Jak vzdorovat škodlivým manipulacím v informačním prostoru, to bylo tématem dalšího večírku Přítomnosti, jehož hostem byl datový analytik František Vrabel (neplést s Ladislavem Vrabelem, který stojí na opačné strany „barikády“, pozn. red.). Diskusní večer se konal na čarodějnice, což se ukázalo vzhledem k tématu večera jako velmi příznačné. Moderoval Petr Fischer.
Petr Fischer: Říká se o Vás, že operujete v první linii informační války. Jak vypadá operace v první linii informační války?
František Vrabel: V první linii se především zaobíráme analýzou, kdy detekujeme nepřátelské informace v informačním prostoru. Nejenom že je detekujeme, ale také analyzujeme a předkládáme návrhy na řešení. Vlády na tento problém však nedbají a celkově jej ignorují.
Dnes je 30. dubna, Valpuržina neboli filipojakubská noc, tedy den, kdy se snažíme oživit světlejší život. I Vy ve svých vystoupeních používáte metaforu boje světla a tmy. Kdysi jste v rozhovoru použil termín „informační šmejdi“, jímž jste označil lidi, kteří provozují sociální sítě v USA a kteří nedbají na jakoukoliv regulaci. Jak jste se cítil při inauguraci Donalda Trumpa, když jste tyhle lidi viděl po jeho boku? Stále byste tento termín použil?
Situace je to mimořádně vážná. Kromě toho, co páchají Zuckerberg, Musk a další, tak obrovské zlo páchá na mladé generaci i Tik Tok a celou tuto galerku uzavírá Pavel Durov, majitel Telegramu.
Co to znamená? Že se tihle lidé přes prezidenta Trumpa přimkli k moci?
Trump je hodně kritizoval, protože ho zprvu dost tlumili. Je z toho vidět, že to jsou bezpáteřní tvorové bez jakéhokoliv hodnotového rámce, lidé, kterým záleží na růstu svého osobního zisku.
Na které linii vlastně operovat dřív? Stává se kyberprostor v Americe nebezpečným z hlediska ochrany demokratického prostředí ve světě?
Situace s nástupem Trumpovy administrativy je vážná. Nepřátelské narativy o tom, že válku začali Ukrajinci, které do informačního prostoru vypouštěli Rusové, nový prezident potvrdil. Dezinformační scéna slaví. S tímhle veletočem se velmi těžko pracuje.
Cítíte to i ze strany Američanů, že je tam jiné nastavení? Probíhají v kyberprostoru operace i směrem k Rusku?
Předpokládám, že ano, bylo to veřejné prohlášení. Komunikace s americkými představiteli (vládou) ustala. Programy, které se snažily informační prostor nepřenechat Rusům, byly uzavřeny. V rámci amerického ministerstva zahraničních věcí fungovala Agentura pro sledování dezinformací (Global Engagement Center), která měla na starosti boj s dezinformacemi a nepřátelskou propagandou – a ta byla zavřena ještě před nástupem Trumpa. Je to skutečně mimořádně obtížná situace. Já to čtu tak, že to bude jenom horší – že s tím Američané nic neudělají, minimálně do té doby, dokud se nezmění prezident, protože jsou pevně opření o svou ideologii.
Co my s tím?
Musíme se snažit o regulaci sociálních sítí v evropském prostoru. Kritici říkají, že internet nemá hranic. Myslím si, že osud sociálních sítí bude záviset na souboji mezi Amerikou a Evropskou unií. Pokud si od Ameriky všechno necháme líbit, tak u nás v Evropě demokratický systém skončí. Jedna z možností je, že budeme nuceni Američany „vypnout“, když je k ochraně před dezinformacemi nepřinutíme.
Elon Musk přitom ještě v roce 2023, když koupil Twitter, hlásal, že chce absolutní svobodu slova. Ale byl to pak on, kdo přenastavil algoritmy. Je to tak? Třeba já mám pocit, že když píšu o Trumpovi, tak se mi snižují lajky, a tedy i četnost návštěv mého profilu. Děje se to?
Děje. Jde o to, že stroj si obsah „čte“. Analýzy se shodují, že progresivistické linie v obsahu jsou potlačovány, naopak obsah hnutí MAGA byl povýšen. Počínání Elona Muska mě nemile překvapilo. Spolu s prezidentem Trumpem je exemplárním příkladem toho, co sociální sítě s člověkem udělají.
Dezinformace zmutovaly do oblasti, které se říká vlivové operace a psychologické manipulace (ve vojenském žargonu PSYOPS, případně kognitivní válka). Cílem v tomto případě není přesvědčit někoho o nepravdivé zprávě, ale naopak ovlivnit, jakým způsobem myslí, a v konečném důsledku ovlivnit i to, co dělá. Děje se to skrytě. Příkladem zmanipulovaného vědomí je právě prezident Trump a zmíněný Elon Musk. Vidíme v přímém přenosu, jak Trump pronáší ty nejabsurdnější ruské narativy.
To je silné, co říkáte. Přejali podle Vás tihle dva jiný pohled na svět a fungují jakoby v jiné realitě?
Takhle to skutečně funguje. Každý používá jiné metody. Číňané mají zase Tik Tok. Málokdo asi ví, že Tik Tok má dvě verze. Domácí verze má zcela jiné algoritmy než exportní Tik Tok…
V čem je rozdíl?
Domácí verze podporuje u mužů maskulinitu (aby muži byli vojáci a bránili zemi, aby byli pracovití a odpovědní apod.), u žen podporuje jejich feminitu (aby ženy měly děti a staraly se o manžela). Je to diametrální rozdíl od exportní verze, jejímž cílem je, aby došlo k implozi západní společnosti tím, že algoritmy podporují myšlenkové proudy jako například transgender nebo prohlubování deprese a další duševní poruchy u mladých lidí.
Co s tím? Dá se tomu nějak zamezit? Co bychom mohli my/stát udělat, aby se toto nedělo?
První strategie je změna evropské regulace. Ona existuje, ale je zcela bezzubá, protože byla zmanipulována v náš neprospěch velkými online platformami. Systémy fungují jako black boxy, hodně využívají umělou inteligenci. Dovnitř se naimportují data a na konci procesu je nějaký výstup – ale nevíte, co se děje uvnitř. Platformy však neposkytují raw (hrubá) data, ale jenom tzv. accurated (upravená). Nedá se dokázat, že by algoritmy fungovaly v neprospěch společnosti. Máme k tomu jen nepřímé důkazy, např. že roste počet sebevražd u mladistvých apod.
Další problém je, že tyto platformy mají povinnost předložit svůj kód – ovšem až na ty části kódu, které označí jako obchodní tajemství. Dále jde o to, že algoritmy AI se samy učí, tedy kód se nějakým způsobem neustále mění. Jde o desítky milionů řádků kódů. I nejlepším odborníkům by trvalo týdny ho rozklíčovat a mezitím by byl kód už zase změněn – takže tento postup nepřichází v úvahu.
Jediná funkční regulace by byla, že pokud vidíme, že ve společnosti roste počet sebevražd a duševních onemocnění (tzv. collateral damage), tak vystavíme sociální sítě stejnému procesu schvalování, jako je tomu u léčiv. Mělo by to být na nich, aby dokázaly, že společnost neničí…
Pojďme se vrátit k první linii boje s dezinformacemi z Ruska. Popsal jste dezinformační ekosystém (asi třiceti serverů v ČR). Do jaké míry se proměnila tato situace? Je stále cílem zničit demokratický systém?
V posledních několika málo letech se v tomto situace skutečně mění. Dosah a význam toho, co se publikuje na online „zpravodajstvích“, se výrazně snižuje, zato roste dopad všeho, co se publikuje na sociálních sítích. V Česku je nejvíc lidí na Facebooku, tvrdé jádro v řádu stovek tisíc lidí však migrovalo do ruského Telegramu, o němž nikdo nepochybuje, že je pod kontrolou ruského státu.
Co se v tomto prostoru děje?
Například se tam veřejně a bez skrývání rekrutují lidé k sabotážím a teroristickým útokům po celé Evropě. A nikdo s tím nic nedělá.
Tohle jsem myslel, že se děje na temném (tzv. dark) internetu?
Proč chodit na dark internet, když to mám na Telegramu? Stokrát více toho je ohledně finanční kriminality a prodeje drog (praní peněz atd.). A to pořád nejsme u propagandy jako takové. Dále jsou tam části, které se nazývají True Crime Community (Ryze kriminální komunity, pozn. red.). Tam se shlukují lidé z celého světa, kteří adorují násilí a hromadné vraždění. Převážně se tam mluví rusky, ale nejsou tam jenom Rusové. Dále se tam ve velkém nabízejí vymahačské služby…
Cožpak se na tohle evropská regulace nevztahuje?
Vztahovala by se, ale DSA (Digital Services Act; Nařízení o digitálních službách, pozn. red.) platí jen na „velmi velké internetové platformy“ s hranicí 45 milionů uživatelů. Tomu se Durov vysmívá a říká, že tolik uživatelů ještě nemá.
Co se týče ruské propagandy, tak v ní se snaží působit samozřejmě i Ukrajina jako protistrana. Nic z toho není nijak regulováno. Do Česka se odtud informace dostávají tak, že z rusky mluvícího Telegramu se dostanou na Slovensko a tam už jsou společné skupiny s Českem.
Z Facebooku na Telegram přešly stovky tisíc lidí s tím, že tam probíhá ta „správná“ debata, tj. ničím neomezená a svobodná… Jak byste tuhle „svobodu“ popsal, jaký dopad má na okolní země?
Tak například na Slovensku už se stal ruský pohled na svět převažujícím názorem. Jde ale i o jiné platformy…
Za velmi škodlivou považuji platformu Discord, kde jsou komunity, které spolu zevrubně diskutují o tom, jak někoho zabít nebo jak ho přivést k sebevraždě. Najdete tam například 40stránkové návody k tomu, jak postupně zmanipulovat 17letou dívku k tomu, aby spáchala sebevraždu v přímém přenosu. To vše bez jakýchkoli regulací Evropské unie, bez jakéhokoliv tlaku naší vlády vůči Evropské unii.
Všichni tohle vědí, ale přesto není odvaha to změnit?
Myslím si, že v tom hrají roli dva faktury. I politici mají strach z toho, že budou nařčeni z omezování svobody slova (ruský narativ o cenzuře funguje velmi dobře). Dále hraje roli i to, že si politici nenechají stav věcí vysvětlit. S tím mám osobní zkušenost. Další důvod je ten, že v politických stranách chybí mozkové trusty – tedy že už v politice nezbývá čas o tomto přemýšlet.
Co do zásahu informačního prostoru škodlivými manipulacemi jsme na tom hůře než Německo nebo Rakousko, lépe než třeba Polsko?
Jsme na tom určitě lépe než Slovensko nebo Maďarsko. Hůř jsme na tom než pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko). Ti mají zkušenosti s Ruskem bytostnější než my a národní zájem převažuje nad politickou řevnivostí. Polsko je na tom lépe než my. Poláci vědí, o co jde, a aktivně se brání. Používají kybernetické zbraně ke zhasínání/znepříjemňování života platforem, které považují za škodlivé. Německo nedělá nic. Doufám, že situace se tam změní s novou vládou. Ostatně trend vzestupu extrémistických stran v Německu je zjevný.
Postup Rusů je, že nevytvářejí novou realitu. Snaží se rozevírat slabosti nebo trhliny ve společnosti a využívat každé chyby, natož velkých chyb, jako je třeba nekontrolovaná migrace nebo v případě ČR nekontrolovaný růst cen energií.
Co Francie?
Tam to platí tak, že čím delší vzdálenost mezi státem a Ruskem je, tím menší je i dosah Ruska na něj.
Co můžu já jako jedinec udělat pro to, abych se těmto věcem mohl aktivně bránit? Co konkrétně na svém mobilu můžu udělat, abych ochránil sám sebe i lidi kolem mě?
Nejlepší je se z toho odstřihnout. Úplně se vypnout. O nic nepřijdete. Je to pro Vás jako pro novináře asi těžší… Ale pro lidi, kteří nemusí vystupovat ve veřejném prostoru, tak pro ty je skutečně lepší se z toho odstřihnout.
A co mohou dělat ti, kteří musí ve veřejném prostoru vystupovat?
Trávil bych na tom co nejméně času. Čím méně máte lajků, čím méně něco přeposíláte, tím bude Vaše integrita plnější.
Jinými slovy, čím méně se budu špinit s „čarodějnicemi“, tím mi bude lépe?
Řekl jste to přesně.
Minulé večírky:
- Jiří Pehe: Večírek s Přítomností – s Jiřím Pehe o Přicházení Petra Pavla (únor 2023)
- Lenka Zlámalová (březen 2023)
- Tereza Matějčková (duben 2023)
- Daniel Prokop (květen 2023)
- Večírek s Petrem Pithartem a Karlem Schwarzenbergem– „Beneš byl srab!“ (červen 2023)
- Večírek s Petrem Kolářem– „Petr Pavel dělá svoji práci úplně jinak, než jsme byli dosud zvyklí“ (červenec 2023)
- Tomáš Mašín: Není to didaktický film. Nevyhýbáme se kontroverzním věcem (září 2023)
- Jana Vohralíková: Přála bych si, aby na Hradě lidé mohli nabrat sílu (říjen 2023)
- Pavel Kosatík: Moje nová kniha by měla lidem spravit náladu (listopad 2023)
- Tomáš Pojar: Už není jedna síla, která by mohla světu garantovat stabilitu a mír (leden 2024)
- Tomáš Petráček: Tomáš Petráček: Společenskou relevanci si katolická církev lobbingem nezíská (únor 2024)
- Martin Řezníček: Martin Řezníček: Nejsme v televizi od toho, abychom lidi kádrovali (březen 2024)
- Lenka Bradáčová: Dodnes se mě lidé vážně ptají, zda se u Ratha nestal zázrak a nepřeměnilo se víno na peníze (duben 2024)
- Vladimír Špidla: Svět směřuje ke koncertu mocností, bez EU nemáme šanci (květen 2024 díl 1)
Vladimír Špidla: Bojujeme o to, aby o lidech nerozhodovaly algoritmy (květen 2024, díl 2) - Tomáš Klvaňa: Volby v USA rozhodnou pocity. A ty voličům nevysvětlíte racionálně (září 2024)
- Eva Pavlová: Manželka prezidenta může dělat mnoho (říjen 2024)
- Martin Jan Stránský: K sociálním sítím bychom měli přistupovat stejně jako k alkoholu a k cigaretám (listopad 2024)
- Michal Horáček: Měl jsem říkat natvrdo, co si myslím (leden 2025)
- Ondřej Jonáš, Jan Švejnar: Riziko fašismu v USA roste, velký potenciál ekonomiky zůstává (únor 2025)
- Karel Havlíček: Nestydím se za konzervativní hodnoty (březen 2025)
publikováno: 19. 5. 2025