V posledních třiceti letech nás političtí radikálové přesvědčovali, že máme místo štíhlého a šetrného státu pažravého molocha. Sami se pak pasovali do rolí těch, co dovedou peníze daňových poplatníků utrácet s rozmyslem a výlučně veřejně prospěšně. Přerostlý stát překážel. Za obludnou považovali zejména bobtnající masu státních zaměstnanců. Jejich počtem, který se pohyboval v rozmezí od půl až po jeden milión, vyráželi veřejnosti dech. Počty to byly k celkovému množství lidí v produktivním věku víc než nehorázné. Zanechávali v nás tak obraz úředníka jako bytosti na obecném úsilí parazitující a obecnému úsilí zpravidla škodící. Zamlčeli nám, že nejde jen o úředníky, ale i o policisty, hasiče, vojáky, zaměstnance různých sociálních služeb, učitele, kuchařky školních jídelen, informatiky starající se o počítačové sítě