Jako by britská diplomacie neměla při výběru „svých mužů” na jeden z nejdůležitějších postů v zahraničí štěstí. Před šesti lety opouštěl předčasně své místo ve Washingtonu (s platem v přepočtu asi 400 000 Kč měsíčně) ambasador Kim Darroch. Vyšel totiž najevo obsah důvěrných depeší, které posílal do Londýna. Donalda Trumpa během prvního období v nich popisoval jako „neschopného“, „vnitřně nevyrovnaného“ a „výjimečně dysfunkčního“ prezidenta. Trump odpověděl obratem sérií rozhořčených tweetů, ve kterých označil ambasadora na oplátku za „velkého, potrhlého pitomce“, s kterým nehodlá nadále komunikovat a už vůbec se s ním setkat.
Když se tehdy pětašedesátiletému britskému kariérnímu diplomatovi nedostalo od šéfa diplomacie Borise Johnsona zastání, rozhodl se odstoupit a předčasně se vrátil do Londýna. Vydal knihu s názvem Kolaterální ztráty: Británie, Amerika a Evropa v době Trumpa. Za své diplomatické služby si vysloužil křeslo v Horní sněmovně s honorářem za účast na jednání ve výši v přepočtu něco málo přes 10 000 Kč denně.
Zkušený politický operátor Peter Mandelson (*1953) měl být v tomto ohledu v roli Starmerova muže ve Washingtonu sázkou na jistotu. Byl jedním z hlavních architektů úspěchu Nové labour, která se vrátila koncem 90. let minulého století k moci. V kabinetu premiéra Tonyho Blaira zastával post ministra obchodu a průmyslu. Portfolio zahraničního obchodu převzal také jako britský zástupce v Evropské komisi v letech 2004–2008. A vzhledem k tomu, kolik pozornosti věnoval Donald Trump hned první týdny svého druhého mandátu mezinárodnímu obchodu, zdál se Mandelson ideální volbou.
Jako zkušený politický stratég dokázal v pozadí tahat ve správný čas za správné nitky a uzavírat jinak nepravděpodobné koalice. Podle ostrovních komentátorů byl navíc k velké politice předurčen. Dědeček z matčiny strany Herbert Morrison byl totiž vicepremiérem v první labouristické poválečné vládě Clementa Attleeho.
Přesto britskému premiérovi Keiru Starmerovi operace Mandelson nakonec nevyšla. Po osmi měsících ve funkci opouští britský velvyslanec Washington. A jeho bleskurychlé odvolání koncem minulého týdne může vážně ohrozit i pozici samotného ministerského předsedy. O křeslo ambasadora připravila bývalého člena Blairova i Brownova vládních kabinetů série soukromých e-mailů s americkým miliardářem a (v roce 2008) odsouzeným pedofilem Jeffreym Epsteinem, které zveřejnila agentura Bloomberg.
Vyplynulo z nich, že Mandelson měl k Epsteinovi mnohem mnohem blíže, než kdo v Británii věděl a tušil. Hlavní prohřešek: zastával se ho a byl přesvědčen o jeho nevině i po pravomocném rozsudku. Od politiků se v Británii právem očekává nejen osobní integrita, ale také respekt k moci soudní.
Když se pak dostaly pod drobnohled okolnosti Mandelsonova samotného jmenování do funkce velvyslance, bylo zřejmé, že premiér bude mít co vysvětlovat. Vyšlo totiž najevo, že britská vládní mašinérie při výběru šéfa diplomatické mise ve Washingtonu hned několikrát pochybila: Mandelson odjel do Washingtonu na základě osobní přímluvy hlavního sekretáře premiérova úřadu Morgana McSweeneyho, který se s ním dobře znal. Mandelson tak neprošel obvyklou schvalovací procedurou. A navíc britský premiér se za ambasadora stavěl i v okamžiku, kdy obsah kompromitující korespondence měli v Downing Street k dispozici. Když pak propukla aféra naplno a britský velvyslanec nebyl ochotný sám rezignovat, sáhl britský premiér k bezprecedentnímu kroku a „svého muže“ ve Washingtonu odvolal.
Mandelsonovi se přitom – přes jinak turbulentní transatlantické vztahy – podařilo v uplynulých osmi měsících zachovat otevřenou a v rámci možností korektní komunikaci mezi Londýnem a Washingtonem. A Británie vyšla lépe než například země Evropské unie z jednání o nových tarifech ve vzájemném obchodě. Mandelson předjednal i Trumpovu druhou státní návštěvu v Británii, která se uskuteční v druhé polovině tohoto týdne. Připomeňme, že i s předehrou v podobě poněkud teatrálního předání osobního písemného pozvání krále Karla III. v Oválné pracovně.
Po mladším bratrovi britského panovníka, princi Andrewovi a Ghislaine Maxwellové, dceři bývalého tiskového magnáta Maxwella, která si jako spolupachatelka Epsteinových zločinů odpykává ve Spojených státech dvacetiletý trest vězení, jde už o třetí společensky či politicky vysoce postavenou oběť příliš těsných či dokonce intimních vztahů s americkým miliardářem Jeffreym Epsteinem. V říjnu navíc mají přijít do knižních obchodů ve Spojených státech a také v Británii posmrtné knižní memoáry jedné z Epsteinových obětí Virginie Guiffreové s názvem Dívka, která nikomu nepatřila, aneb paměti, jak přežít zneužívání a bojovat za spravedlnost. Není pochyb, že na obou stranách Atlantiku bude mít spoustu čtenářů. Některým z nich se můžou nad stránkami jejího příběhu hodně potit dlaně či úžit dech.
publikováno: 15. 9. 2025
