Po čtyřech letech opět volíme nový parlament a s ním de facto i vládu. Moc se toho ale nezměnilo – rozdělení společnosti trvá, je dnes jen lépe vidět, které praskliny jsou skutečné, a které uměle vytvářené.
Čtyři roky ostrých střetů, krizí, dokonce války na východ od nás. A stejně jsme téměř tam, kde jsme byli. Volební preference se týden před volbami zastavily na podobných číslech jako minule. ANO a SPD mají dnes společně jen o půl procentního bodu více než strany bývalé Pětikoalice, celkově Babiš s Okamurou zvedli zisk o šest procentních bodů, ANO má dva, SPD čtyři! 5K chybí k minulým ziskům jedno jediné procento, a je – vzdor nevýraznému výkonu – skoro na svém. Bezmála 85 % hlasů tedy zůstává s drobnými posuny tam, kde byly. Čtyři roky ostrých hádek a parlamentních obstrukcí, hlavní opoziční strany posílily méně, než se čekalo. Zejména ANO jako by dosáhlo na svůj strop a nemohlo jít dál k vysněné hranice 35 procent. U voleb se ještě ukáže, kde ta hranice skutečně je.
Vláda a parlamentní opozice se natěsno srovnaly, volby ale nerozhodnou oni. Vše je na dvou protestních mimoparlamentních hnutích, která se perou o překročení pětiprocentní hranice pro vstup do Sněmovny. Pro demokracii by asi bylo dobře, kdyby se polovina z minule propadlého milionu hlasů nyní zobrazila v parlamentní reprezentaci, vstup protestních hnutí však zásadně změní vládní/opoziční počty. Pat české politiky rozseknou účelově vytvořené nosiče osobního vlivu několika salonních pseudotrumpistů a chumel všelijak rozhněvaných bojovníků proti všemožným nespravedlnostem globálního kapitalismu. Pokud do Sněmovny vstoupí, rozšíří se působení subverzivních, různými způsoby působících chaotických sil, které považují dnešní politický systém za nefunkční a nespravedlivý.
Vítěz voleb, kterým stále nejpravděpodobněji bude Andrej Babiš, se v případě úspěchu Stačilo! či Motoristů sobě bude muset rozhodnout, do jaké míry jim dopřeje sluchu. Jen těžko se ale, bude-li se vyhýbat stranám 5K, obejde bez SPD, která zase nenabízí nic než destruktivní kritiku a k vládnutí pár mediálně známých obličejů. ANO se ve srovnání se všemi těmito rozhněvanými skupinami jeví jako strana odborníků, lidí praktické politiky. Krokem k SPD či Stačilo tuto výsadu jednookého mezi slepými ztratí. Do vlády se nechodí zkoušet, zda nám to nějak dohromady půjde, ale odpovědně vládnout, což se v propojení destruktivních a na tuto odpovědnost nepřipravených lidí nedá očekávat. Chcete, aby vám vládli amatéři, nebo profesionálové, ptal se ve svém prezidentském klipu Miloš Zeman, přičemž sám sebe označoval za profesionála. V překrucování a ohýbání Ústavy profesionálem nakonec byl, jeho tehdejší otázka se dnes ale vrací znovu a pokládána může být bez negativních konotací. Mají vládnou možná částečně spravedlivě rozčilení, ale ke správě věcí veřejných nepřipravení? Může být demokracie ve složité pozdně moderní době jen tak předána komukoliv, kdo posbírá v ulicích trochu toho hněvu.
To jsou otázky pro vítěze voleb, který zřejmě bude muset hledat širší politickou shodu, aby složil nejen funkční a efektivní vládu, ale především vládu odpovědnou a znalou. Nejde ani tak o odborné resortní znalosti, jakkoliv ty se vždycky hodí, ale ze všeho nejvíc o vědomí, čím vláda v demokratické zemi je či měla by být. Vládnutí není autoritativní panování, jak vidíme v některých jiných západních zemích a jak by si představovali i někteří rozčilení pretendenti vládních pozic. Vládnutí má být spravováním společného života, viděného zároveň s co největším nadhledem, ale také v co možná nejmenším detailu. K takovému pružnosti vidění je potřeba získat odstup k moci, kterou ti, jež vládnou, nevlastní, ale spolu-spravují, majíce ji takto na chvíli propůjčenu.
Říká se, že moc korumpuje, což v úzkostném překladu znamená – moc špiní. Ze všeho nejvíc zanáší vlastní mysl, proměňuje myšlení i vnímání, okolí i sebe sama, mění lidi v obrazy, ve vlastní avatary, kteří nemají s těmi, kteří bývali dříve, nic společného. Mohli bychom, možná i měli na tuto proměnu, kterou vidíme všude kolem sebe, brát při výběru budoucích parlamentních zástupců zřetel. Aby se z potenciálních vládců a správců země nestávali tak snadno panovační drzouni. I vítěz voleb by si měl položit otázku, jak moc mává s ním a jak se takovému únosu, který není v zájmu lidu, ubránit.
Šťastnou ruku u voleb, a vítězi voleb ještě šťastnější a odpovědnější ruku při výběru budoucích správců českých a moravských zemí.
publikováno: 29. 9. 2025
