu uklidnění a hledání cesty ven. Když něco jako mír je zjevně téměř nemožné, je to určité východisko i pro novináře-svědka, kterého v 90. letech přesvědčovali, že humanistické cítění je základem chápání světa.
Tureček si zakládá na tom, že ve sporu mezi Izraelem a Palestinci nefandí ani jedné straně, že si striktně zapovídá aktivismus (nepodepisuje petice, nechodí na demonstrace apod.), kterého se dopouštějí jiní, takže jejich svědectví už nelze brát jako důvěryhodné. V knize jsou v proudu řeči postaveny i do velmi osobních kontrastů. Například s aktivitou známého českého antropologa Yasara Abu Goshe, který má palestinské kořeny a pere se veřejném prostoru za práva Palestinců v Gaze i za odsouzení faktické genocidy ze strany izraelské vlády. Tady je pro Turečka etická hranice aktivismu, která se nemá překračovat. Podobně dojde na novinářku Terezu Šídlovou, která byla mluvčí izraelské ambasády, což je kontext, který podle Turečka dost zabarvuje její dnešní vystoupení k této věci.
Zajímavé je, že sám Tureček je v českém prostředí obvykle označován za jakéhosi mluvčího Palestinců, tedy za někoho, kdo ve složitém konfliktu jasně straní. Novinář si to vysvětluje celkovým velmi proizraelským naladěním české společnosti a politiky, v níž se už samotná zmínka o právech Palestinců stává okamžitě protižidovskou. „…tnady je za antisemitu označován i člověk, který řekne, že Gaza je okupované území. Podle předsedy Federace židovských obcí Petra Papouška je to za hranou antisemitismu,“ říká v knize například Tureček, přitom podle něj ve všech dokumentech OSN i EU je okupace Gazy fakt. Je velmi těžké v takovémto prostředí mluvit kriticky, je-li jakákoliv kritika postupu izraelské vlády v Gaze vzápětí z politického pole převrácena na etnickou či kulturní nenávist.
Knižní rozhovor s Břetislavem Turečkem otevírá pochopitelně mnoho kontextuálních rozborů aktuální politické situace v Íránu, bojů v Gaze, které se bohužel stále otevřeněji proměňují v genocidní čištění prostoru, mluví se o Trumpovi a marných diplomatických nadějích s ním spojených. Složitost světa se tu nijak nezjednodušuje ani etnicky, ideologicky či politicky. Ostatně všichni denně v médiích můžeme sledovat, jak se okolnosti, cíle a strategie mění každým dnem. Knižní rozhovor s Břetislavem Turečkem vyzývá pozorovatele, čtenáře, diváky, posluchače, aby při posuzování světového dění nepodléhali hotovým aktivistickým nebo propagandistickým odpovědím, ale měli do široka otevřené oči a snažili se o tom, co uvidí, přemýšlet.
Ve složitém světě jsou černobílé pravdy a jednoduchá řešení nebezpečné, jenže právě k nim máme v rostoucím stresu a strachu zjevně přirozeně sklon (bráníme se). Dnešní „názorová novinařina“ se tomuto binárnímu trendu přizpůsobuje tím, že z politického aktivismu dělá občanskou ctnost. Tureček v rozhovoru s Houdou přitaká jinému modelu – Co se nejprve pořádně mnohokrát rozhlédnout a bedlivě dívat, a teprve potom hledat nějaký snesitelný postup, jak změnit svět?
Přemysl Houda/Břetislav Tureček: Svět je složitější, než se zdá. Vyšehrad. Praha 2025. 248 stran
publikováno: 12. 5. 2025
