Historické paralely s druhou Trumpovou administrativou jsou přinejlepším slabé. Nejde o to, že by nějaké podobnosti neexistovaly – existují –, ale mnoho věcí neodpovídá žádnému historickému precedentu.
Historici poukazují na paralely s nacistickou kulturou démonizace a křivd, se záměrným pěstováním kriminálních živlů a s fetišizací síly. Spojují Trumpův režim s komunistickým systémem nomenklatury, s bezostyšným obohacováním současné ruské oligarchie na úkor národa, s Orbánovými útoky na univerzity a svobodný tisk.
A přesto nám něco uniká. Co se neshoduje s žádným precedentem, o němž vím, je permanentní chaos 24 hodin denně, až karikaturní neschopnost, rozpory, obraty, urážky, šílenství. Podívejte! Prezident Spojených států vyhrožuje Kanadě. Ne, Dánsku. Ne, Panamě. Počkejte, uvažuje o jmenování „cara chemtrails“. Ne, prodává hodinky značky Trump za 100 tisíc dolarů. Uvaluje cla na všechny kromě Ruska. Zpětně cla ruší. Ne, neruší. Ano, ruší. Vyhlašuje válku „zemi“ Mattel – výrobci hraček. Ničí lékařský výzkum. A systém národních parků. Utratí 300 milionů za golf. Rozebírá Harvard. Vydírá zahraniční vlády. Chce proměnit Gazu v Riviéru Blízkého východu. Chce být papežem. Rozčilují ho papírová brčka a tlak vody v toaletách.
Vydržte ještě chvíli – ministr obrany dělá kliky s vojáky. Ne, je ve své nové šatně. Ne, diskutuje o vojenských tajemstvích na nezabezpečené aplikaci. A zase – ne, ne, počkejte – Bílý dům právě uspořádal oficiální „briefing pro influencery“ s někým, kdo tvrdí, že Měsíc zmizel.
Ministr zdravotnictví nevěří v bakterie. Šéf Federální agentury pro zvládání krizových situací (FEMA) neví, že existuje sezóna hurikánů. Ministryně školství je bývalá promotérka profesionálního wrestlingu, která neumí napsat srozumitelnou větu v angličtině (ani v žádném jiném jazyce), a náměstek ministra spravedlnosti právě tweetoval, že „steak je avokádový toast Washingtonu“.
Nikdy to nepřestává, nikdy to neusne – příval hlouposti a pobouření, které je zároveň relevantní i směšné, toxická směsice pitomých urážek, vojenských tajemství, obscénních fototermínů před zahraničními věznicemi a rakovinotvornými větrníky. Účinek toho všeho – po pobouření přichází dezorientace a nakonec otupělost – je ten, že všechno vypadá stejně, jako všechno ostatní. To, co je skutečně důležité – například prezidentovo vyslání mariňáků do Los Angeles –, se mísí s tweetem náměstka ministra spravedlnosti, který doporučuje nalévat si vodu do nosu, aby se vyčistily dutiny.
Je to šílenství skutečné, nebo strategické? Vymknul se Trump skutečně kontrole, nebo je Vincentem Gigantem, šéfem newyorské mafie, který předstíral šílenství, aby zakryl svou kriminální činnost?
Můj osobní názor je, že na tom nezáleží, protože v obou případech lidé stojící za Trumpem využívají jeho chaotické chování jako zástěrku. Využívají kulturu rozptýlení – v jistém smyslu ji napodobují – a proti nám využívají naši roztříštěnou pozornost a náš narušený vztah k „realitě“. To je to, co činí Trumpovu administrativu historicky jedinečnou. Nic podobného tu dosud nebylo, protože jsme se nikdy předtím v takové situaci neocitli. Je to nová éra. Technologie nám přiblížila svět na dosah ruky, ale také nás učinila mimořádně zranitelnými – politicky zranitelnými – a Trumpův režim, jako oportunistický predátor, vycítil příležitost a přizpůsobil se tomu.
Co tedy administrativa ve skutečnosti dělá za kouřovou clonou neustálých absurdit, bezpráví a sebevelebení? Už jsem to řekl dříve, ale stojí za to, to neustále donekonečna opakovat: Tiše a neúnavně konsolidují moc.
Tvrdou moc, policejní moc. Donucovací moc. Protože když dojde na lámání chleba, formy měkké moci – zákony Kongresu, soudní rozhodnutí, veřejné mínění – nemají žádný význam, nejsou-li podpořeny tvrdou mocí.
Zvažte status měkké moci v dnešní Americe. Tradice a protokol byly zahozeny. Opoziční zákonodárci dostávají výhrůžky smrtí. Soudní rozhodnutí jsou úmyslně špatně interpretována nebo ignorována. Poté, co již administrativa zatkla jednoho soudce, připravuje půdu pro další zatčení tím, že démonizuje lidi, kteří se jí staví na odpor – dokonce i ty, které jmenoval sám Trump –, jako „marxisty“, kteří nenávidí Ameriku.
Trump – a lidé stojící za ním – se nezastaví. Když může být americký senátor sražen na zem a spoután za to, že položil otázku v rámci své oficiální funkce zástupce lidu, víme, kde žijeme. Když Kristi Noemová, ministryně pro vnitřní bezpečnost, bezostyšně lže o tom, co se stalo, navzdory videozáznamům, a reakcí republikánských zákonodárců je ticho přerušované občasným kňouráním – nebo, v případě předsedy Johnsona, plným hlasitým schválením lži –, víme, kde to žijeme.
Když Noemová – působící dojmem člověka, který by s radostí předsedal vaší popravě, a přitom posílal selfie na památku tohoto okamžiku – říká: „Zůstáváme tady, abychom osvobodili toto město [Los Angeles] od socialistů a od obtěžujícího vedení, které tento guvernér a tento starosta uvalili na tuto zemi a které se pokusili vnutit tomuto městu,“ víme, kde to žijeme.
Češi vědí, kde jsme – už to zažili. Stejně tak Poláci, Maďaři a miliony dalších. Stejně tak Timothy Snyder a jeho žena Marci Shore, oba profesoři na Yale a odborníci na totalitarismus, kteří nedávno emigrovali do Kanady s vysvětlením, že poučení z historie je, že „je lepší odejít dříve než později“.
Ne, není to složité. Jak poznamenává historička Heather Cox Richardsonová, „slib zbavit se demokraticky zvolené vlády Kalifornie pomocí vojenské síly (…) je definicí puče.“
Toto je smutná pravda: Zatímco Trump odvádí pozornost všech tím, že předsedá ubohým vojenským přehlídkám nebo vyhrožuje zatčením guvernéra Kalifornie, pod rouškou ICE se buduje domácí paramilitární síla. Zatímco ministerstvo obrany, ministerstvo spravedlnosti a FBI jsou brzděny neschopnými úředníky, kteří jsou příliš zaneprázdněni sportovními akcemi, aby reagovali na Kongres, Trump a spol. je všechny tiše obcházejí.
Paranoia? Bohužel ne. V ustanovení, které vklouzlo do prezidentského prohlášení, Trump nedávno nařídil ministerstvu vnitřní bezpečnosti, aby zvýšilo počet deportačních sil Spojených států o 20 000 lidí tím, že „jmenuje a uzavře smlouvy se státními a místními policisty, bývalými federálními úředníky, úředníky a personálem jiných federálních agentur a dalšími osobami“. Mezi tyto „další osoby“ patří mnozí z výtržníků a vzbouřenců, kteří 6. ledna 2021 zaútočili na Kapitol, byli Trumpem omilostněni a od té doby se připojili k ICE. V návrhu zákona, který je právě projednáván v Senátu, by každý z nich měl být odměněn bonusem ve výši 45 000 dolarů.
Bude se jednat o samovolně vybranou sílu připravenou plnit Trumpovy příkazy, čímž se elegantně obejdou jakékoli otázky loajality ve výše uvedených agenturách. Tato síla bude politicky chráněná a zodpovědná pouze Trumpovi a její povinnosti budou podle potřeby rozšířeny nebo přesměrovány. Agenti ICE již přešli od zdánlivého odstraňování nebezpečných zločinců k zatýkání studentů obviňovaných z publikování politicky nekorektních názorů ve svých školních novinách.
Dnešní „zločinci“ jsou zítřejší disidenti.
Po nedávných politických vraždách v Minnesotě je jedna věc jasná: Nic z toho neproběhne hladce. Bude nás to něco stát. Buď budou protesty tohoto léta a podzimu utlumené, v tom případě bude režim pokračovat, dokud se nezavřou mříže, nebo se rozpoutá peklo. Buď bude armáda poslouchat Trumpovy rozkazy a poruší svou přísahu, nebo je neuposlechne a upřednostní zájmy země před loajalitou prezidentovi, nebo se rozdělí na dvě části. Možnost dvě je sen, možnost tři potenciální noční můra, možnost jedna to nejhorší ze všeho.
Je čas na tvrdý zásah – přinejmenším se kvapem blíží. Zbývá jediná otázka: Jak zareagujeme my, Američané, jako národ, a jak zareaguje armáda, když dostane rozkaz postavit se proti americkým občanům.
publikováno: 23. 6. 2025
