S Karavanem za životními výzvami

Obtížné řešení dlouhodobě krizových situaci v rodině je společensky naléhavé téma. Zajímá se o ně samozřejmě i film, což potvrzuje skutečnost, že v životě je jich plno. Příběhy o (ne)zvládání složitých, často zdravotních problémů se objevují i v české filmové tvorbě. Snímky s těmito tématy, zhusta vycházející z osobních zkušeností tvůrců, jsou zpravidla výrazné, mnohé patří v poslední době zdařilejším. Připomeňme například tragikomedii Přišla v noci o nesnesitelně manipulativní tchýni, drama Tancuj, Matyldo o soužití s psychicky nemocným rodinným příslušníkem, aktuálně Karavan, pro nějž autoři zvolili oblíbený žánr road mowie.

Scenáristka a režisérka Zuzana Kirchnerová zasadila příběh vztahu matky a dospívajícího syna s mentálním postižením do letního putování Itálií v obytném voze. Ester, matka samoživitelka, sama pečuje o dospívajícího synka Davida, který má Dawnův syndrom kombinovaný s autismem. Z každodenního stereotypu náročných starostí touží aspoň na čas uniknout, proto se vydá s chlapcem na prázdninovou cestu po Itálii. Zažiješ skvělé moře, slunce, krásná místa, získáš nové kamarády… slibuje synkovi. Pro ni to má být i putování za svobodou, aby se aspoň na čas zbavila tísnivého domácího sevření. Chlapec jako mnozí autisté nemluví, ale citlivě vnímá svět i lidi kolem sebe, reaguje na podněty a během cesty se v něm probouzejí i první erotické vjemy. Komunikace mezi matkou a Davidem funguje, ale je třeba na něj soustavně dohlížet, včas odhadnout problém a zvládnout Davidovo komplikované chování. A nepadnout přitom vyčerpáním.

Letní, zdánlivě odlehčený život v karavanu nemá snadný průběh: neustálá péče o syna a zároveň niterný, často marný zápas o právo na vlastní svobodu a prostor k vydechnutí.

Filmová cesta Ester a Davida je „pouze“ jízdou napříč Itálií, zajímavou, poetickou krajinou (natáčelo se v regionu Emilia-Romagna a v Calabrii). Nemá klasickou dějovou linku, dramatický vrchol a rozuzlení. Zato se však skládá z řady drobných i větších zážitků, většinu doby voňavě okořeněných přítomností náhodnou spolucestující Zuzy, zábavné slovenské stopařky. Bezprostřední mladá žena probudí v Davidovi dosud nepoznané touhy, s nimiž nikdo nepočítal. Zuza si s ním sice lehce pohrává, ale zvládne to. Cestovní příhody ozvláštněné půvabnou přírodou a zajímavými lokacemi jsou pestré, často nečekané; občas přinesou kus radosti, veselou chvilku, humor, ale i napětí, jindy nastaví překážku. Někdy dohánějí Ester až k zoufalství.

Souběžně s úsilím o kus vlastního životního prostoru vnímáme v její tváři, gestech i citových projevech lásku i vědomí řehole, z níž ji nikdo a nic nedokáže osvobodit – ale možná by aspoň na pár hodin měl. Povinnost pečovat o blízkého člověka, který je na ní závislý, je prostě daná nezbytnost, a musí ji zvládnout. Film tu o notný kus překračuje lehkou pohodu prázdninového putování, má ambici vyslat naléhavě důležitý vzkaz se závažnou otázkou: Pomůže někdo pečovatelům, aby jim zbyl osobní prostor pro sebe, aby mohli být šťastni?

Zuzana Kirchnerová při práci na scénáři i režii vycházela z vlastních zážitků s mentálně postiženým synem. Jistě i proto působí snímek velmi autenticky a zasáhne diváka až nečekanou emocionální silou. Cítíme z něj vřelost a opravdovost prožitku, zdůrazněnou i četnými detailními záběry protagonistů; když je vnímáme, jako bychom jim viděli do hloubi duše. (Skvělá práce kameramanek Simony Weisslechner a Denisy Burianové!)

Velké uznání patří hercům. Aňa Geislerová v hlavní roli podává vynikající, přesvědčivý výkon, Ester patří k jejím nejlepším filmovým rolím vůbec. Věříme jí každé gesto i výraz tváře, umí vyjádřit lásku, úlevu a naději, stejně jako úzkost a strach. Ve vztahu k Davidovi je mimořádně empatická, vzájemná komunikace a zřejmě nejen filmový citový vztah bezvadně fungují. Padli si zřejmě do noty.

Neherec David Vodstrčil má i ve skutečnosti Downův syndrom, což jeho výkonu dodává vizuální věrohodnost, ale přesvědčuje především hereckým projevem, má zjevné nadání. Jak o něm prozradili tvůrci, ač ve skutečnosti mluví hodně a rád, představuje v Karavanu nemluvného chlapce a zvládá to, stejně jako krizové okamžiky záchvatů. Trojici hlavních představitelů doplňuje sympatická slovenská herečka Juliána Brutovská, která dodává životu v karavanu pikantně živelnou příchuť.

Debut Zuzany Kirchnerové letos reprezentoval Česko na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes – poprvé po více než třiceti letech. Pozvání filmu na festival je už samo o sobě uznáním kvality a měl tam i velmi dobrý ohlas. Caleb Anderson, jeden ze zahraničních publicistů, to po festivalu shrnul: „Film ukazuje s velkou citlivostí a uměleckou lehkostí nesmírnou složitost péče a mateřské lásky.”