Bitcoinová aféra odstupujícího ministra spravedlnosti Pavla Blažka je mnohem závažnější, než by se z jeho vlastních bagatelizujících výroků, výroků jeho kolegů či politických souputníků mohlo zdát. Na morálním a etickém pranýři se totiž společně s ním ocitla česká justice i státní správa. Navíc zpochybňuje taktéž stále ještě křehký princip právního státu a princip vymahatelnosti zákonů jako základních předpokladů fungujícího demokratického státu. Ne že nahlodává, ale rovnou ničí elementární občanskou důvěru v něj, důvěru v systém zastupitelské demokracie jako takový a ve volnou a férovou soutěž politických stran. Rychlý úprk hlavních aktérů buď z politické scény, či rovnou z dosahu (nalomené) české jurisdikce na tom nic nemění.
Ve veřejné debatě se přitom velká, či téměř veškerá pozornost soustředila, žel, na původ peněz z digitálního účtu Tomáše Jiřikovského. Pro pořádek základní fakta: na virtuálním tržišti, které v roce 2013 spravoval, se podle zjištění soudu obchodovalo s tvrdými drogami, padělky a zbraněmi. Koncem loňského roku se na něm sešly v přepočtu tři miliardy korun. Jednu z nich nabídl Jiřikovského advokát ministru Pavlu Blažkovi na, řekněme, vylepšení rozpočtu jeho ministerstva. Pro představu: pro letošek měl Blažkův úřad na straně vlastních příjmů asi tři miliardy korun. Jiřikovského dar tedy navýšil resortní finance asi o třetinu.
Ve spleti spekulací, odkud a z jakých exotických destinací digitální peníze na Jiřikovského konto kdysi přišly, kam odešly a nakolik se zhodnotily, zapadlo několik principiálních otázek. Na jednu z nich upozornil koncem týdne občanský právní spolek Šalamoun. Pozastavil se (krom jiného) nad tím, že zatímco v roce 2022 „ve věci velmi podobné” Nejvyšší soud výnos z trestné činnosti zablokoval, k Jiřikovského „digitální peněžence” umožnil ministru spravedlnosti přístup. Podle spolku Šalamoun se tak otevřel zcela nový a právně neudržitelný prostor pro „sofistikovanou legalizaci výnosů z trestné činnosti“. Členům spolku Šalamoun zcela oprávněně vadí dosavadní mlčení soudců k existenci předchozích rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu (v podobných případech), která byla veřejně dostupná a soudci Nejvyššího soudu je bezpochyby znali. „Právní kontinuita a předvídatelnost rozhodování jsou základními kameny právního státu – a právě ty byly v tomto případě pošlapány,“ upozorňuje Šalamoun.
Bitcoinová aféra navíc vyvolává nevyhnutelnou, ba palčivou otázku, zda vůbec, od koho a podle jakého principu by měl český stát přijímat (finanční) dary. Zejména přicházejí-li v českém prostřední jaksi automaticky se stigmatem podezření z korupce nebo adresného lobbingu. Tiskový úřad vlády ČR odpověděl na čtvrteční novinářský dotaz, existuje-li na vládní úrovni jakákoliv regulace pro přijímání darů od fyzických či právnických osob nebo dokonce (veřejně přístupný) registr takových darů, mlčením. Vstřícnější mluvčí ministerstva spravedlnosti poprosil na stejně formulovaný dotaz o shovívavost s dodatkem, že potřebné informace úřad zjišťuje a poskytne je redakci Přítomnosti „co nejdříve, jakmile to bude možné“.
Pozoruhodné na bitcoinové aféře byla krom její skutkové podstaty – Nejvyšší soud posvětil a ministr spravedlnosti zprostředkoval, aby se výnosy z organizovaného zločinu staly součástí státního rozpočtu – reakce Blažkových kolegů ve vládě či přímo spolustraníků. Předně, nikdo z vládních činitelů se od kroků ministra spravedlnosti nedistancoval a nevymezil se vůči nim. Veřejnosti dostávalo se jakési verze o ministrovi jako dobráckém popletovi, který „tak trochu“ podcenil situaci. Co na tom, že ministr sám a jeho úřad mají býti strážci ústavnosti a strážci morální i etické čistoty právního prostředí. Škody, které může napáchat počínání ministra samotného a jeho okolí na právním vědomí či alespoň povědomí veřejnosti, mohou být nedozírné. Přímá osobní odpovědnost premiéra Petra Fialy za to, že Pavel Blažek vůbec mohl usednout do ministerského křesla, je neoddiskutovatelná. A závažnosti situace by (čtyři měsíce před volbami) odpovídala bezpochyby rezignace celého vládního kabinetu. Konec konců Fialova vláda by tak navázala na vznikající tradici nedokončených vládních mandátů pod vedením moravských lídrů ODS (Mirka Topolánka a Petra Nečase).
Navíc i první kroky nově nominované ministryně spravedlnosti Evy Decroix, teprve druhé ženy v české vládě, znějí spíše jako tápání v právním nepřehlednu. Externě zadaný audit ministerstva spravedlnosti bude podle všeho provázet paralelní šetření policie se svými vlastními náležitostmi. A kdo ví, zda se se svou šetřící troškou do mlýna nepřidá také ad hoc ustavená parlamentní komise. A na výsledky paralelních šetření by si i nová paní ministryně měla počkat. Chce-li pak na ministerstvu určit osobu odpovědnou za veškerou komunikaci ohledně bitcoinové aféry, sluší se paní ministryni připomenout, že v parlamentních demokraciích bývá takovou nejpovolanější osobou ministr či ministryně sama a jeho či její komunikační schopnost a dovednost jsou jedním ze základních předpokladů k výkonu takové funkce.
publikováno: 9. 6. 2025
