Úkladná vražda Charlieho Kirka spustila mnoho reakcí po celém světě, a také novou vlnu MAGA politiky. K události, která může změnit světovou politiku, se vracíme dvěma texty. Ukázkou z textu publikovaného v bostonském Atlantiku a fejetonem Marka Slouky. (red.)
Nechtěl jen vyhrát volby. Chtěl získat celou generaci.
„Konečně se setkáváme,“ řekl Charlie Kirk.
V září 2022 jsem přijel do hotelu v Phoenixu, abych se zúčastnil konference, kterou Kirk pořádal na téma „radikální levice“. Pamatuji si, že mi stiskl ruku, rozepnul si sako a pak se podíval na dlouhý stůl v nudné, nevětrané zasedací místnosti, kde jsem na něj čekal. „Je to jako inscenovaný proces,“ řekl.
Kirk chtěl diskutovat, což byla jeho specialita. V době, kdy jsme se setkali, jsem o něm již několik let psal – o jeho volebních taktikách, jeho odporu k povinnému očkování proti koronaviru a jeho misi přetvořit americké školství – a jemu se moje reportáže nelíbily. „Nesouhlasím,“ řekl mi. Ale byl také okouzlující, ocenil, že máme společné kořeny v Chicagu, a žertoval, že díky mým kulatým brýlím s tenkými obroučkami vypadám „probuzeně“ (woked). Možná mě viděl jako potenciálního konvertitu. „Jak vidíte svět?“ zeptal se mě. Řekl jsem mu, že mou prací reportéra je přijít na to, jak věci fungují, a vysvětlit je veřejnosti.
V tomto duchu bych chtěl vysvětlit několik věcí, které jsem se toho dne o Kirkovi dozvěděl. Rozhovor byl neoficiální. Ale po Kirkově zavraždění mi jeho mluvčí řekl, že mohu jeho slova zveřejnit. Během hodiny, kterou se mnou Kirk strávil, upřímně hovořil o svých prioritách a – je zvláštní to teď psát – o svém vlastním odkazu. Dal mi jasně najevo, že se nesnažil vyhrát příští volby, ale spíše přesvědčit celou generaci.
Kirk nechtěl být vnímán především jako politický aktivista. Ale kvůli úspěchu v mobilizaci voličů k volbě Donalda Trumpa je tak často zobrazován. Ale volební politika tvořila jen malou část jeho práce, řekl mi. Prohlásil, že ho méně zajímá hodnocení zásluh politických kandidátů než například diskuse o „marxistické konstrukci práce“. Nechtěl jen změnit to, jak lidé volí, chtěl změnit to, jak myslí.
(…)
Věřil jsem mu. Proto Kirk trávil každý týden hodiny tím, že se věnoval mladým lidem ve svém podcastu The Charlie Kirk Show. Proto nasměroval svou konzervativní mládežnickou organizaci Turning Point USA do kostelů a škol, nejen do volebních místností. „To je v pořádku, mám Trumpa rád, všechno to,“ řekl mi, ale litoval, že politické vítězství Turning Point přitahovalo „všechny sexy titulky“ a že „skupina podporovaná Trumpem“ byla jejím primárním identifikátorem. „Víte, politika je vždy jen vedlejším produktem,“ řekl. „Pokud dokážete přimět lidi, aby uvěřili nějaké filozofii, je možné všechno.“
Když Kirk přesunul naši konverzaci od politiky k náboženské víře, hlas se mu zvedl. V reakci na levicové myšlenky mi řekl: „To je to, co mě nejvíc rozpaluje.“ Mluvil o svém přání vštípit mladým lidem židovsko-křesťanské hodnoty, aby jim pomohl vybudovat „přesvědčivý světový názor“ a odmítnout politiku, kterou on sám odmítal, jako například „hloupé rasové záležitosti“. O rok dříve založil náboženskou odnož Turning Point s názvem TPUSA Faith, která prostřednictvím summitů, studijních skupin a online kurzů šířila myšlenky o křesťanských základech Spojených států a „odstraňovala wokeismus z amerických kazatelen“.
S misionářským zápalem mi předložil svůj katechismus: „Co to znamená být biblickým občanem? Odkud pocházejí práva? Jaká forma vlády je nejlepší? Kdo jsi jako lidská bytost? Proč na tom záleží? Má Bible nějaký záměr, jak vlastně vytvořit systém pořádku?“ Neuspokojil se s jednovětými odpověďmi a mluvil v celých odstavcích, čímž předvedl rétorický styl, kterým byl pro své stoupence přitažlivý. „Bylo založení národa deistickým hodem kostkou, nebo existovalo silné protestantské hnutí, které se skutečně zapojilo do tohoto složitého, neuvěřitelného experimentu, který stále prožíváme?“ ptal se.
Pověděl mi o svých technikách, o tom, jak si vychoval stádo tím, že je bavil. „Nemůžeš dělat pořád dokola to samé,“ řekl a zrychlil řeč. „Musíš být bystrý, musíš být nový, musíš být svěží, musíš znát své věci.“ Zeptal jsem se Kirka, jak si udržuje bystrost. „Čtu hodně starých věcí,“ řekl s hrdostí autodidakta, „Aristotelovu Politiku, Metafyziku, Etiku; Platónovu Ústavu; miluji Augustina, Akvinského.“ Tvrdil, že zakládající principy Ameriky čerpají z evangelického protestantismu, z myšlenek o křesťanské víře, které prosazovali kazatelé Velkého probuzení – Jonathan Edwards, Jonathan Mayhew, George Whitefield.
Kirk se snažil vytvořit moderní náboženské probuzení, které by přeměnilo nevěřící v biblické občany. Ve svém podcastu a při veřejných vystoupeních ostře útočil na muslimy, rasové menšiny a transgenderovou identitu (ta poslední byla podle něj „vztyčeným prostředníčkem vůči Bohu“). Tvrdil, že Ameriku ohrožuje imigrace, pozitivní diskriminace, feminismus, environmentální regulace a oddělení církve od státu – a že ji lze zachránit pouze prostřednictvím obnovení oddanosti Bibli, víře a rodině. „To je moje vášeň,“ řekl mi.
Jeho oblíbenými kazatelnami byly vždy vzdělávací instituce – vysoké školy a střední školy po celé zemi. Kirk považoval za svůj největší úspěch program Turning Point zaměřený na zakládání kampusových poboček s cílem prosazovat konzervativní názory. „Ptáte se, co je moje dítě? To je to, co miluji,“ řekl mi. Průzkumy veřejného mínění v letech od našeho rozhovoru, spolu s výsledky voleb v roce 2024, odrážejí pokrok, kterého dosáhl, především u mladých mužů. Zejména platforma jeho organizace na středních školách mu poskytla vliv, „přesvědčivou schopnost skutečně přimět lidi, aby přemýšleli jinak“, dokud jsou ještě ovlivnitelní. „Když se blížíme k tisícovce středoškolských poboček, čehož dosáhneme v příštích 18 měsících, je to velká věc,“ řekl. „Je to velký vzdělávací monolit.“
Kirk měl ještě větší ambice. V měsících předtím, než jsem s ním mluvil, představil novou vzdělávací iniciativu Turning Point Academy, která se zavázala bojovat proti tomu, co nazývá „woke ideologií“ ve veřejném školství, a to vytvořením křesťanských škol, „kde všechny oblasti studia vycházejí z Boží pravdy“. Projekt sliboval transformaci vzdělávací činnosti Turning Pointu z náboru na stávajících školách – povzbuzování studentů k politické aktivitě a změně jejich komunity – na vytvoření alternativy. Budou se konat „školení učitelů, kurikulum, podschooling, homeschooling“ určené pro „lidi, kteří věří ve svobodnou společnost, ústavní pořádek, všechny věci, ve které věříme“. Nabízel by se devítiměsíční program Prep Year pro absolventy středních škol.
Zdálo se, že ho neznepokojuje neúspěch ve snaze vyvinout vzdělávací kurikulum pro základní a střední školy, který jsem odhalil, a sice že plány na online akademii propagující „vzdělávání zaměřené na Ameriku“ se rozpadly. „Z komára velbloud,“ řekl o mém článku a řekl mi, že uvidím, že „Bůh pracuje tajemně“. Zeptal jsem se ho, co to konkrétně znamená. Kirk mi řekl, že první kamenná škola Turning Point, Dream City Christian, byla právě otevřena v oblasti Phoenixu, a slíbil, že brzy založí školy Turning Point ve všech velkých metropolitních oblastech – což je ambice, která je zatím velmi vzdálená. „Vzdělání je podle mě největší příležitostí k růstu v příštích 50 letech,“ řekl.
Kirkovi bylo tehdy téměř 30 let a já jsem přemýšlel, co bude dál. „Jak můžeš vést mládežnickou organizaci, když už ti není 20 ani 30?“ zeptal jsem se ho. Odpověděl, že věří ve své dědictví a že se nevidí jako symbol studentské skupiny, ale jako vůdce vzdělávacího obra. „Lidé mohou řídit vysoké školy, když jim je 30, 40, 50, 60 nebo 70 let,“ řekl mi. „Takže v oblasti vzdělávání můžete působit po zbytek života.“ (Ve dnech po jeho smrti jeho tým uvedl, že Turning Point USA obdržela 32 000 dotazů ohledně založení nových poboček na univerzitách.)
„Podívejte, jde o tohle,“ řekl mi Kirk. „Jsme tu, abychom vyhráli.“
Myslel tím víc než jen nadcházející volby do Kongresu nebo příští prezidentské volby. „Politika je fajn,“ řekl mi. „Jenže politika je jen okamžik v čase.“ Kirk chtěl přetvořit samotnou Ameriku a věřil, že pro to klade duchovní základy.
Poprvé vyšlo na serveru The Atlantic 16. září 2025. Překlad a krácení textu redakce Přítomnosti.
Isaac Stanley-Becker je redaktorem časopisu The Atlantic, kde se věnuje politice a národní bezpečnosti.
publikováno: 22. 9. 2025
