Kritika Izraele sílí, civilních obětí v Gaze přibývá, evropské postoje se tříští. V místě vládne hladomor, podle aktuálních informací OSN zemřelo jen v posledních třech dnech hladem 21 dětí. K okamžitému zastavení války vyzvaly Británie a dalších 24 zemí, Česko mezi signatáři není. Nebylo ani osloveno. Europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS, ECR) ale říká jasně: viníkem je Hamás a bez jeho porážky nebude klid.
V rozhovoru mluví o vyčerpané empatii, dvojím metru mezinárodního práva i o tom, proč si myslí, že Evropa na Blízkém východě ztrácí vliv.
Veronika Rajmanová: Plenární zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku opět jednalo o návrhu týkající se humanitární situace v Gaze, výzvy k příměří a rizicích eskalace konfliktu mezi Íránem a USA. Jak ten text hodnotíte z hlediska vyváženosti mezi obranou Izraele a ochranou civilistů?
Veronika Vrecionová: Je potřeba si uvědomit, kdo je viníkem celé téhle šílené situace. Je to Hamás, který rozpoutal hrůzu ze sedmého října. Samozřejmě humanitární situace v Gaze nás všechny trápí. Obrázky, které vidíme, z těch jsme všichni strašně nešťastní. Nicméně já jsem pořád přesvědčená, že tam není viníkem Izrael, jak řada kolegů v Evropském parlamentu, zvláště z řad levice, neustále opakuje. Je to Hamás, který si bere civilní obyvatelstvo jako rukojmí a který schovává své ozbrojence pod nemocnice. Ti kolegové, co toto zlehčují, nechtějí slyšet fakta. Ale znova opakuji, já rozumím tomu, že humanitární situace v Gaze je katastrofální. Strana Likud je partnerem naší frakce ECR a my se snažíme využívat cesty, které máme, mluvit s těmi kolegy a na tu situaci upozorňovat.
Já se tedy k samotnému textu ještě dostanu později. Nikdo asi nechce rozporovat právo Izraele na reakci po útoku Hamásu ze 7. října. Ale jde mi spíš o to, jestli tato argumentace už není v tuhle chvíli vyčerpaná vzhledem k tomu, čeho jsme v Gaze teď svědky. OSN uvádí přes 50 000 obětí, z toho polovina civilistů a několik tisíc až desítek tisíc dětí. Podle lednové studie cambridgeské a Yaelovi univerzity jsou dokonce tato čísla podhodnocená až o 40 procent. Jak tuhle bilanci vnímáte v kontextu jak mezinárodního práva, tak možná i lidsky?
Právě s argumentem odkazujícím na mezinárodní právo mám já docela problém. Hamás a Írán vůbec nedodržují žádné mezinárodní právo. Vůbec. Ty to nezajímá. Není to pak dost disbalanční, když chceme dodržovat mezinárodní právo, ale jenom z jedné strany?
Rozumím, ale bavíme se teď o právech civilního obyvatelstva.
Ano ano, já to vím. Já do Izraele jezdím dlouhodobě, byla jsem se tam podívat shodou okolností i v těch napadených kibucech dva měsíce předtím, než se stala ta hrůza. A tam žili nebo žijí lidé, kteří byli levicově orientovaní, kteří byli v té době hodně v opozici vůči stávající vládě, protože prosazovali s Gazánci větší spolupráci. Brali si je na práci, vozili je do nemocnic, pomáhali jim. Po 7. říjnu všichni otočili a říkali, že to byla totální zrada, že ti lidé byli špioni Hamásu. Všemožné způsoby, jak hledat nějakou koexistenci, selhaly. Čili já opravdu nechci zpochybňovat strašlivost situace v Gaze, všechny oběti a mrtvé děti. Já se ale také vždycky ptám, co tedy měli Izraelci dělat? A jak se bavím s izraelskými kolegy, tak oni říkají, že dokud se nepodaří Hamás opravdu úplně vymýtit, tak se situace nezlepší, a že to dělají i pro ty samotné Gazánce.
Tady ale právě musím zopakovat nebo možná upřesnit tu otázku. Na jedné straně je právo Izraele reagovat na situaci ze 7. října. Kde je ale hranice mezi obranou a nepřiměřeným užitím síly ve chvíli, kdy víme o téměř dvou desítkách tisíc mrtvých dětí? Jaká je vlastně strategie onoho vymýcení Hamásu? Je nějaká?
Na Blízkém východě to souvisí samozřejmě všechno s Íránem. Írán je to zlo, které financuje Hamás, Hizballáh, Hútíe v Jemenu a další teroristické organizace. Proto jsem také velmi kvitovala útok na Írán, který začal Izrael a potom se k němu přidaly Spojené státy. To by museli říct odborníci, já to nevím, jestli by jadernou zbraň měl Írán za týden, za měsíc nebo za dva roky. Ale v každém případě tím Írán chrastil a vyhrožoval neustále. Čili to bylo podle mě velmi správné a důležité i kvůli oslabení Hamásu.
Chápu, tohle je podle vás součást té zmíněné strategie. A ta hranice neadekvátního užití síly?
Je jasné, že se nedá na civilní obyvatelstvo bezhlavě útočit. Izraelci nás ujišťují o tom, že se snaží na ně brát ohled. Zároveň ale nemůžou skončit, dokud tam budou ozbrojenci Hamásu. Ti by si dali jen pauzu a pokračovalo by to dál. A co bude potom?
Vy říkáte, že cílem je vymýt radikály a ozbrojence. Vy sama byste věřila, že ty statisíce lidí s vybombardovanými domovy, kdy každý z nich ztratil někoho z rodiny – rodiče, sourozence, děti –, že z těchto lidí bez perspektivy nevzejdou další radikální odpůrci Izraele? Čili je to skutečně strategické?
Dávám si úplně stejné otázky. Vůbec to není jednoduchá situace. Stejné je to na Ukrajině. I kdyby teď tamní válka skončila, nenávist tam bude prožívat několik generací lidí, kteří mluví velmi blízkou řečí a dřív spolu normálně koexistovali. Války jsou strašné, všichni to víme, a přesto pořád vznikají. Ale já se vždycky, když dostávám tuhle otázku, ptám, co teda má Izrael dělat?
Zkusme to možná otočit a zeptat se, co už dělat nemá – zabíjet tisíce dětí?
Já vím. Oni skutečně zkoušeli s těmi Palestinci v Gaze nějakým způsobem fungovat. Hodně lidí z Gazy jezdilo na práci do Izraele, Izrael umožňoval různé zahraniční financování, třeba z Kataru, o kterých i věděli, že jsou Hamásem často zneužívány. Byla to pomoc z celého světa, označená jako humanitární pomoc, se kterou Hamás následně kšeftoval a kupoval si za to zbraně. To všechno Izrael toleroval v naději, že lidé v Gaze budou chtít opravdu nějak žít a ekonomicky fungovat. A jak to dopadlo? Tak se jim zas tolik nedivme. Po dobrém už to Izrael zkusil. Tak co má teď dělat, aby přežil?
Tak ono kdybychom skutečně chtěli zabřednout do historie, k samotnému vzniku Izraele a počátkům toho konfliktu, tak bychom se mohli pokusit dobrat i příčin vzniku těch protiizraelských nálad, které sílily právě i s různými přístupy Izraelců ke společnému soužití. Ale mě jde skutečně v tuhle chvíli spíš o budoucnost a jak na to vy koukáte. Co říkáte na plán izraelské vlády vytvořit v Rafahu humanitární město, kam chce přesunout veškeré obyvatelstvo Gazy a které mnozí označují za obří koncentrák?
Ono to vypadá, že jde všechno hodně do extrému. Ale já se také ptám, kde jsou ostatní arabské země? Není vám divné, že k tomu všemu mlčí? Veškerá pomoc do Gazy jde jenom přes Izrael. Egypt má hranici neprodyšně uzavřenou, protože ví, že Gaza je plná teroristů, a oni je nechtějí pustit na své území. To není nic proti Gazáncům, ale terorismu se tam bojí všichni.
A postoj nás Evropanů? Zahraniční politiku i obchodní vztahy EU stavíme na hodnotách, pravidlech, lidských právech. Civilní oběti, navíc v tak vysokém počtu, musí těmi hodnotami dost zahýbat, nemyslíte? A Česko se ve své bezpodmínečné podpoře Izraele stává docela ostrovem. Není čas opravdu nestát ani na jedné straně a postavit se pozitivně k ukončení toho konfliktu?
Já se v tomto smyslu obávám, že Evropská unie nebude jednotná. Víme, že dlouhodobě jsou tu země jako Irsko a Švédsko, které, nechci říct, že jsou protiizraelské, ale vždycky stáli spíš na straně Palestiny. Dále jsou evropské země, kde se neustále zvětšují muslimské komunity. To znamená, že i politici na to berou velmi výrazný ohled. Máte pravdu, že Česká republika už je v menšině. Já osobně si ale opravdu myslím, že na těchto pozicích máme setrvat. I Izraelci si jistě mysleli, že se to celé vyřeší dřív. To se bohužel nestalo, a tím pádem se už skoro každým dnem nálady v celé Evropě obracejí proti nim. Ale oni jsou přesvědčeni, že to musí dotáhnout, a my bychom je neměli opouštět.
I ve chvíli, kdy někde vznikají koncentrační tábory?
Já nevím, jestli vznikají, to je podle mě dost zkratka. To se podle mě fakt neděje. Spíš se asi snaží vytvářet tlak a podpořit nálady proti Hamásu, protože tam prokazatelně sílí nespokojenost mezi civilním obyvatelstvem. Bude velmi důležité, jak postoupí mírová jednání. Všichni bychom si přáli, aby k nějaké dohodě došlo. Myslím si ale, že kdybychom teď chtěli, ať se Izrael stáhne bez podmínek, tak za pět let řešíme stejný problém. Rozhodně bychom jako Evropa teď neměli odstupovat od ekonomické asociační dohody s Izraelem. Podle mě musíme jednat, ne zahánět Izrael do kouta.
Ten parlamentní text upozorňuje na riziko další eskalace a volá i po vyšetřování zmíněné přiměřenosti izraelské reakce po skončení toho konfliktu. To byste podpořila?
K tomu určitě dojde, i kdybych to já nepodpořila. Bude hodně záležet na detailu, jak to bude postavené. V tuhle chvíli nemohu říct, jestli bych to podpořila, nebo ne. Vyšetřování podle mě budou každopádně probíhat, protože po nich bude nepochybně volat i sama izraelská veřejnost.
Myslíte si, že by Evropská unie mohla hrát významnější roli v tomto konfliktu a obecně v nějaké větší geopolitické perspektivě tak, aby ochránila své ekonomické zájmy, a přitom zůstala na těch zmíněných hodnotách?
Já si právě myslím, že Evropská unie hraje dlouhodobě hodně nešťastnou roli, respektive skoro žádnou. Že jenom mentorujeme a vysíláme signály, kdo by co měl dělat. Ale tím, že nejsme ani politicky, ani ekonomicky silný hráč, tak nás nikdo nebere vážně.
Tak ekonomicky snad ano.
Ani to už příliš neplatí, začínáme mít například problémy s konkurenceschopností.
A není jakási neakceschopnost Unie, kterou kritizujete, ovlivněna postojem národních států k její roli jako celku? A myslím, že právě vaše strana ODS a frakce ECR v Evropském parlamentu jsou skalními zastánci právě takové nepříliš silné Unie.
Jednotu v zahraniční politice si v Unii zkrátka nenařídíme shora. Já osobně si navíc myslím, že EU dlouhodobě ve věci třeba íránského jaderného programu zavírala oči a dělala hodně idealistickou politiku. Jestli si pamatujete, tak paní Mogheriniová pořád opakovala, že to bude mírový projekt, přitom bylo úplně jasné, že Írán bude chtít mít jadernou zbraň. A jsme na začátku. Izrael je na Blízkém východě jediná fungující demokracie, která má být naším partnerem. My naopak v evropských ulicích vidíme nárůst antisemitismu, a myslím si dokonce, že Evropský parlament v tom zahrál v minulém období svou roli. To bylo jedno prohlášení za druhým a všechno kritika Izraele. Takže Izrael nás přestává brát jako partnera, a my tím pádem ztrácíme i postavení na Blízkém východě. Naopak USA je teď podpořily v akci proti Íránu a podívejte se, jak Netanjahu až lacině pochlebuje Trumpovi, protože pochopili, že to na něj platí, že by měl…
Dostat Nobelovu cenu míru?
To si sama nemyslím, i když pokud by teď zařídil, aby Rusko odešlo z Ukrajiny, tak možná o tom můžeme uvažovat.
To říkal, že zařídí za 24 hodin.
Právě. Podle mě to dělá Netanjahu cíleně jenom proto, že ví, že na Trumpa to funguje. Je to prostě hodně chytrá hra, a můžeme si o ní myslet, co chceme. Já jsem si tuhle zavtipkovala v kanceláři, že pokud budeme chtít vyřešit cla, tak bychom měli Trumpa navrhnout na Nobelovu cenu za ekonomiku (smích). Ne, ale promiňte, my se bavíme o vážné věci. Podle mě to ve svém minulém funkčním období Trump dělal dobře. Smlouva Izrael – Saúdská Arábie byla před podpisem. Mimochodem také je zajímavé načasování útoku Hamásu na Izrael a otázka, jestli si tím Írán nerozehrál nějakou svou vyšší hru. Zkrátka podle mě my jsme tou svou až idealistickou politikou vyklidili blízkovýchodní pole. Své ekonomické zájmy si tam bude i nadále uplatňovat jen Amerika. Je to škoda a je to chyba.
Rozhovor pro Přítomnost vedla ve Štrasburku redaktorka Veronika Rajmanová.
publikováno: 23. 7. 2025
