Z letmé četby zpravodajských serverů mohlo by se zdát, že parlamentní volby v České republice jsou za dveřmi; vládní strany vypravily se už dokonce za svými nepřesvědčenými voliči hned s několikerým ujištěním. Chystají dobrou kampaň a mají pro ně dobrý program. Zapomínajíce zřejmě, že v rámci soupeření měly by voličům slibovat či rovnou zajistit „jen to nejlepší”. Konec konců „dobrá” na vysvědčení nevěštila nic zvlášť dobrého.
Tak či tak je zřejmé, že Českou republiku letos čeká dlouhá, předlouhá volební kampaň (k urnám se půjde až 3. a 4. října). Snad i proto považoval za vhodné či nutné vstoupit do ní svou troškou do mlýna také prezident Petr Pavel. Ponechme stranou (a snad i investigativním kolegům), proč tak učinil přes placený (150 Kč/měsíc) podcast sponzorovaný tentokrát účetní a poradenskou firmou, která „pomáhá českým podnikatelům růst a uspět“.
Vystoupí-li ústavní činitel v médiu za zpoplatněnou „oponou“, bere na sebe riziko, že se jeho slova dostanou k posluchači ve zkratce a bez potřebného kontextu. Ve veřejném prostoru pak budou poletovat s možností různých interpretací či rovnou dezinterpretací. Nebezpečí se nevyhnul ani Petr Pavel, když definoval „nepřekročitelné meze“ při sestavování příští vlády. Prokažme tedy prezidentovi v původně „hradním“ magazínu laskavost a uveďme jeho slova do patřičného kontextu. A snad i na správnou míru.
Anotace zmíněného placeného podcastu posluchačům sděluje, že zamíří-li do příští české vlády politici zpochybňující členství České republiky v EU a v NATO, prezident je „dost možná nejmenuje“. Některá česká média i politologové si ta slova přebrali tak, že (byť ústava nic takového neříká) samotné pochyby nad členstvím v obou organizacích kandidáty diskvalifikuje. Protože se míra pochyb zřejmě těžko kvantifikuje či kvalifikuje, transponovali ji pak moderátoři do zjednodušujícího modelu podpory referenda o vystoupení z Evropské unie či ze Severoatlantické aliance.
Z přibližně třičtvrtěhodinového rozhovoru se podcast věnoval zahraničněpolitickým profilům příštích ministerských kandidátů zhruba sedm minut. Na otázku, zda by prezident přistoupil na jmenování ministrů za stranu požadující referendum, odpovídá lakonicky: „Je to opravdu potom věcí toho jednání.“ Dodá k tomu, že chce dát politickým stranám jasně najevo, co považuje za „červené linie, které bychom si měli všichni stanovit, a potom s v nich držet“. Džentlmensky opomíjí, že část politických stran sbírá hlasy a voliče právě překračováním i těch pro něj nejzazších hranic. Navíc prezident přijme zjednodušení moderátorů a opomine, že český právní řád institut celostátního referenda zatím nezná! Ve vládě nebo v Poslanecké sněmovně návrh takového zákona opakovaně narazil. Jedna z (neschválených) verzí navíc řadí členství v mezinárodních organizacích a institucích mezi témata, o nichž v celostátním referendu hlasovat nelze.
Prezident takové referendum přesto implicitně považuje za jednu z krajních mezí. Říká: Česká republika není zemí, kde by (celostátní) referendum mělo dlouhodobou tradicí, zavedenou praxi. Prezident by tedy „za této situace považoval velké referendum o vystoupení z Aliance nebo za vystoupení ze Severoatlantické aliance za mimořádně rizikové“. Připusťme, že jeho slova v podcastu jsou kódovanou depeší Straně přímé demokracie (SPD) či komukoliv, kdo by s ní chtěl jít do koalice. S jedenácti procenty preferencí má SPD podporu všelidového hlasování přímo v názvu. Sám její lídr však přiznává, že (v referendu či bez něj) „pro Česko nedává smysl Severoatlantickou alianci opustit“. Hypoteticky pak předjímá příští situaci, kdy možnost referenda zakotví (potřebnou třípětinovou většinou) ústavní zákon a referendum prosadí voliči petiční listinou. „Pakliže občané sesbírají 250 tisíc podpisů na vypsání referenda, tak mají právo si rozhodnout, zda chtějí v NATO zůstat,“ říká lídr SPD. Jeho strana by zřejmě doporučila, aby zůstali.
Vůdce SPD pak tak trochu v roli potrefené referendové husy dodává: „Hlasoval bych pro vystoupení z EU, důvody jsou ekonomické, zachoval bych volný pohyb osob, zboží, peněz a služeb a posiloval bych spolupráci V4.“ Svou podporu „czexitu“ mohl doplnit i britskou zkušenost z vleklých a několikaletých jednání o rozvodu s Bruselem. Z priorit a krajních mezí britských euroskeptiků nakonec moc nezbylo: přístup na společný evropský trh s řadou omezení a bariér museli vyměnit za setrvání v regulačním orbitu Bruselu. Bez volného pohybu osob a služeb. A navíc: Zatímco britský hrubý domácí produkt generuje obchod s Evropskou unií jen z jedné čtvrtiny, ten český ze čtvrtin tří.
Při opakovaném poslechu prezidentského rozhovoru se lze těžko ubránit dojmu, že podcast připravil tématem neexistujícího referenda prezidentovi vějičku, na kterou se ve své politické nezkušenosti či dobromyslnosti chytil. Ani jedna varianta není pro Hrad a jeho příznivce dobrou zprávou. Navíc zdvižením mediálně zjednodušené „evropské“ či „alianční“ rukavice bez kontextu nahrává stranám lákajícím voliče, kteří se vyhraňují vůči existujícímu politickému systému a establishmentu z pocitu křivdy, výhrad k mezinárodním aliancím či pouhé potřeby protestu za každou cenu.
publikováno: 26. 5. 2025
