Britská oficiální místa reagovala na tříhodinový aljašský summit Trumpa s Putinem obvyklou směsí ostrovní obezřetnosti, diplomatické zdrženlivosti a opatrnosti. Premiér Starmer si z Trumpovy interpretace schůzky odnesl to, v čem i Londýn spatřuje možný základ trvalého mírového řešení: totiž (Putinem posvěcenou) přítomnost vojenských jednotek zemí „koalice ochotných“ na území Ukrajiny, zřejmě včetně letecké ochrany ukrajinského vzdušného prostoru. Pro pořádek dodejme, že z ruské strany nepadla o ochotě strpět zahraniční vojáky na území Ukrajiny ani jednoslabičná zmínka. V oficiálním prohlášení pak úřad britského premiéra uvedl, že úsilí prezidenta Trumpa „nás přivedlo blíže než kdykoliv dříve k ukončení ilegální války Ruska na Ukrajině.“ Tiskový úřad je pak doprovodil subtilním a podmínečným způsobem doručeným komplimentem: „Trumpova vůdčí role ve snaze (najít) konec zabíjení by měla být oceněna.“
Obvykle dobře informovaní britští komentátoři si nebyli tak jisti. Jeden z nich tvrdil na stránkách Daily Telegraphu, že Trumpův ohromující risk se může (stále ještě) spektakulárně vyplatit. Podle dalšího se Putinovi podařilo na Aljašce potvrdit statut Ruska jako supervelmoci. A Evropa by se měla třást strachy. Redakční komentář stejného listu měl jasno: Děsivá dohoda je pro Ukrajinu tragédií. Podle redakčního komentáře nedělníku Sunday Times to sice vypadá, že Putin vítězí, ale „Trump má (na něj) ještě stále nějaké páky.“ Další redakční komentář prestižního nedělníku zkoumal na stejné stránce, zda je dobře či špatně, když se v ohřívajících se pobřežních vodách Spojeného království hojněji než dříve vyskytují chobotnice, a dostávají se tak stále častěji na domácí jídelníček.
V záplavě komentářů zaujala mě pak slova bývalého britského ministra obrany (a napříč politickým spektrem uznávaného politika) Bena Wallace, která pod titulkem Putin si vodil Trumpa jako agent z povolání svého důvěrníka přinesl Daily Telegraph. „Červený koberec, pocty, obchodní kontrakty; marginalizace Evropy a Volodymyra Zelenského,“ upozorňuje Wallace a ptá se, kdo tím vším ztrácí. „Tak tedy především mírové uspořádání označované jako Pax Americana. Hodnoty a svazky, které nás od roku 1945 činily silnějšími, byly v pátek oslabeny. Zločineckého válečného gangstera vítá červený koberec, zatímco na statečného spojence Zelenského se pokřikuje v Oválné pracovně,“ poznamenává bývalý britský ministr obrany. Největší nebezpečí spatřuje v tom, že Trump teď bude vinit Zelenského, pokud nepřistoupí na ruské požadavky. „A možná uzavře tajnou dohodu s Putinem podobně, jako ji kdysi uzavřel s Tálibánem. Mám podezření, že dohoda má už teď svou finanční podobu. A v cestě mu stojí jen a jen ta otravná záležitost válečných zločinů a invaze,“ konstatuje ironicky exministr obrany a pokračuje: „Pokud ze summitu vzejde vůbec nějaký návrh, předvídal bych, že se bude velmi podobat stále stejným ruským požadavkům: nikdy NATO, žádná Evropská unie, územní ústupky a demilitarizace Ukrajiny.“
Hlubší pohled na vztah demokratického Západu k Ukrajině nabídl knižní autor a komentátor londýnských Timesů Matthew Syed v článku nadepsaném Vůči Ukrajině selháváme v každém ohledu, včetně slov, která používáme. „Aniž bychom si to uvědomovali, přiznali jsme Putinovi vítězství už tím, že se jeho lži staly součástí naší veřejné debaty,“ poznamenává Syed a pokračuje: „Všimněme si jen tak na okraj, jak rutinně se o Putinovi (i na sociálních sítích) hovoří jako o prezidentovi. Cožpak se nejedná o závažné zneužití jazyka? A jde více než o pouhou sémantiku. Když se o Putinovi hovoří jako o prezidentovi, tak mu to propůjčuje zvláštní druh legitimity a přispívá ke klamu, který se Putin snaží sám – i zfalšovanými volbami – vytvářet. Není prezidentem v tom smyslu slova, jakým jím byl George Washington nebo de Gaulle. Vskutku je spíše protikladem prezidenta: parazitem, který zbohatnul na úkor své země. Ukradl odhadovaných 200 miliard liber a dopřál si luxusu, nad kterým by bledla představivost carů i bolševiků, o konžském vládci Mobutovi nebo Saddámu Husajnovi ani nemluvě.“ Podobně prý politici dělají chybu, když zdůrazňují, že se „staví proti Rusku“. Vím, že Rusové jsou hluboce vlastenečtí a po staletí byli indoktrinováni, aby umírali za jakkoliv strašlivého lídra, který byl v té či oné době u moci. To samo však nesnižuje fakt, že Putin obětoval stovky tisíc mladých mužů a žen s vymytými mozky pro svou ,zvláštní vojenskou operaci‘ (další lingvistický trik), kteří prolévají krev, aby udrželi u moci tyrana, který je zbídačuje.
Nad stránkami britských víkendových novin jsem si bezděky vzpomněl, jak jsme v polovině osmdesátých let hltali v domácí redakci ČTK (v nestřežené chvíli, kdy šéfredaktor odešel na poradu vedení) monitory zahraničních rozhlasových stanic a novin. A hledali náznaky, že by Gorbačovova demokratizující perestrojka mohla přinést tání ledových ker doma i v zahraničí. „Perestrojka, pánové, je především biologický proces,“ pravil tehdy moudře kolega a spisovatel Zdeněk Rosenbaum maje na mysli, že jedna politická garnitura bude muset nejdříve přirozenou cestou z tohoto světa odejít. Měřeno stejnou logiku tu s námi bude Putinův režim, který terorizuje Ukrajinu a ohrožuje Evropu, možná ještě dalších deset patnáct let. A s ním dost možná i summity vyprázdněných pojmů a slov.
publikováno: 18. 8. 2025
