Výroční rok, ne každý je takový. Letos si připomínáme 340. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha, 150 let od narození Carla Gustava Junga a 50 let od násilné smrti Piera Paola Pasoliniho.
Asi těžko bychom si mohli vybrat různorodější trojici. Měli jsme trochu štěstí ve Felixu Mendelssohnu-Bartholdym, jinak by Bachovo dílo upadlo úplně v zapomnění. Svoje vrcholné varhanní dílo, nejhranější skladbu na varhany na světě vůbec, slavnou Tokátu a fugu d moll, BWV 565, J. S. Bach složil, když mu bylo 19 let. Za svůj život složil na 1400 různých hudebních děl – kupodivu převážně na objednávku – a velmi obdivoval dílo Antonia Vivaldiho.
To Carl Gustav Jung, bezpochyby nejvýznamnější švýcarský myslitel 20. století, kdyby neviděl, jak dobře se daří příbuznému – lékaři, zřejmě by zakotvil někde na univerzitě jako archeolog či historik nebo filolog mrtvých jazyků. Toto všechno studoval, a navíc ještě historii a filosofii vědy. Řeklo by se, že Carl Gustav Jung měl na růžích ustláno, nicméně ani on nebyl ušetřen autocenzury, kdy koncem života vehementně odmítal vydání své Červené knihy, která by mu mohla bývala uškodit v jeho pověsti seriózního vědce. Jeho filosofický, výtvarný, literární a kulturní význam je pořád značně nedoceňován.
Dostáváme se pozvolna k prokletému básníkovi, geniálnímu enfant terrible italské kultury, jedné z nejvýraznějších a nejrenesančnějších postav italského 20. století, k Pieru Paolu Pasolinimu. Dílo tohoto umělce nepřestává fascinovat generace a generace obdivovatelů, a to s takovou vehemencí, že si ho přisvojuje i jím velmi nenáviděná italská fašistická radikální pravice. Stává se pohodlnou a prázdnou ikonou všeobecného odporu proti akulturní postmoderní konzumní a hédonistické společnosti, kdo jen může, v Itálii se jím zaštiťuje a autor, jsa již dlouhou dobu mrtvý, se již nemůže bránit. S železnou pravidelností si na něm smlsávají i mainstreamová média, kterým nedá spát jeho násilný konec, kdy ho v noci z 1. na 2. listopadu v Ostii u Říma utloukla a nakonec autem přejela skupinka sicilsky hovořících násilníků. V minulém roce spatřila světlo světa kniha z pera Martina C. Putny o Pasoliniho tvorbě inspirované biblickými příběhy.
Stále je co objevovat.
publikováno: 17. 7. 2025
